STŘEDEČNÍ GLOSY 22.06.2011
Miroslava Macka
Včerejší rozhovor Martina Veselovského s odcházejícím ombudsmanem Českých drah Petrem Fejkem na Radiožurnálu ukázal, za jak krátkou dobu může člověk na ministerstvu dopravy zcela zblbnout. Tady jsou tři důkazy: Petr Fejk vážným hlasem pronesl, že jeho vysoký plat byl zcela zasloužený, neboť "měl být manažerským nástrojem ke zvýšení příjmů Českých drah". Připadalo mu zcela normální, žepo třech měsících v zaměstnání a navíc v den svého odchodu podepsal smlouvu na "zlatý padák". A opět s vážnou tváří k tomu dodal, že přece jde "o kompenzaci za to, že nebude devět měsíců pracovat v oboru"...
Pravicová (?) vláda prosadila ve sněmovně nesystémové změny ve zdravotnictví, jejichž součástí je též vznik ministerské komise, která bude schvalovat nákup nových drahých přístrojů...uff!
Před drahnou dobou jsem v glosách napsal, že Řecko již dávno zbankrotovalo, jen si to někteří politikové nechtějí připustit. Včera prohlásil britský konzervativní poslanec John Redwood á margo toho, že Británie odmítá přispět do dalšího záchranného balíčku Řecku: "Řecko zbankrotovalo již před rokem, ale ministři některých zemí si to nemyslí a plýtvají penězi daňových poplatníků na snahy předstírat, že se nic takového nestalo."
Text, kterým jsem přispěl do knihy k sedmdesátinám prezidenta Klause:¨
KKK aneb Kratičký kurz Klausologie.
Každý, kdo se v životě stýkal či stýká s Václavem Klausem, si nezbytně musel projít jednou až třemi fázemi tohoto vztahu. První fází bývá kratší či delší doba nekritického obdivu, která pak u některých lidí přetrvává nastálo. Druhá fáze je, řekl bych, stav jakési nevlídnosti, ba téměř až nenávisti, neboť člověku vadí některé jeho způsoby, hlavně však drtivá argumentační nekompromisnost. I tato druhá fáze pak u některých lidí zůstává napořád a dokonce přechází v jakousi alergii. Třetí fází je, že si začnete velmi vážit jeho nepopiratelných kvalit a zároveň se dokážete bez újmy na duševním zdraví "stýkat a potýkat" (řečeno s Palackým) s jeho osobnostními nedostatky.
Každý, kdo se v životě s Václavem Klausem nepotkal, je pak trvale ovlivňován a názorově vychylován reprezentanty ustrnulé první či druhé fáze, neboť reprezentanti fáze třetí tvoří příslovečnou "mlčící většinu".
Opticky se pak zdá, že Václav Klaus patří mezi fenomény, které můžete buď milovat nebo nenávidět, bez jakékoliv šedé zóny uprostřed, asi jako ústřice či hudbu Bély Bartóka.
Přesto však beze zbytku, všichni, každý z nás, byl Václavem Klausem přímo či nepřímo ovlivněn, a to bez ohledu zda tomu chtěl či nikoliv. Neboť nás nutil a nutí nad každým svým psaným i mluveným projevem souhlasně pokyvovat či nesouhlasně vrtět hlavou, nutí nás přemýšlet, zaujímat postoje a hlouběji a důkladněji se o spoustu věcí a dějů zajímat.
A ještě něčím nás všechny nesmírně ovlivnil, včetně těch, kteří jsou na něho neskonale alergičtí: vehementně se snažil a snaží vytvářet co největší svobodný prostor k tomu, abychom mohli ukázat co v nás je, co umíme, co dovedeme. To už ovšem záleží jen a jedině na nás, což se také někdy neodpouští.
Pravicová (?) vláda prosadila ve sněmovně nesystémové změny ve zdravotnictví, jejichž součástí je též vznik ministerské komise, která bude schvalovat nákup nových drahých přístrojů...uff!
Před drahnou dobou jsem v glosách napsal, že Řecko již dávno zbankrotovalo, jen si to někteří politikové nechtějí připustit. Včera prohlásil britský konzervativní poslanec John Redwood á margo toho, že Británie odmítá přispět do dalšího záchranného balíčku Řecku: "Řecko zbankrotovalo již před rokem, ale ministři některých zemí si to nemyslí a plýtvají penězi daňových poplatníků na snahy předstírat, že se nic takového nestalo."
Text, kterým jsem přispěl do knihy k sedmdesátinám prezidenta Klause:¨
KKK aneb Kratičký kurz Klausologie.
Každý, kdo se v životě stýkal či stýká s Václavem Klausem, si nezbytně musel projít jednou až třemi fázemi tohoto vztahu. První fází bývá kratší či delší doba nekritického obdivu, která pak u některých lidí přetrvává nastálo. Druhá fáze je, řekl bych, stav jakési nevlídnosti, ba téměř až nenávisti, neboť člověku vadí některé jeho způsoby, hlavně však drtivá argumentační nekompromisnost. I tato druhá fáze pak u některých lidí zůstává napořád a dokonce přechází v jakousi alergii. Třetí fází je, že si začnete velmi vážit jeho nepopiratelných kvalit a zároveň se dokážete bez újmy na duševním zdraví "stýkat a potýkat" (řečeno s Palackým) s jeho osobnostními nedostatky.
Každý, kdo se v životě s Václavem Klausem nepotkal, je pak trvale ovlivňován a názorově vychylován reprezentanty ustrnulé první či druhé fáze, neboť reprezentanti fáze třetí tvoří příslovečnou "mlčící většinu".
Opticky se pak zdá, že Václav Klaus patří mezi fenomény, které můžete buď milovat nebo nenávidět, bez jakékoliv šedé zóny uprostřed, asi jako ústřice či hudbu Bély Bartóka.
Přesto však beze zbytku, všichni, každý z nás, byl Václavem Klausem přímo či nepřímo ovlivněn, a to bez ohledu zda tomu chtěl či nikoliv. Neboť nás nutil a nutí nad každým svým psaným i mluveným projevem souhlasně pokyvovat či nesouhlasně vrtět hlavou, nutí nás přemýšlet, zaujímat postoje a hlouběji a důkladněji se o spoustu věcí a dějů zajímat.
A ještě něčím nás všechny nesmírně ovlivnil, včetně těch, kteří jsou na něho neskonale alergičtí: vehementně se snažil a snaží vytvářet co největší svobodný prostor k tomu, abychom mohli ukázat co v nás je, co umíme, co dovedeme. To už ovšem záleží jen a jedině na nás, což se také někdy neodpouští.