PÁTEČNÍ GLOSY 29.11.2013

Zpráva:
Vláda ve středu jednomyslně schválila pravidelnou zprávu o stavu romské menšiny v České republice. Ta mimo jiné konstatuje, že situace Romů se nezlepšuje a v řadě oblastí došlo dokonce ke zhoršení stavu.
Můj dovětek:
Není tedy nejvyšší čas odstřihnout od veřejných, tedy našich, peněz všechna ta sdružení, která se 20 let starají o povznesení Romů a zrovna tak zrušit veškeré obdobné vládní a státní instituce? Vždyť zřetelně odvádějí mizernou práci!

Přirovnal-li Karel Schwarzenberg na jedné přednášce ODS ke družině Václava Klause, dopustil se hrubého znevážení usilovné práce stovek a tisíců lidí, kteří v prostředí osmašedesátníků, Havlových přátel snících o třetích cestách bez zbrojovek a NATO a stále silných komunistů vydupali na samém počátku 90. let ze země politickou stranu, která vyhrála volby a zavedla v zemi tržní hospodářství a základy lecčeho potřebného. Teprve, až se ODS (a ovšem i jiných stran) zmocnili „političtí podnikatelé“, došlo k posunu nejen v ODS, ale v celé společnosti.
Chápu ovšem právo Karla Schwarzenberga zapomínat…

Štěpán Korčiš v Lidovkách:
Hnutí vedené druhým nejbohatším „Čechem“ se nedá počítat mezi levici….Je tedy problém pobrat hlasy ODS a topky, přibrat KDU – ČSL…se 103 hlasy by vládě držely pohodlnou většinu?... Reálné argumenty, proč nespojit pravici, jsem snad od ANO neslyšel. Možná: Určitě do koalice se zkorumpovanou ODS a TOP 09, nepůjdeme….Ale těžko obstojí protestní spolupráce s ČSSD…je tu taky pár korupčních skvrn…
Dodávám:
Půvabná úvaha, stojící ovšem na zcela špatném předpokladu, že ANO je pravicovou stranou. Není, nebylo a nikdy nebude. Kdypak lidem konečně dojde, že jde o konglomerát lidí, oslněných mocenskými a ekonomickými možnostmi, které jim nabídly peníze Komplexně Geniáního Babiše?

Dalším odborníkem, který si nevidí do huby (všimněte si, jak vyklouzl z odpovědi na dotaz z ekonomické historie USA) je viceguvernér ČNB Vladimír Tomšík. Tady je výňatek otázek a odpovědí z rozhovoru v Lidovkách (s Lukášem Kovandou):
Lidovky: Řada ekonomů rozlišuje takzvanou dobrou a špatnou deflaci. Ta první je dána poklesem výrobních nákladů, cen energií, technologickým rozvojem či konkurenčním bojem. Naproti tomu špatná deflace je odrazem krizového vývoje ekonomiky - a proti ní je třeba zakročit. Někteří ekonomové ovšem míní, že pakliže v ČR jsou nyní deflační tlaky, tak jde spíš o projev té dobré deflace.
Tomšík: Jsem přesvědčen o tom, že tak jako je inflace jedna, tak je i deflace jedna. Deflace je jen jedna a je špatná. Mrzí mě, že ani odborná veřejnost se není schopna poučit z historie.
Lidovky: Ekonomičtí historici ale také upozorňují na to, že USA prožily na konci 19. století dlouhé období ekonomického růstu a rozkvětu, které bylo přitom doprovázeno právě deflací. Tahle deflace byla tedy také špatná?
Tomšík: Obecně – jsem opravdu přesvědčen o tom, že deflace je špatná vždy. Dopadá tíživě na nízkopříjmové skupiny obyvatelstva, jak jsem už řekl, oddaluje přitom též spotřebu i investice. Takže celá ta mediální hysterie, která se rozpoutala…
Lidovky: …pardon, mediální hysterie? Intervenci přece kritizovala podstatná část odborné obce.
Tomšík: Dobře. Ale neukazuje tato překvapenost veřejnosti na fakt, že v ekonomice už byla nastavena očekávání velmi nízké, takřka nulové inflace, ne-li dokonce deflace?

Čtenář glos Z. R. mi napsal:
Ta čísla v dnešních glosách vypadají hrozivě, a jednoduchý čtenář nasměruje své odplivnutí směrem ke zločinným bankéřům. Problém ovšem není v onom poměru 24:1. Velmi, velmi zjednodušeně se dá říct, že uvedený fraktální poměr není žádné děsivé číslo - banky na jednu uloženou korunu do banky běžně vydávají 24 korun ve formě půjček.
Ďábel spočívá v účelu, nač byly takto ze vzduchu vytvořené peníze použity. Půjčit si na investici, která přinese násobné zisky vůbec není hloupé. Půjčit si na marné projekty k ničemu, či na prostou spotřebu, to je holá idiocie, nebo, což je mnohem pravděpodobnější, jde o nějakou formu úplatku. Ďábel také spočívá v obtížnosti toho, jak rozlišit, kdo je tu ten idiot, či spíše kdo a koho uplácí a dále, jestli dotyčný člověk nebo instituce nese za vypůjčené peníze riziko a odpovědnost. Pokud nemám odpovědnost, je rozhazování snadné. Bankéři a banky jen plní něčí (mnohdy neveřejné, nebo spíše zamlčené) zadání. A uplacený volič pak jen zmateně zírá, kam jsme došli, a jak je to vůbec možné.