ČTVRTEČNÍ GLOSY 12.04.2012
Miroslava Macka
Lidé s vyššími příjmy (nad 100.000.- měsíčně) budou platit daň z příjmu nad tuto částku ve výši 22%, ačkoliv měla ODS ve svých volebních slibech, že daně nezvýší. Navíc k tomu přidala další nehoráznost: odmítá to nazývat daní, a říká tomu „příspěvek na solidaritu“. Třetí nehorázností jsou pak slova premiéra Nečase, kterými tento „příspěvek“ obhajuje: „Myslím, že je oprávněné si o něj v současné těžké situaci říct.“
Nevím jak vy, ale já rozhodně nejsem pranic solidární ani s odměnami pro jeho pravou ruku Janu Nagyovou, ani pro dávky pro příživníky všeho druhu a barvy pleti, ani s dalším příšerným plýtváním, kam se člověk podívá v tomto byrokraticky přebujelém a příšerně přerozdělovacím státě.
K tomu Martin Weiss v dnešních Lidovkách:
Výše daní se má odvíjet od schopnosti platit. To je logika, na níž se pasák nebo gangster inkasující výpalné shodne s levicí, i když každý to zdůvodňuje jinak a aplikuje s různou mírou razance.
Vláda se rozhodla osladit masám škrty tím, že polechtala jejich pud závisti trestáním úspěšnějších. Zachraňuje tím sebe, ne stát.
Bídu české politiky dokonale vystihují slova Stanislava Cejpka, předsedy oblastního sdružení ODS Třebíč: „Mně se to nelíbí a ostatním členům ODS také ne, když se musí dívat na titulky v novinách, že ODS souhlasí se zvyšováním daní. Většina členů ale zase na druhou stranu chtěla zůstat ve vládě.“
Americký ekonom Harold Demsetz:
Za všemi dnešními problémy stojí v prvé řadě růst vládního zasahování do ekonomik, do ekonomických záležitostí. Tyto zásahy jsou motivovány snahou o vytvoření státu blahobytu. Jenže problémem státu blahobytu, jak Evropa nyní hořce zjišťuje, je, že takový blahobytný stát citelně tlumí růst celkové produktivity.
Těm lidem, kterým stát bere peníze, bere i motivaci další peníze vydělávat. A na druhou stranu bere motivaci vydělávat i těm lidem, kterým peníze dává – v rámci přerozdělování, v rámci sociálních programů. Stát blahobytu prostě dusí snahu lidí usilovně pracovat, čímž přiškrcuje hospodářský růst. Se vzrůstající přebujelostí blahobytného státu je stále znatelnější i ono rdoušení člověčí činorodosti. To pochopitelně není všechno, poněvadž současně dochází ke hromadění dluhu, který vzniká při financování všech těch sociálních programů státu blahobytu.
Čtenář glos M. S. mi napsal:
Dnes ráno jsem se probudil a s překvapením jsem zjistil, že mi vládne autentická sociální demokracie. A to jsem si nějak nevšiml, že by včera proběhly mimořádné volby do Sněmovny...
Opravdu velmi vážně uvažuji, že u příštích voleb přestanu taktizovat (obavy o vyhozený pravicový hlas) a budu volit Svobodné Petra Macha. Jako člověk, který platí krvavé daně a vidí, do jakých černých sociálních děr se sypou, nemůžu vlastně jinak.
Moje p.s.: Učiním nejen totéž, ale vynasnažím se o tom přesvědčit co nejvíce lidí!
Opsáno z facebooku:
a) Souhlasíte se zvýšením daní pro bohaté? b) Dokážete spočítat 15 % z 10, 20, 30 a ze 100 tisíc?
Nevím jak vy, ale já rozhodně nejsem pranic solidární ani s odměnami pro jeho pravou ruku Janu Nagyovou, ani pro dávky pro příživníky všeho druhu a barvy pleti, ani s dalším příšerným plýtváním, kam se člověk podívá v tomto byrokraticky přebujelém a příšerně přerozdělovacím státě.
K tomu Martin Weiss v dnešních Lidovkách:
Výše daní se má odvíjet od schopnosti platit. To je logika, na níž se pasák nebo gangster inkasující výpalné shodne s levicí, i když každý to zdůvodňuje jinak a aplikuje s různou mírou razance.
Vláda se rozhodla osladit masám škrty tím, že polechtala jejich pud závisti trestáním úspěšnějších. Zachraňuje tím sebe, ne stát.
Bídu české politiky dokonale vystihují slova Stanislava Cejpka, předsedy oblastního sdružení ODS Třebíč: „Mně se to nelíbí a ostatním členům ODS také ne, když se musí dívat na titulky v novinách, že ODS souhlasí se zvyšováním daní. Většina členů ale zase na druhou stranu chtěla zůstat ve vládě.“
Americký ekonom Harold Demsetz:
Za všemi dnešními problémy stojí v prvé řadě růst vládního zasahování do ekonomik, do ekonomických záležitostí. Tyto zásahy jsou motivovány snahou o vytvoření státu blahobytu. Jenže problémem státu blahobytu, jak Evropa nyní hořce zjišťuje, je, že takový blahobytný stát citelně tlumí růst celkové produktivity.
Těm lidem, kterým stát bere peníze, bere i motivaci další peníze vydělávat. A na druhou stranu bere motivaci vydělávat i těm lidem, kterým peníze dává – v rámci přerozdělování, v rámci sociálních programů. Stát blahobytu prostě dusí snahu lidí usilovně pracovat, čímž přiškrcuje hospodářský růst. Se vzrůstající přebujelostí blahobytného státu je stále znatelnější i ono rdoušení člověčí činorodosti. To pochopitelně není všechno, poněvadž současně dochází ke hromadění dluhu, který vzniká při financování všech těch sociálních programů státu blahobytu.
Čtenář glos M. S. mi napsal:
Dnes ráno jsem se probudil a s překvapením jsem zjistil, že mi vládne autentická sociální demokracie. A to jsem si nějak nevšiml, že by včera proběhly mimořádné volby do Sněmovny...
Opravdu velmi vážně uvažuji, že u příštích voleb přestanu taktizovat (obavy o vyhozený pravicový hlas) a budu volit Svobodné Petra Macha. Jako člověk, který platí krvavé daně a vidí, do jakých černých sociálních děr se sypou, nemůžu vlastně jinak.
Moje p.s.: Učiním nejen totéž, ale vynasnažím se o tom přesvědčit co nejvíce lidí!
Opsáno z facebooku:
a) Souhlasíte se zvýšením daní pro bohaté? b) Dokážete spočítat 15 % z 10, 20, 30 a ze 100 tisíc?