PONDĚLNÍ GLOSY 29.10.2012
Miroslava Macka
Dvoustránkový rozhovor s premiérem Petrem Nečasem v sobotních Lidovkách stojí opravdu za to si přečíst, a to ze dvou důvodů.
Jedním se superkorektnost tázajícího se Dalibora Balšínka, který následnými nepříjemnými otázkami neodhaluje častá zastírací klišé a přemnohé plytké povrchnosti v odpovědích tázaného, takže celkový dojem je „ušlechtilou nudou“ s téměř nulovou vypovídací hodnotou.
Jen s jednou výjimkou, ovšem. A to je ten druhý důvod, proč rozhovor stojí za přečtení. Premiér Nečas v něm kritizuje tvrdý boj proti švarcsystému ze strany Drábkova ministerstva práce a sociálních věcí, ovšem nikdo z nás si nemůže pamatovat, že by proti návrhu tvrdého postupu proti švarcsystému, ať už na vládě nebo v mediích, tvrdě bojoval. Neboť mlčel.
Mluví o tom, jak ODS kauza Dalík ubrala několik procent hlasů, ale nikdo si nemůže pamatovat, že by při vzestupu Marka Dalíka k nevolené moci protestoval jak na půdě ODS, tak v mediích. Neboť mlčel.
Což hodně vypovídá. O Petru Nečasovi. O lídrovi, který mlčí vždy, když by měl řvát a mluví, když by měl jednat.
Dvě věty z rozhovoru MF Dnes s nově zvolenou senátorkou za ČSSD Evou Sykovou, pronesené za sebou:
Třeba když si někdo potřebuje zlepšit kloubní pohyblivost, dovedu si představit, že by měl možnost si na drahé terapie zařídit nějaké zvláštní pojištění nebo že by si je platil sám.
Všichni pacienti si platí zdravotní pojištění a mají svůj nárok na to, aby dostali odpovídající péči.
Moje poznámka: Už se těším na to, až paní senátorka začne v rámci ČSSD pracovat na definici „odpovídající péče“. Z jejího rozhovoru zatím jen vyplynulo, že by to mohla být léčba kmenovými buňkami, neboť to je její obor…
Citát z rozhovoru Lidovek s architektem Miroslavem Masákem:
Na přelomu 19. a 20. století se za stejnou dobu, kterou jsme prožili od listopadu 1989, postavilo Národní divadlo, Rudolfinum, dnešní Státní opera, Národní muzeum, Národní dům na Vinohradech, Národní dům na Smíchově. Protože to společnost potřebovala.
Moje poznámka: Ta poslední věta zaslouží zatraceně vážné a dlouhé zamyšlení!
Opsáno z facebooku:
UNESCO si s uznáním stávek a demonstrací v Řecku coby národního folklorního dědictví dává celkem načas.
Jedním se superkorektnost tázajícího se Dalibora Balšínka, který následnými nepříjemnými otázkami neodhaluje častá zastírací klišé a přemnohé plytké povrchnosti v odpovědích tázaného, takže celkový dojem je „ušlechtilou nudou“ s téměř nulovou vypovídací hodnotou.
Jen s jednou výjimkou, ovšem. A to je ten druhý důvod, proč rozhovor stojí za přečtení. Premiér Nečas v něm kritizuje tvrdý boj proti švarcsystému ze strany Drábkova ministerstva práce a sociálních věcí, ovšem nikdo z nás si nemůže pamatovat, že by proti návrhu tvrdého postupu proti švarcsystému, ať už na vládě nebo v mediích, tvrdě bojoval. Neboť mlčel.
Mluví o tom, jak ODS kauza Dalík ubrala několik procent hlasů, ale nikdo si nemůže pamatovat, že by při vzestupu Marka Dalíka k nevolené moci protestoval jak na půdě ODS, tak v mediích. Neboť mlčel.
Což hodně vypovídá. O Petru Nečasovi. O lídrovi, který mlčí vždy, když by měl řvát a mluví, když by měl jednat.
Dvě věty z rozhovoru MF Dnes s nově zvolenou senátorkou za ČSSD Evou Sykovou, pronesené za sebou:
Třeba když si někdo potřebuje zlepšit kloubní pohyblivost, dovedu si představit, že by měl možnost si na drahé terapie zařídit nějaké zvláštní pojištění nebo že by si je platil sám.
Všichni pacienti si platí zdravotní pojištění a mají svůj nárok na to, aby dostali odpovídající péči.
Moje poznámka: Už se těším na to, až paní senátorka začne v rámci ČSSD pracovat na definici „odpovídající péče“. Z jejího rozhovoru zatím jen vyplynulo, že by to mohla být léčba kmenovými buňkami, neboť to je její obor…
Citát z rozhovoru Lidovek s architektem Miroslavem Masákem:
Na přelomu 19. a 20. století se za stejnou dobu, kterou jsme prožili od listopadu 1989, postavilo Národní divadlo, Rudolfinum, dnešní Státní opera, Národní muzeum, Národní dům na Vinohradech, Národní dům na Smíchově. Protože to společnost potřebovala.
Moje poznámka: Ta poslední věta zaslouží zatraceně vážné a dlouhé zamyšlení!
Opsáno z facebooku:
UNESCO si s uznáním stávek a demonstrací v Řecku coby národního folklorního dědictví dává celkem načas.