PONDĚLNÍ GLOSY 6.06.2016
Miroslava Macka
Nejen dobří holubi se vracejí. I chronický prezidentský kandidát Švejnar se rozhodl, že nás přiletí zachránit.
Leo Švančara na facebooku k odmítnutí vyznamenání z rukou prezidenta Zemana astrofyzikem Grygarem:
A že pan doktor neodmítl v roce 1982 převzít cenu ČSAV za popularisaci vědy z rukou zasloužilých soudruhů z akademie, kteří normalisovali po roce 1969 českou vědu?
A ani neodmítl převzít v roce 1983 cenu Československé televize za seriál "Okna vesmíru dokořán" z rukou neblaze proslaveného soudruha Zelenky?
To se to dnes dělají zásadová okázalá gesta, že?
Petr Paulczyński:
Dá se turecký velvyslanec prchající před Samkovou nazvat běžencem?
Eric Best:
V nových reklamách slibuje finanční správa až 18 miliard Kč ročně z EET. Pozor! Lhaní v parlamentu je sice beztrestné, ovšem v reklamách už ne!
Omlouvám se tímto všem novinářům a rozhlasovým a televizním redaktorům, kterým jsem v mnoha posledních měsících odmítl rozhovor s tím, že už žádné dávat nebudu, a kteří by se tedy mohli cítit dotčeni tím, že v páteční příloze Blesku najednou vyšel rozhovor Dušana Spáčila se mnou.
Věc se má následovně:
Dušan Spáčil mne cca před rokem oslovil prostřednictvím společné známé s tím, že by jeho nakladatelství rádo vydalo vzpomínkovou knihu na základě rozhovorů se mnou a při příležitosti návštěvy u nás se mnou udělal dlouhý rozhovor o mém životě, který měl vyjít v rámci propagace při vydání knihy. Domluvili jsme se tehdy s Milošem Čermákem, že tak učiní, ihned jsme se však domluvili, že formou rozhovoru zpracuje jen můj „politický“ život, zbytek textu pak napíši sám. Poté, co většina rozhovoru vznikla, rozhodl jsem se nakonec napsat celou knihu sám, neboť dvě různorodé části knihy mi připadaly velmi neústrojné, o čemž jsem nakladatele informoval. V domluveném termínu jsem pak text knihy předal nakladateli.
Poté mi bylo oznámeno, že kniha by se bez účasti Miloše Čermáka špatně prodávala a byla mi učiněna nabídka, abych odkoupil 70% nákladu za krámskou cenu a rozprodal jej sám. Tuto nehoráznost jsem odmítl a domluvil se na zrušení smlouvy.
S překvapením jsem pak zjistil, že bulvárně zajímavé části dávného rozhovoru vyšly nyní v příloze Blesku, a to nejen bez mé autorizace (na což jsem v Česku zvyklý), ale i bez toho, že by mi to p. Spáčil dal předem alespoň vědět.
Takže v roli padoucha opravdu tentokrát nejsem já…
p.s. Moje paní se navíc cítila dotčena jeho větou v textu, že mu její bábovka, kterou měl u nás dostat při návštěvě a rozhovoru nechutnala, neboť si k ní nemohl dát coby řidič víno. Moje paní má totiž skvělou paměť a proto si pamatuje, že servírovala čokoládový řez s malinami a p. Spáčil si dvakrát přidal…
a
Leo Švančara na facebooku k odmítnutí vyznamenání z rukou prezidenta Zemana astrofyzikem Grygarem:
A že pan doktor neodmítl v roce 1982 převzít cenu ČSAV za popularisaci vědy z rukou zasloužilých soudruhů z akademie, kteří normalisovali po roce 1969 českou vědu?
A ani neodmítl převzít v roce 1983 cenu Československé televize za seriál "Okna vesmíru dokořán" z rukou neblaze proslaveného soudruha Zelenky?
To se to dnes dělají zásadová okázalá gesta, že?
Petr Paulczyński:
Dá se turecký velvyslanec prchající před Samkovou nazvat běžencem?
Eric Best:
V nových reklamách slibuje finanční správa až 18 miliard Kč ročně z EET. Pozor! Lhaní v parlamentu je sice beztrestné, ovšem v reklamách už ne!
Omlouvám se tímto všem novinářům a rozhlasovým a televizním redaktorům, kterým jsem v mnoha posledních měsících odmítl rozhovor s tím, že už žádné dávat nebudu, a kteří by se tedy mohli cítit dotčeni tím, že v páteční příloze Blesku najednou vyšel rozhovor Dušana Spáčila se mnou.
Věc se má následovně:
Dušan Spáčil mne cca před rokem oslovil prostřednictvím společné známé s tím, že by jeho nakladatelství rádo vydalo vzpomínkovou knihu na základě rozhovorů se mnou a při příležitosti návštěvy u nás se mnou udělal dlouhý rozhovor o mém životě, který měl vyjít v rámci propagace při vydání knihy. Domluvili jsme se tehdy s Milošem Čermákem, že tak učiní, ihned jsme se však domluvili, že formou rozhovoru zpracuje jen můj „politický“ život, zbytek textu pak napíši sám. Poté, co většina rozhovoru vznikla, rozhodl jsem se nakonec napsat celou knihu sám, neboť dvě různorodé části knihy mi připadaly velmi neústrojné, o čemž jsem nakladatele informoval. V domluveném termínu jsem pak text knihy předal nakladateli.
Poté mi bylo oznámeno, že kniha by se bez účasti Miloše Čermáka špatně prodávala a byla mi učiněna nabídka, abych odkoupil 70% nákladu za krámskou cenu a rozprodal jej sám. Tuto nehoráznost jsem odmítl a domluvil se na zrušení smlouvy.
S překvapením jsem pak zjistil, že bulvárně zajímavé části dávného rozhovoru vyšly nyní v příloze Blesku, a to nejen bez mé autorizace (na což jsem v Česku zvyklý), ale i bez toho, že by mi to p. Spáčil dal předem alespoň vědět.
Takže v roli padoucha opravdu tentokrát nejsem já…
p.s. Moje paní se navíc cítila dotčena jeho větou v textu, že mu její bábovka, kterou měl u nás dostat při návštěvě a rozhovoru nechutnala, neboť si k ní nemohl dát coby řidič víno. Moje paní má totiž skvělou paměť a proto si pamatuje, že servírovala čokoládový řez s malinami a p. Spáčil si dvakrát přidal…
a