ÚTERNÍ GLOSY 11.11.2014

Miroslava Macka
Jsem přesvědčen, že kterákoliv skříň se ve zdravotnictví otevře, vždy vypadne nějaký kostlivec. Nereformovaný systém zdravotnictví to totiž nejen umožňoval a umožňuje, ale přímo vybízel a nadále vybízí ke všelijakým způsobům dojení peněz.
Pokud má ovšem Andrej Babiš pocit, že podáváním trestních oznámení se systém jakkoliv vylepší, záhy se přesvědčí, že tomu tak není, byť při důkladné kontrole(a to nejen ostravské krajské nemocnice), se jistě přijde na podivuhodné lumpárny.
Jen, bohužel, neznám jeho názor (ani názor hnutí ANO), na funkční a neplýtvavý systém zdravotnictví, s tím se nám nikdy nepochlubil ani zmínkou.
A ještě jeden problém mi tane na mysli: Babiš je přesvědčen, že se v ostravské krajské nemocnici pod vedením současného ministra Němečka zločinně plýtvalo penězi a podává trestní oznámení. To ovšem věděl už v době koaličních jednání, a přesto s obsazením ministerstva zdravotnictví Němečkem souhlasil. Podivuhodné…

Zpráva:
Vláda připravuje od roku 2016 zavedení tzv. zálohového výživného. Stát by matkám nebo otcům, kteří se starají o děti a druhý rodič jim neplatí soudem stanovené částky, posílal alimenty na účet. Dlužné částky by pak stát vymáhal po neplatičích. Náklady se odhadují na téměř miliardu korun ročně.
Dodávám:
A daňoví poplatníci to vše opět nedobrovolně zaplatí, nikoli „stát“…

Přítel Z. Š. mi napsal:
Norma, určující, že dluhy neplatičů alimentů uhradíme pod souhrnným názvem „stát“ my všichni, je na stole. Jak se obávám, bude tento návrh levicové ministryně, schválen levicovou vládou, přijat levicovou většinou Sněmovny, poté levicovým Senátem a podepsán levicovým presidentem a začne tak platit. Budiž, některým nešťastným matkám a dětem jistě pomůže, zanechá však i velmi negativní stopu. Je to jen další krůček do pekel. Předně proto, že onen „stát“ a jeho pilíř – moc justiční tím dává jasně najevo, že není schopen s nešvary, jako je i neplacení výživného, účinně a včas pohnout a tak se uchyluje ku stále častějšímu triku – nechá to zaplatit všechny občany. Druhým faktem je, že tak významně přispívá k neodpovědnosti rodičů tam, kde je jejich role nezastupitelná. Proč bychom si nenadělali děti a pak od jejich výchovy i zajištění utekli, když tady je všemocný a pečovatelský stát, který se postará? Víme přece, že když si nedokáže sjednat pořádek při přímém vymáhání alimentů, bude stejně neúspěšný při jejich vymáhání i poté co je sám za hříšníky zaplatil! Je to tak jeden další z řady činů, vedoucích k dalšímu přiblížení se k všudypřítomnému státu, k občanské individuální nezodpovědnosti či lehkomyslnosti, státem v lidech záměrně pěstované a vychovávané, k rozkladu rodiny státními zásahy a tím k oslabování soudržnosti lidské společnosti, která se sama od sebe zhroutí při krachu státu (či celé civilizace), protože základní vazby mezi lidmi již dále nebude zajišťovat občan, jeho rodina, či okruh stejně smýšlejících a chovajících se lidí, ale protože jdou právě oklikou „přes stát“. Tuto hrozbu již dnes vnímám jako zásadní, nemluvě o bonusu pro vládnoucí garnitury, že takto svázaným, ochočeným a na státu závislým občanům se lehčeji vládne.