PONDĚLNÍ GLOSY 9.05.2011
Miroslava Macka
Podle posledního průzkumu veřejného mínění odmítá 86% obyvatel mít za sousedy Romy. Tato nesnášenlivost však nevyplývá z rasismu, ale ze špatných osobních zkušeností.
Kupodivu vláda jako by neviděla, neslyšela a tak prostřednictvím nové zmocněnkyně pro lidská práva Moniky Šimůnkové chystá (a teď se držte!) "čtyřletou protiextremistickou kampaň, která má vztahy zklidnit".
Přítel O. V. mi napsal:
K neustále opakovaným volbám v obci Krupka na Teplicku mám tuto politicky vysoce nekorektní poznámku.
Naprostá většina lidí žije v iluzi, že tzv. občanské svobody a jim podobné atributy současných společností, jsou tu nějak odjakživa, že je patrně předal osvíceným státníkům nějaký biblický Mojžíš, obdržev je před tím od Boha na vrcholu některého z alpských velikánů (jedná se totiž o iluzi veskrze (západo) evropskou). Samozřejmě tomu tak není. Například všeobecné volební právo je novinkou z historického hlediska velmi čerstvou. Jak ve staré athenské "polis", tak i například ve Velké Británii, mohli ještě počátkem devatenáctého století volit pouze vážení občané, tedy ti, kteří "aktivně přispívali k blahu obce". To znamená ti, kteří především pracovali, odváděli řádně daně, zaměstnávali další lidi a podobně. Pouze ti byli považováni za dostatečně moudré (dnešním slovem "kvalifikované") na to, aby se pomocí volebního práva podíleli na dalším rozkvětu obce. Všeobecné volební právo, s jehož zaváděním se započalo v devatenáctém století, bylo, jak se ukazuje, klasickým krokem na cestu do pekel dlážděnou dobrými úmysly. Ve světle tradičně pojímaného volebního práva by samozřejmě žádná "krupka" nehrozila. Vážený občan by se dal jen stěží přemluvit k tomu, aby "za stovku" volil nějaký obskurní spolek. V tomto světle by pak neměli volební právo ti, kteří nevytvářejí žádné pro obec prospěšné hodnoty, kteří jsou závislí pouze na tom, co vyprodukuje někdo jiný. Dovedeno do konce, volební právo by nenáleželo nejen "nefachčenkům" a notorickým příjemcům sociálních dávek, ale také vojákům, policistům (což tu kdysi bylo) a vůbec státním úředníkům. To, že tento návrat ke kořenům je dnes ryzí iluzí, neznamená, že by nebyl věcí velmi logickou a užitečnou.
Opsáno z facebooku:
Úžasné. Vyhrát v závodech v postrkování kusu pečené gumy po umělém ledě křivejma tyčkama, to je věru důvod k národní hrdosti.
Kupodivu vláda jako by neviděla, neslyšela a tak prostřednictvím nové zmocněnkyně pro lidská práva Moniky Šimůnkové chystá (a teď se držte!) "čtyřletou protiextremistickou kampaň, která má vztahy zklidnit".
Přítel O. V. mi napsal:
K neustále opakovaným volbám v obci Krupka na Teplicku mám tuto politicky vysoce nekorektní poznámku.
Naprostá většina lidí žije v iluzi, že tzv. občanské svobody a jim podobné atributy současných společností, jsou tu nějak odjakživa, že je patrně předal osvíceným státníkům nějaký biblický Mojžíš, obdržev je před tím od Boha na vrcholu některého z alpských velikánů (jedná se totiž o iluzi veskrze (západo) evropskou). Samozřejmě tomu tak není. Například všeobecné volební právo je novinkou z historického hlediska velmi čerstvou. Jak ve staré athenské "polis", tak i například ve Velké Británii, mohli ještě počátkem devatenáctého století volit pouze vážení občané, tedy ti, kteří "aktivně přispívali k blahu obce". To znamená ti, kteří především pracovali, odváděli řádně daně, zaměstnávali další lidi a podobně. Pouze ti byli považováni za dostatečně moudré (dnešním slovem "kvalifikované") na to, aby se pomocí volebního práva podíleli na dalším rozkvětu obce. Všeobecné volební právo, s jehož zaváděním se započalo v devatenáctém století, bylo, jak se ukazuje, klasickým krokem na cestu do pekel dlážděnou dobrými úmysly. Ve světle tradičně pojímaného volebního práva by samozřejmě žádná "krupka" nehrozila. Vážený občan by se dal jen stěží přemluvit k tomu, aby "za stovku" volil nějaký obskurní spolek. V tomto světle by pak neměli volební právo ti, kteří nevytvářejí žádné pro obec prospěšné hodnoty, kteří jsou závislí pouze na tom, co vyprodukuje někdo jiný. Dovedeno do konce, volební právo by nenáleželo nejen "nefachčenkům" a notorickým příjemcům sociálních dávek, ale také vojákům, policistům (což tu kdysi bylo) a vůbec státním úředníkům. To, že tento návrat ke kořenům je dnes ryzí iluzí, neznamená, že by nebyl věcí velmi logickou a užitečnou.
Opsáno z facebooku:
Úžasné. Vyhrát v závodech v postrkování kusu pečené gumy po umělém ledě křivejma tyčkama, to je věru důvod k národní hrdosti.