STŘEDEČNÍ GLOSY 18.09.2013

Miroslava Macka
Když ostravskokarvinské doly vydělávaly, jejich majitelé nám pochopitelně ze svých zisků nedávali ani korunu. Když nyní prodělávají, není žádný důvod, abychom jim z našich kapes dali jednu jedinou korunu, byť by nás omračovali sebeušlechtilejšími důvody.

Pokud nebude v celém zdravotnictví platit zásada, že všichni pracovníci jsou silně hmotně zainteresováni na efektivitě své ordinace, svého oddělení, své nemocnice, své laboratoře, atd., je veškerá snaha o nápravu systému marná. Neboť stále platí, že rozhodujícím faktorem ve zdravotnictví je „tužka lékaře“…

Publicista Tomáš Vystrčil ve včerejších Lidovkách napsal, že v Čechách ještě žádná levice ani pravice nevznikly. Historicky je to pravda: původní ODS s pravicovým programem vznikla v Olomouci, tedy na Moravě. Kde programově skončila je dnes a denně viditelné…
Ovšem dnešní Strana svobodných občanů má program ryze pravicový a jediné, co jí chybí, je charismatický a mediálně zdatný lídr. Též medii je poněkud opomíjena, neboť za sebou nemá velké podnikatele, kteří svojí inzercí živí noviny, časopisy a soukromé televize, přičemž havlovská levicovost redaktorů té veřejnoprávní je celá léta nabíledni.
Mávnout nad ní ovšem rukou s tím, že se do parlamentu stejně nedostane a nejít k volbám či se skřípajícími zuby volit někoho jiného, je ovšem nerozumné. Neboť, když si hodně z nás řekne, že ji volit budeme a přesvědčíme o tom co nejvíce lidí z příbuzných, známých a z okolí, do parlamentu se nakonec dostane a bude moci růst a sílit.

Čtenářka glos V. S. mi napsala:
Ráda bych reagovala na jeden výrok z lamentatia Radka Buchty ve vašich včerejších glosách, a to "Půlka rodičů nemá peníze, aby vlastní dítě poslali na lyžařský kurs."
Patnáct let jsem učila na různých druzích škol a opravdu jsem se setkávala s tím, že děti (a jejich rodiče) "neměli na lyžařský kurz". Zajímavé ovšem bylo, že většina těch dětí nosila značkové oblečení, měla mobily a přehrávače, o kterých mně se ani nesnilo, a denně si kupovala svačiny v automatech. Osobně bych ty "neúčastníky" dělila do dvou skupin: jedni mají hrůzu z toho, že by museli zvednou zadek a začít se pohybovat, v poslední době také být týden odříznuti od facebooku, ti druzí "jsou zvyklí na jiný standard" - to je prosím citát jedné studentky.
Ano, nechci tvrdit, že nejsou rodiny, které jsou na tom opravdu špatně, ale je zajímavé, že ty se svou situaci často snaží spíše tajit a raději si odřeknou něco jiného.

Čtenář glos R. K. mi napsal:
Když se na vás obrátí příbuzný či dobrý kamarád s tím, že potřebuje peníze, půjčíte mu. Když totéž udělá prostřednictvím státu někdo cizí – peníze mu darujete (resp. stát vám vezme a věnuje mu z vašich peněz kolik politik uzná za vhodné). Rád bych tedy navrhnul jiný způsob sociální pomoci – sociální půjčky. Když je někdo v nouzi, nechť mu stát půjčí sumu odpovídající dohodnutému životnímu minimu. Půjčku by dlužník musel vrátit, ručil by celým svým majetkem. A kdo by byl vůči státu „v mínusu“, neměl by aktivní volební právo…