ÚTERNÍ GLOSY 10.07.2018
Miroslava Macka
Žádným spolupracovníkem StB jsem nebyl…žádnou diplomku jsem neopsala…aneb jaký pán, takový krám.
Ovšem Komplexně Geniální Babiš v roli ministra spravedlnosti, to už je tragikomedie rozměrů přímo obřích…
V západní Francii proběhly rozsáhlé nepokoje, při nichž výtržníci zejména z řad nelegálních přistěhovalců zapálily desítky aut i několik budov. Nepokoje vypukly poté, co francouzská policie v úterý smrtelně postřelila mladíka, identifikovaného jako Aboubakar F., kterého chtěla zadržet kvůli nelegálnímu obchodu s drogami.
Policistu, který střílel, nyní vyšetřuje francouzská policejní inspekce. Je podezříván ze "svévolného použití násilí, které vedlo k neúmyslnému zabití".
Dodávám: Bohužel také součást „západních hodnot“, které nám Macron tak vehementně vnucuje…
Václav Klaus mladší:
Četl jsem onehdá velmi zajímavý článek, že hlavní politický rozpor západního světa je mezi lidmi, co mají vztah k okolnímu světu „belong somewhere“ – „někam patří“, a lidmi „belong anywhere“ – „patří kdekoli“. Bez jakékoli předpojatosti to můžeme vidět všude okolo sebe. V reklamě, kde se na nás standardizovaně usmívají krásní lidé všech možných ras a koutů světa. V přístupu k životu – „já můžu žít kdekoli, kde je internet (nebo diskotéka nebo něco jiného)“. Hodně mladých lidí přechází na tenhle model.
Je léto, tak vynechme politiku. I když třeba zrovna řešení například tisíce kilometrů vzdáleného Tibetu, oproti naopak neřešení problémů ghett na severu republiky, je typickým postojem „belong anywhere“. Pochopitelně i vše nadnárodní, globální – v televizi máme problémy kolibříka na Papui-Nové Guineji, už méně problémy Franty Vomáčky z Písku. Adoptujeme na dálku přes tři zprostředkovatele v Asii chlapečka – přineste, děti, zítra každý do školy peníze. Ale paní učitelka už nejde s dětmi nasekat dříví nebo nakoupit stařičké paní Novákové, která bydlí dvě minuty od školy.
No a já mám silný pocit, že by u paní Novákové toho dobra napáchali/y více.
Šimon Kalousek:
Já už teda pár let na hudební festivaly nebo větší koncerty zahraničních kapel nechodím, ale když to hodnocení tady od lidí tak nějak pročítám, jsem fakt rád, že jsem zažil dobu, kdy si ještě člověk pořídil klasickej papírovej lístek v kamenný prodejně, u vchodu mu pořadatel kus lístku utrhl a neztrácel se čas nějakým nesmyslným šacovaním ochrankou a uvnitř si koupil pivo za skutečný hotový peníze...mně všechny ty současný "vymoženosti" připomínají oblíbenou větu mého otce: "Lidé si nejvíce komplikují život ve snaze si ho zjednodušit".
Běda těm národům, které neumějí omezit oblast působnosti státu! Stát vše pohltí; svobodu, soukromé podnikání, bohatství, blahobyt, nezávislost i důstojnost.
Frédéric Bastiat
Ovšem Komplexně Geniální Babiš v roli ministra spravedlnosti, to už je tragikomedie rozměrů přímo obřích…
V západní Francii proběhly rozsáhlé nepokoje, při nichž výtržníci zejména z řad nelegálních přistěhovalců zapálily desítky aut i několik budov. Nepokoje vypukly poté, co francouzská policie v úterý smrtelně postřelila mladíka, identifikovaného jako Aboubakar F., kterého chtěla zadržet kvůli nelegálnímu obchodu s drogami.
Policistu, který střílel, nyní vyšetřuje francouzská policejní inspekce. Je podezříván ze "svévolného použití násilí, které vedlo k neúmyslnému zabití".
Dodávám: Bohužel také součást „západních hodnot“, které nám Macron tak vehementně vnucuje…
Václav Klaus mladší:
Četl jsem onehdá velmi zajímavý článek, že hlavní politický rozpor západního světa je mezi lidmi, co mají vztah k okolnímu světu „belong somewhere“ – „někam patří“, a lidmi „belong anywhere“ – „patří kdekoli“. Bez jakékoli předpojatosti to můžeme vidět všude okolo sebe. V reklamě, kde se na nás standardizovaně usmívají krásní lidé všech možných ras a koutů světa. V přístupu k životu – „já můžu žít kdekoli, kde je internet (nebo diskotéka nebo něco jiného)“. Hodně mladých lidí přechází na tenhle model.
Je léto, tak vynechme politiku. I když třeba zrovna řešení například tisíce kilometrů vzdáleného Tibetu, oproti naopak neřešení problémů ghett na severu republiky, je typickým postojem „belong anywhere“. Pochopitelně i vše nadnárodní, globální – v televizi máme problémy kolibříka na Papui-Nové Guineji, už méně problémy Franty Vomáčky z Písku. Adoptujeme na dálku přes tři zprostředkovatele v Asii chlapečka – přineste, děti, zítra každý do školy peníze. Ale paní učitelka už nejde s dětmi nasekat dříví nebo nakoupit stařičké paní Novákové, která bydlí dvě minuty od školy.
No a já mám silný pocit, že by u paní Novákové toho dobra napáchali/y více.
Šimon Kalousek:
Já už teda pár let na hudební festivaly nebo větší koncerty zahraničních kapel nechodím, ale když to hodnocení tady od lidí tak nějak pročítám, jsem fakt rád, že jsem zažil dobu, kdy si ještě člověk pořídil klasickej papírovej lístek v kamenný prodejně, u vchodu mu pořadatel kus lístku utrhl a neztrácel se čas nějakým nesmyslným šacovaním ochrankou a uvnitř si koupil pivo za skutečný hotový peníze...mně všechny ty současný "vymoženosti" připomínají oblíbenou větu mého otce: "Lidé si nejvíce komplikují život ve snaze si ho zjednodušit".
Běda těm národům, které neumějí omezit oblast působnosti státu! Stát vše pohltí; svobodu, soukromé podnikání, bohatství, blahobyt, nezávislost i důstojnost.
Frédéric Bastiat