PONDĚLNÍ GLOSY 19.09.2011

Miroslava Macka
Jsou věci, kterým jaksi nerozumím a nerozumím. Kupříkladu jsem se dočetl v sobotní příloze MFDnes, a to v článku o soutěži "Kniha desetiletí", že sehnat knihu Rukopis Bohumily Grögerové či Cesty na Sibiř Martina Ryšavého je složité, neboť všechna knihkupectví hlásí "rozebráno", antikváři se smějí, že tyhle věci mizí během pár minut a v knihovnách jsou na ně pořadníky.
V době, kdy vydat dotisk knihy trvá spíše hodiny než dny? A proč se tedy vlastně demonstruje za nižší DPH u knih, když se dobré knihy tak skvěle prodávají a braku netřeba?

Přijdeme o miliardy a miliardy z eurodotací, neboť ministerstvo dopravy za ministrování Aleše Řebíčka v Topolánkově vládě nekvalitně připravilo některé projekty a Evropská komise proto dotaci neproplatí. A zdá se, že jde teprve o začátek s ohroženy jsou i další dotace.
Řebíček už neministruje, ovšem ty projekty tak mizerně připravili konkrétní lidé a obávám se, že se nejen nedozvíme jejich jména, ale nadále budou na ministerstvu pracovat a brát mimořádné odměny.

Třicátníci (alespoň podle agentury Millward Brown) věří Kalouskově penzijní reformě nejvíce. Můj otec byl v roce 1945 také třicátník (přesně 35 let) se zářnou představou poválečného rozletu, ale naštěstí tehdy investoval svoje úspory do něčeho úplně jiného...

Klaus Wowereit a Berlín, to patří k sobě, přestože za jeho starostování vzrostla nezaměstnanost přes 13 procent, shořely zde stovky aut a nájmy vzrostly o 27 procent. Zázrak? Nikoliv: 65 miliard euro zadlužení města vypovídá o tom, že se spoustě obyvatel žití na dluh nadále zamlouvá...

Čtenář glos A. K. mne upozornil na smutně krásný vtip z anglického Telegraphu:
Manžel středního věku k manželce, čtoucí v novinách o dluhové krizi: "Vždyť nám politici slibovali, že to budou platit až naše děti!