STŘEDEČNÍ GLOSY 20.07.2011

Miroslava Macka

Nápad vládních ekonomických poradců odměňovat pacienty, kteří dodržují léčebný režim, například odpuštěním poplatků či jiným zvýhodněním, mi připadá poněkud úchylný. Uvedu jeden příklad za všechny: někdo bude žít velmi nezdravě a způsobí si újmu na zdraví. Pak "půjde do sebe" a bude dodržovat léčebný režim. Nakonec, často mu nic jiného nezbývá. A bude odměněn. Z peněz těch, co žili a žijí zdravě a zdravotní pojišťovny nezatěžují.

Ostře si konkurující tipovací kanceláře by měly přijít s novou číselnou hrou: sázky na to, s jakou novou výší daně z přidané hodnoty, s kolika hrazenými dny v nemocnici, s jakou výší zdravotnických poplatků či s jakou další metodou hrábnutí do našich kapes přijde vláda...

Mám stejný názor, ovšem Karel Kříž jej v dnešních Lidovkách vyjádřil dokonale:
Dnešní krize bohatých ekonomik spočívá v naprosté rozmazlenosti, zpupnosti a zkaženosti významné části elektorátu, v nárokovém způsobu života, v přesvědčení, že stát je dojná kráva, která je zde od toho, aby lidi zaopatřila od kolébky do hrobu. I poslední lenoch, padouch a lhář může stranám vyhrát volby. Co mu nabídnout, aby k volbám šel? Demokratický politický sytém v dnešní velkorysé podobě produkuje problém, protože poskytuje právo rozhodovat o přerozdělování společného státního měšce i těm, kteří do něj nijak nepřispívají - a to celý život. Nejvíce řečí pak mají ti, které ten společný měšec přímo živí, státní zaměstnanci.