ČTVRTEČNÍ GLOSY 6.06.2013

Miroslava Macka
Doufám, že si Pražáci nebudou stěžovat na nedostatek peněz na nápravu povodňových škod. Do své budoucnosti totiž již dávno skvěle investovali. Zde je kupříkladu text Operačního programu Evropského fondu pro regionální rozvoj v Praze:
Projekt „Zkvalitnění služeb v oblasti mediciny exotického ptactva“. Harmonogram realizace: 16. 7. 2009 – 30. 5. 2010. Poskytnutá podpora: 523.471,67 Kč. Praha a EU - Investujeme do vaší budoucnosti.

Prezidentovo přání lidem, aby se v oblastech postižených povodní neutopili, prý bylo netaktní, tvrdí novináři. Jaké by však, proboha, mělo být, když je Zeman buran s absolutní absencí taktu? Copak to je nějaká novina?

Čtěte a zamyslete se:
Evropská komise se rozhodla uvalit cla na dovoz solárních panelů z Číny. Komise k tomuto rozhodnutí dospěla navzdory tomu, že většina unijních zemí s tímto opatřením nesouhlasí a otevřeně proti se postavilo 14 států EU.

Čtenář glos J. P. mi napsal:
Váš čtenář K.S., jehož názor jste zmínil, se mýlí. Jakákoliv katastrofa, vákla či neštěstí znamenají sice úpadek a neštěstí pro jednotlivého člověka, ale z makroekonomického hlediska jde v naprosté většině případů spíše o přínos a konjunkturu. Neštěstím jako jsou povodně, zemětřesení či válka se zamíchá do té doby do značné míry zakonzervovanými vztahy ve společnosti a majetkovými poměry zúčastněných (občanů i firem).
V důsledku toho jsou vytvořeny nové příležitosti, odpadá problém s nadvýrobou a nastupuje vzestup, protože lidé najednou mají co dělat, mají práci, firmy objednávky a trh se otevírá. Značně tomu přispívají i zákazníci, jejkichž nároky se v souvislosti s katastrofou alespoň na malou chvíli sníží.
Důkazem toho budiž vývoj po obou světových válkách, pád železné opony nebo i v malém měřítku naše vlastní povodně v r. 1998 nebo 2002.

Jeden aktuálně nekorektní:
Jdu dnes ráno do práce po nábřeží. Spatřil jsem topícího se cikána. Zoufale se snažil udržet nad vodou, protože měl kolem těla omotaný ukradený měděný kabel. Spolu s ním zápasil se živlem i jeho asi patnáctiletý syn, který měl na zádech přivázané ukradené kolo od automobilu. Bylo mi jasné, že pokud brzy nepřijde pomoc, tak určitě utonou oba. Jako zodpovědný občan ČR, který nesnáší slepý rasismus, jsem událost neprodleně oznámil policii, hasičům a záchranné službě.
Jsou čtyři hodiny odpoledne. Oba utonuli a já se nemohu zbavit pocitu, že jsem zbytečně vyhodil peníze za tři poštovní známky.