PONDĚLNÍ GLOSY 24.08.2015
Miroslava Macka
Zdaleka nejlepším hodnocením ukončení Pražského jara sovětskou okupací je sousloví „oživení mršiny se nezdařilo“.
Reálné uvedení televizních zpráv by mělo znít takto:
Dobrý večer, je 19 hodin a je tu dnešní souhrn toho, co chceme, abyste si mysleli.
Petici proti kvótám imigrantů podepsalo přes 200.000 lidí, aniž by o tom média pronesla jedno jediné slovo. Po petici akademiků nastal mediální průjem…
Petr Hampl k tomu dodává:
Jestliže tisícovka lidí nárokuje vyšší vliv na řízení státu než 200 000 lidí, je spravedlivé požadovat, aby tomu odpovídaly daně. Tedy, aby DPH pro tyto lidi nebylo 21%, ale 4 200%. V obchodech by tak mohly být zavedeny dvojí ceny, propisovačka 24 korun pro běžného občana a 860 korun pro signatáře vědecké petice (a pochopitelně zákaz platit takové věci z grantů).
Zákon poptávky je neúprosný: když zdraží chleba, nakupují ho lidé méně, když zdraží oběd v restauraci, chodí lidé méně do restaurace na oběd, když zdraží železo, nakupují firmy méně železa. Když zdraží pracovní síla, nakupují firmy méně pracovní síly.
Vláda však prosadí zvýšení minimální mzdy, jako by to nevěděla. Tedy, možná že pár vládních blbců to opravdu neví, ale troufám si tvrdit, že pro ostatní bylo hlavním důvodem zvýšení povinných odvodů.
Jan Bureš ke kauze nastrčené Romky a realitní kanceláře:
Celá tahle kauza je pro mě nepochopitelná z několika úhlů pohledu:
1. Mám sice svůj byt, ale nemám právo si říct, komu jej pronajmu.
2. Realitní kancelář nesmí vyhovět přání svého zákazníka
3. Ombudsman, který má dohlížet na to, aby nebyli občané šikanováni veřejnou mocí dělá vše pro to, aby nachytal soukromého podnikatele.
4. Když už pošle romskou provokatérku do akce, tak za ní nechce zaplatit soudní náklady.
5. Tato romská aktivistka pracuje v Poradně pro občanství, občanská a lidská práva spolu se šesti právníky a dvěma spolupracujícími advokáty a přesto uplatňuje náklady na právní zastoupení.
6. Nejde jí o odškodnění, ale když jí nebylo přiznáno, tak se odvolá.
Reálné uvedení televizních zpráv by mělo znít takto:
Dobrý večer, je 19 hodin a je tu dnešní souhrn toho, co chceme, abyste si mysleli.
Petici proti kvótám imigrantů podepsalo přes 200.000 lidí, aniž by o tom média pronesla jedno jediné slovo. Po petici akademiků nastal mediální průjem…
Petr Hampl k tomu dodává:
Jestliže tisícovka lidí nárokuje vyšší vliv na řízení státu než 200 000 lidí, je spravedlivé požadovat, aby tomu odpovídaly daně. Tedy, aby DPH pro tyto lidi nebylo 21%, ale 4 200%. V obchodech by tak mohly být zavedeny dvojí ceny, propisovačka 24 korun pro běžného občana a 860 korun pro signatáře vědecké petice (a pochopitelně zákaz platit takové věci z grantů).
Zákon poptávky je neúprosný: když zdraží chleba, nakupují ho lidé méně, když zdraží oběd v restauraci, chodí lidé méně do restaurace na oběd, když zdraží železo, nakupují firmy méně železa. Když zdraží pracovní síla, nakupují firmy méně pracovní síly.
Vláda však prosadí zvýšení minimální mzdy, jako by to nevěděla. Tedy, možná že pár vládních blbců to opravdu neví, ale troufám si tvrdit, že pro ostatní bylo hlavním důvodem zvýšení povinných odvodů.
Jan Bureš ke kauze nastrčené Romky a realitní kanceláře:
Celá tahle kauza je pro mě nepochopitelná z několika úhlů pohledu:
1. Mám sice svůj byt, ale nemám právo si říct, komu jej pronajmu.
2. Realitní kancelář nesmí vyhovět přání svého zákazníka
3. Ombudsman, který má dohlížet na to, aby nebyli občané šikanováni veřejnou mocí dělá vše pro to, aby nachytal soukromého podnikatele.
4. Když už pošle romskou provokatérku do akce, tak za ní nechce zaplatit soudní náklady.
5. Tato romská aktivistka pracuje v Poradně pro občanství, občanská a lidská práva spolu se šesti právníky a dvěma spolupracujícími advokáty a přesto uplatňuje náklady na právní zastoupení.
6. Nejde jí o odškodnění, ale když jí nebylo přiznáno, tak se odvolá.