ČTVRTEČNÍ GLOSY 31.05.2012
Miroslava Macka
Manžel zpěvačky Heleny Vondráčkové Martin Michal se rozhodl vstoupit do politiky, a to v barvách Suverenity - bloku Jany Bobošíkové. Chybí už jen přátelé a expřátelé Ivety Bartošové, Martin Maxa, jeden dva bývalí hokejisté a parlament máme plný…ach, jo!
Čteme-li či slyšíme-li zprávu podobnou té následující, obvykle si poklepeme na čelo a pomyslíme si něco o bulvárních mediích a Radiu Jerevan. Pak se ovšem vesměs ukáže, že zpráva není vtípkem nebo výmyslem a klepat na čelo by si měl někdo jiný. Svět se opravdu zbláznil…
Australské obchody a restaurace by mohly dostat pokutu až milion dolarů, kdyby jejich zaměstnanci "křivě" promluvili o nově zaváděné uhlíkové dani nebo zveličili její možné dopady, napsal britský deník Daily Telegraph.
Přítel T. H. mi mj. napsal:
Je v celku málo podstatné, jaké jsou příjmy státního rozpočtu, pokud nedosahují výše jeho výdajů a pokud vláda nenalezne odvahu k uskutečnění opravdové reformy veřejných financí. To co vidíme dnes není reforma. Jsou to zoufalé pokusy zastavit růst zadlužení a jsou předem určené k nezdaru.
Státní rozpočet je totiž zatížen 80 procenty mandatorních výdajů. Rád bych věděl, kolik procent činí
mandatorní výdaje v těch zemích které označujeme jako "vyspělé" a porovnat jejich výši se zadlužením daného státu a s růstem jeho dluhu.
Skutečnou a efektivní reformu nemůže udělat vláda a politická reprezentace, pokud nenalezne odvahu restrukturalizovat rozpočty včetně a hlavně mandatorních výdajů, které jsou balvanem na krku státu. Vláda může volně disponovat jen s dvaceti procenty rozpočtu, což znamená, že
pokud chce zajistit financování údržby stávajícího dluhu a zajištění minimálního financování jejich vlastních potřeb a služeb občanům, nezbývá jí nic jiného, než dluh zvyšovat.
Pokud nenalezneme odvahu změnit strukturu státního rozpočtu a veřejných rozpočtů tam, kde to skutečně pomůže a signifikantně snížit podíl mandatorních výdajů na státním rozpočtu a na výdajích veřejných rozpočtů, jakékoliv "řešení" je jen krátkodobou iluzí. Skutečná reforma sice může být krátkodobě nepříjemná, ale pokud bude provedena efektivně, povede k tomu, že stát bude moci daňovým poplatníkům za každou korunu, kterou mu ve formě daní odvedou, poskytnout daleko více skutečně potřebných služeb - včetně stabilizace důchodů, zajištění potřebné zdravotní péče, investic do vzdělání a výzkumu, výstavby a údržby silniční a železniční sítě, která se dnes, díky nedostatečnému finančnímu zajištění rozpadá. Dnes k zajištění těchto služeb má vláda z každé poplatníkovy koruny k dispozici jen dvacet haléřů. A podle toho to i vypadá. Dluh roste a daňový poplatník za svou odevzdanou korunu dostává zpět každým rokem méně a méně.
Čteme-li či slyšíme-li zprávu podobnou té následující, obvykle si poklepeme na čelo a pomyslíme si něco o bulvárních mediích a Radiu Jerevan. Pak se ovšem vesměs ukáže, že zpráva není vtípkem nebo výmyslem a klepat na čelo by si měl někdo jiný. Svět se opravdu zbláznil…
Australské obchody a restaurace by mohly dostat pokutu až milion dolarů, kdyby jejich zaměstnanci "křivě" promluvili o nově zaváděné uhlíkové dani nebo zveličili její možné dopady, napsal britský deník Daily Telegraph.
Přítel T. H. mi mj. napsal:
Je v celku málo podstatné, jaké jsou příjmy státního rozpočtu, pokud nedosahují výše jeho výdajů a pokud vláda nenalezne odvahu k uskutečnění opravdové reformy veřejných financí. To co vidíme dnes není reforma. Jsou to zoufalé pokusy zastavit růst zadlužení a jsou předem určené k nezdaru.
Státní rozpočet je totiž zatížen 80 procenty mandatorních výdajů. Rád bych věděl, kolik procent činí
mandatorní výdaje v těch zemích které označujeme jako "vyspělé" a porovnat jejich výši se zadlužením daného státu a s růstem jeho dluhu.
Skutečnou a efektivní reformu nemůže udělat vláda a politická reprezentace, pokud nenalezne odvahu restrukturalizovat rozpočty včetně a hlavně mandatorních výdajů, které jsou balvanem na krku státu. Vláda může volně disponovat jen s dvaceti procenty rozpočtu, což znamená, že
pokud chce zajistit financování údržby stávajícího dluhu a zajištění minimálního financování jejich vlastních potřeb a služeb občanům, nezbývá jí nic jiného, než dluh zvyšovat.
Pokud nenalezneme odvahu změnit strukturu státního rozpočtu a veřejných rozpočtů tam, kde to skutečně pomůže a signifikantně snížit podíl mandatorních výdajů na státním rozpočtu a na výdajích veřejných rozpočtů, jakékoliv "řešení" je jen krátkodobou iluzí. Skutečná reforma sice může být krátkodobě nepříjemná, ale pokud bude provedena efektivně, povede k tomu, že stát bude moci daňovým poplatníkům za každou korunu, kterou mu ve formě daní odvedou, poskytnout daleko více skutečně potřebných služeb - včetně stabilizace důchodů, zajištění potřebné zdravotní péče, investic do vzdělání a výzkumu, výstavby a údržby silniční a železniční sítě, která se dnes, díky nedostatečnému finančnímu zajištění rozpadá. Dnes k zajištění těchto služeb má vláda z každé poplatníkovy koruny k dispozici jen dvacet haléřů. A podle toho to i vypadá. Dluh roste a daňový poplatník za svou odevzdanou korunu dostává zpět každým rokem méně a méně.