ÚTERNÍ GLOSY 26.04.2011
Miroslava Macka
Dle Bílé knihy ministerstva obrany je vnitřní dluh české armády 80 - 90 miliard korun a tím pádem nedosáhneme ambice mít v roce 2018 26.200 vojáků.
Moc by mě zajímalo, čí ambice to jsou. Moje rozhodně ne!
Deablizace veřejné správy "úspěšně" pokračuje. Bývalý manažer firmy ABL a posléze náměstek ministra školství Dobeše Kryštof Hajn musel po vyhrožování představitelům jihočeské vysoké školy ze svého místa odejít a byl dáván Věcmi veřejnými za příklad "padni komu padni".
Potichu ovšem nastoupil coby "korporátní manažer rizik" do státní společnosti ČD Cargo, kde jako šéf dozorčí rady působí taktéž odejitý Bártův náměstek Martin Sýkora.
Lékař Jan Hnízdil má, bohužel, pravdu: "Lékařská věda dosáhla takového pokroku, že nikdo na světě už není zdravý."
Za zápisníku F. X.Šaldy:
Zákonodárská vášeň českého člověka je něco, nad čím žasnu za každým krokem. Zdá se, jakoby se v Čechách nerodili než samí nomothetikové a regulátoři života. Nikde není tolik nápisů, rad, výstrah, poučení, zákazů, příkazů, papírových, dřevěných, kovových desek a deštiček, nikde tolik parodií a trevestií Sinaje jako u nás. Neboť český člověk je nejšťastnější, když svou zákonodárnou ušlechtilost a rozšafnost může učlenit hned v X bodů a presentovat ti ji hned jako desatero. Jsem v malých středočeských lázních. Vlezl jsem již do vany, když tu můj zrak padne na tři plakáty hustě potištěné, přibité na stěně a podávající pochybnou pedantskou češtinou, němčinou a francouzštinou "desatero pro lázeňského hosta". Je to elaborát tak složitý, že bych potřeboval aspoň 5 minut, kdybych si tu litanii měl pročíst až do konce, a alespoň 10 minut, kdybych ji měl celou promyslit a podle ní se zařídit; ale pak bych pravděpodobně do vany již vůbec nevlezl. Psaného a papírového práva a nepráva máme celé vozy formanské; ale po ušlechtilém nepsaném mravu a zvyku, po samozřejmém taktu mysli a srdce, po noblese, kráse, zdvořilosti, slušnosti, která se nenakazuje a nemůže ani nakazovat, která je dána s tvou krví, rodem a přírodou nebo civilisací, skoro bezvýsledně se pídíš v dnešním českém člověku. Proto vypadá náš veřejný život hůře než u Zulukafrů a Křováků. Bestiální surovost srdce a zvrhlost zpotvořené rabiátské duše nalezneš za každým krokem, ke svému úžasu i mezi básníky, kde bys jí byl včera ještě neuvěřil a odmítl brevimanu každého, kdo by tě chtěl o ní přesvědčovat.
Moc by mě zajímalo, čí ambice to jsou. Moje rozhodně ne!
Deablizace veřejné správy "úspěšně" pokračuje. Bývalý manažer firmy ABL a posléze náměstek ministra školství Dobeše Kryštof Hajn musel po vyhrožování představitelům jihočeské vysoké školy ze svého místa odejít a byl dáván Věcmi veřejnými za příklad "padni komu padni".
Potichu ovšem nastoupil coby "korporátní manažer rizik" do státní společnosti ČD Cargo, kde jako šéf dozorčí rady působí taktéž odejitý Bártův náměstek Martin Sýkora.
Lékař Jan Hnízdil má, bohužel, pravdu: "Lékařská věda dosáhla takového pokroku, že nikdo na světě už není zdravý."
Za zápisníku F. X.Šaldy:
Zákonodárská vášeň českého člověka je něco, nad čím žasnu za každým krokem. Zdá se, jakoby se v Čechách nerodili než samí nomothetikové a regulátoři života. Nikde není tolik nápisů, rad, výstrah, poučení, zákazů, příkazů, papírových, dřevěných, kovových desek a deštiček, nikde tolik parodií a trevestií Sinaje jako u nás. Neboť český člověk je nejšťastnější, když svou zákonodárnou ušlechtilost a rozšafnost může učlenit hned v X bodů a presentovat ti ji hned jako desatero. Jsem v malých středočeských lázních. Vlezl jsem již do vany, když tu můj zrak padne na tři plakáty hustě potištěné, přibité na stěně a podávající pochybnou pedantskou češtinou, němčinou a francouzštinou "desatero pro lázeňského hosta". Je to elaborát tak složitý, že bych potřeboval aspoň 5 minut, kdybych si tu litanii měl pročíst až do konce, a alespoň 10 minut, kdybych ji měl celou promyslit a podle ní se zařídit; ale pak bych pravděpodobně do vany již vůbec nevlezl. Psaného a papírového práva a nepráva máme celé vozy formanské; ale po ušlechtilém nepsaném mravu a zvyku, po samozřejmém taktu mysli a srdce, po noblese, kráse, zdvořilosti, slušnosti, která se nenakazuje a nemůže ani nakazovat, která je dána s tvou krví, rodem a přírodou nebo civilisací, skoro bezvýsledně se pídíš v dnešním českém člověku. Proto vypadá náš veřejný život hůře než u Zulukafrů a Křováků. Bestiální surovost srdce a zvrhlost zpotvořené rabiátské duše nalezneš za každým krokem, ke svému úžasu i mezi básníky, kde bys jí byl včera ještě neuvěřil a odmítl brevimanu každého, kdo by tě chtěl o ní přesvědčovat.