ČTVRTEČNÍ GLOSY 2.08.2012
Miroslava Macka
V roce 2011 rostla německá ekonomika tempem 3,1% a přesto nemělo Německo vyrovnaný rozpočet. Německá ekonomika je ve slušném stavu, německé finance však nikoliv. Pro budoucnost zásadní informace.
Když vloni vláda rozpočtové zodpovědnosti zvýšila DPH, namlouvala si, že vybere na této dani více o 15,5 %, tedy do tohoto dne celkem přes 140 miliard korun. Lafferova křivka však platí, i kdyby Kalousek založil další klon lidovců, a tak se doposud vybralo miliard 122. Jaké si z toho vláda vzala poučení? Opět zvyšuje DPH…
Úřad vlády je poslední institucí, která navzdory rozhodnutí soudů odmítá zveřejnit, kolik berou tamní námi placení zaměstnanci. Čeká prý na to, „jak dopadnou řízení, která se této problematiky týkají“. Osobně se domnívám, že důvod je jiný: veřejnost by se začala velmi intenzivně zajímat, za co vrchní ředitelka Sekce kabinetu předsedy vlády Jana Nagyová skutečně bere tolik peněz.
Ze včerejšího článku historika Vojtěcha Kyncla v Lidovkách (nejen) o cikánském táboru v Letech:
V srpnu 1942 existovaly na území protektorátu desítky podobných táborů a věznic - sběrných, pracovních, internačních, zajateckých, koncentračních, dokonce i vyhlazovacích. Ve středních Čechách těch velkých bylo dvacet pět, v jižních Čechách asi dvacet (včetně Letů), v západních Čechách přes sedmdesát, a takto bychom mohli pokračovat. … Bylo přirozeným vývojem zdevastované země, že se tábory měnily v průmyslové a zemědělské podniky i sociální ústavy, protože byly obvykle budovány v úzkých vazbách na potřeby společnosti. … Z hlediska historického a v porovnání s ostatními historickými místy utrpení lidí v době nacistické vyhlazovací války nemá snaha o mimořádný zásah na území bývalého cikánského tábota v Letech opodstatnění. „Investice“ tří set milionů korun do zbourání velkovýkrmny vepřů, které požadují domácí i zahraniční aktivisté pro lidská práva, nestojí na historických argumentech a není cestou k pochopení bolavé minulosti. Ad absurdum se můžeme v budoucnosti dočkat situace, že každá z desítek nacismem postižených skupin bude vyžadovat finanční podporu do své minulosti, aby ve čtvrté poválečné generaci obhájily své současné sociální potřeby.
Když vloni vláda rozpočtové zodpovědnosti zvýšila DPH, namlouvala si, že vybere na této dani více o 15,5 %, tedy do tohoto dne celkem přes 140 miliard korun. Lafferova křivka však platí, i kdyby Kalousek založil další klon lidovců, a tak se doposud vybralo miliard 122. Jaké si z toho vláda vzala poučení? Opět zvyšuje DPH…
Úřad vlády je poslední institucí, která navzdory rozhodnutí soudů odmítá zveřejnit, kolik berou tamní námi placení zaměstnanci. Čeká prý na to, „jak dopadnou řízení, která se této problematiky týkají“. Osobně se domnívám, že důvod je jiný: veřejnost by se začala velmi intenzivně zajímat, za co vrchní ředitelka Sekce kabinetu předsedy vlády Jana Nagyová skutečně bere tolik peněz.
Ze včerejšího článku historika Vojtěcha Kyncla v Lidovkách (nejen) o cikánském táboru v Letech:
V srpnu 1942 existovaly na území protektorátu desítky podobných táborů a věznic - sběrných, pracovních, internačních, zajateckých, koncentračních, dokonce i vyhlazovacích. Ve středních Čechách těch velkých bylo dvacet pět, v jižních Čechách asi dvacet (včetně Letů), v západních Čechách přes sedmdesát, a takto bychom mohli pokračovat. … Bylo přirozeným vývojem zdevastované země, že se tábory měnily v průmyslové a zemědělské podniky i sociální ústavy, protože byly obvykle budovány v úzkých vazbách na potřeby společnosti. … Z hlediska historického a v porovnání s ostatními historickými místy utrpení lidí v době nacistické vyhlazovací války nemá snaha o mimořádný zásah na území bývalého cikánského tábota v Letech opodstatnění. „Investice“ tří set milionů korun do zbourání velkovýkrmny vepřů, které požadují domácí i zahraniční aktivisté pro lidská práva, nestojí na historických argumentech a není cestou k pochopení bolavé minulosti. Ad absurdum se můžeme v budoucnosti dočkat situace, že každá z desítek nacismem postižených skupin bude vyžadovat finanční podporu do své minulosti, aby ve čtvrté poválečné generaci obhájily své současné sociální potřeby.