PONDĚLNÍ GLOSY 21.03.2011
Miroslava Macka
Miloš Zeman se opětovně mýlil v politice: v květnu 2006 plácal po zádech nového předsedu ČSSD Paroubka se slovy: " V čele strany má stát člověk dospělý nejen fyzicky, ale především mentálně."
Měl by si přečíst jeho nynější "sjezdový" projev, uveřejněný - jak typické - v Blesku, připomínající dopis puberťáka sousedově dceři, která mu nedala...
Je neuvěřitelné, kolik se najde tupců, kteří věří tomu, že by zde hospodařila dobře strana, která má 360 milionů stále narůstajících dluhů...
Naskýtá se však vynikající možnost ČSSD finančně zlikvidovat: nevolit ji.
Až Nejvyšší správní soud řešil ( za naše peníze) neuvěřitelný případ: Žena chtěla po státu kvůli své chudobě okamžitou a jednorázovou dávku - na pořízení televizoru. Úředníci se rozhodli přímo v jejím bytě přesvědčit, zda už jeden televizor nevlastní. Žena je ovšem odmítla do bytu pustit. Úředníci zas odmítli dávku vyplatit.
Soud rozhodl, že úředníci jednali správně. Já se rozhodl, že je nejvyšší čas změnit systém, kdy musíme ze svých daní přispívat lidem na televizory!
Utržené části obou uší, zhmožděniny po celém těle, zlomenina žebra a mnohačetné tržné rány na rukou a na hlavě. Tak minulé pondělí dopadl čtyřiapadesátiletý zloděj kovů, který se vydal na lup ke garážím v Karviné. Jenže ve stejnou chvíli na místo přijel majitel jedné z garáží a měl s sebou psa. Zbitého muže pak odvezl do lesa, donutil ho se vysvléci a odjel.
Hrozí mu za ublížení na zdraví a omezování osobní svobody až osm let.
Jsem velmi zvědavý, zda soud zohlední prapříčinu toho všeho, totiž, že kde stát dostatečně neochraňuje své občany a jejich majetek, zákonitě nastává soudce lynč.
Už dlouho jsem nečetl takový žvást, jako následující věty ze sobotního článku Petra Fischera v Lidovkách, pojednávajícím o Havlově filmu odcházení: "Věčný boj o Václava Havla - o jeho lidskou a uměleckou velikost a naši lidskou a uměleckou malost, o jeho světovýznamnost a naši provinčnost, o jeho genialitu a naši malost, o život v pravdě (jeho) a život ve lži (náš) a vice versa - pokračuje tentokrát v souboji o hodnocení jeho filmového debutu."
Kéž by všechno na světě bylo takto černobílé! Havel je pro mne v něčem lidsky veliký a v lecčem velmi malý, umělecky rozkolísaný (s vrcholem v letech šedesátých), bez stop geniality v tom pravém slova smyslu, neprovinční stejně jako spousty a spousty dalších, žijící v pravdě i ve lži, prostě člověk jako mnoz í jiní, jsoucí v něčem nad ním, v něčem stejní, v něčem pod ním. Adorace ani zatracení netřeba.
p.s. A kvalitní kritik dokáže odhlédnout při hodnocení díla od osoby autora.
Komentátoři se předhánějí ve vymýšleníteorií, proč Rusko nevetovalo vojenský zásah v Lybii, ale zdrželo se hlasování. Svoji teorii dávám k dobru: s potěšením bude sledovat, jak se Západ opět zaháčkoval ve vojenském konfliktu, který si ekonomicky nemůže dovolit, nebo´t každé oslabení Západu je posílení Ruska.
Čtenář glos Š. N. mi napsal:
Při vyplňování sčítacího formuláře mne napadlo několik rychlých otázek:
Jaké údaje vykáže bytový dům, ve kterém bydlím a kde velkou část bytů vlastní různá s.r.o. a velká část bytů je pronajímána, obojí soudě podle jmenovek na schránkách (jedná se přitom o typickou pražskou novostavbu)? A tak se budou statistici zase podivovat nad tím, že desetina bytového fondu je neobývána (a Stanislav Křeček bude chtít zavést daň z prázdného bytu).
Co se dozvíme o u nás žijících národnostních menšinách?
Kolik lidí i při dobré vůli nevyplní formulář správně a kolik jich dobrou vůli mít nebude? Pro správné vyplnění je potřeba zapojit mozek a sám jsem dobrou vůli během vyplňování rychle ztrácel, kladouc si poslední otázku:
Co komu do toho všeho k čertu je? Ještě tak, kdyby byl formulář anonymní, ale takto se nemohu zbavit dojmu, že nás sleduje velký bratr. Většinou údajů stát již disponuje, jak bylo ostatně popsáno v dřívější glose (registr obyvatel, katastr nemovitostí, finanční úřad, zdravotní pojišťovna, správa sociálního zabezpečení, úřad práce, cizinecká policie atd.). Ale proč mám v bytovém listu JMENOVITĚ vyplňovat, kdo se mnou žije v domácnosti?
Pan Josef Kukačka napsal pp.prezidentovi, ministrům, poslancům a senátorům následující dopis:
V minulých letech od nás Japonsko koupilo emisní povolenky na kysličník uhličitý za několik miliard dolarů. Ministerstvo životního prostředí je hodlá utratit v programu Zelená úsporám.
Po katastrofě, která Japonsko před týdnem postihla, je japonská vláda, pokud peníze vrátíme, určitě využije na obnovu zničené infrastruktury a pomoc postiženému obyvatelstvu účelněji, než bychom je použili my tady.
My si náš program Zelená úsporám můžeme buď financovat z vlastních zdrojů a nebo se jej můžeme bez náhrady vzdát a nic podstatného se nestane. Vždyť jsme Japonsku vlastně prodali pouze příslib, že u nás ohřejeme méně vzduchu, než bychom mohli. A Japonci povolenky při tak zničené infrastruktuře patrně stejně v dalších letech nevyužijí.
Japoncům tyto původně jejich peníze mohou pomoci rychleji zacelit rány, které od přírody dostali. A jde i o čas. Kdy už jindy, než v případě tak obrovské katastrofy, by mělo platit, že kdo rychle dává, dvakrát dává.
Domnívám se, že tímto gestem dobré vůle můžeme být dobrým příkladem ostatním bohatým státům světa, aby i oni byli s nyní tolik sužovanými Japonci solidárnější.
Měl by si přečíst jeho nynější "sjezdový" projev, uveřejněný - jak typické - v Blesku, připomínající dopis puberťáka sousedově dceři, která mu nedala...
Je neuvěřitelné, kolik se najde tupců, kteří věří tomu, že by zde hospodařila dobře strana, která má 360 milionů stále narůstajících dluhů...
Naskýtá se však vynikající možnost ČSSD finančně zlikvidovat: nevolit ji.
Až Nejvyšší správní soud řešil ( za naše peníze) neuvěřitelný případ: Žena chtěla po státu kvůli své chudobě okamžitou a jednorázovou dávku - na pořízení televizoru. Úředníci se rozhodli přímo v jejím bytě přesvědčit, zda už jeden televizor nevlastní. Žena je ovšem odmítla do bytu pustit. Úředníci zas odmítli dávku vyplatit.
Soud rozhodl, že úředníci jednali správně. Já se rozhodl, že je nejvyšší čas změnit systém, kdy musíme ze svých daní přispívat lidem na televizory!
Utržené části obou uší, zhmožděniny po celém těle, zlomenina žebra a mnohačetné tržné rány na rukou a na hlavě. Tak minulé pondělí dopadl čtyřiapadesátiletý zloděj kovů, který se vydal na lup ke garážím v Karviné. Jenže ve stejnou chvíli na místo přijel majitel jedné z garáží a měl s sebou psa. Zbitého muže pak odvezl do lesa, donutil ho se vysvléci a odjel.
Hrozí mu za ublížení na zdraví a omezování osobní svobody až osm let.
Jsem velmi zvědavý, zda soud zohlední prapříčinu toho všeho, totiž, že kde stát dostatečně neochraňuje své občany a jejich majetek, zákonitě nastává soudce lynč.
Už dlouho jsem nečetl takový žvást, jako následující věty ze sobotního článku Petra Fischera v Lidovkách, pojednávajícím o Havlově filmu odcházení: "Věčný boj o Václava Havla - o jeho lidskou a uměleckou velikost a naši lidskou a uměleckou malost, o jeho světovýznamnost a naši provinčnost, o jeho genialitu a naši malost, o život v pravdě (jeho) a život ve lži (náš) a vice versa - pokračuje tentokrát v souboji o hodnocení jeho filmového debutu."
Kéž by všechno na světě bylo takto černobílé! Havel je pro mne v něčem lidsky veliký a v lecčem velmi malý, umělecky rozkolísaný (s vrcholem v letech šedesátých), bez stop geniality v tom pravém slova smyslu, neprovinční stejně jako spousty a spousty dalších, žijící v pravdě i ve lži, prostě člověk jako mnoz í jiní, jsoucí v něčem nad ním, v něčem stejní, v něčem pod ním. Adorace ani zatracení netřeba.
p.s. A kvalitní kritik dokáže odhlédnout při hodnocení díla od osoby autora.
Komentátoři se předhánějí ve vymýšleníteorií, proč Rusko nevetovalo vojenský zásah v Lybii, ale zdrželo se hlasování. Svoji teorii dávám k dobru: s potěšením bude sledovat, jak se Západ opět zaháčkoval ve vojenském konfliktu, který si ekonomicky nemůže dovolit, nebo´t každé oslabení Západu je posílení Ruska.
Čtenář glos Š. N. mi napsal:
Při vyplňování sčítacího formuláře mne napadlo několik rychlých otázek:
Jaké údaje vykáže bytový dům, ve kterém bydlím a kde velkou část bytů vlastní různá s.r.o. a velká část bytů je pronajímána, obojí soudě podle jmenovek na schránkách (jedná se přitom o typickou pražskou novostavbu)? A tak se budou statistici zase podivovat nad tím, že desetina bytového fondu je neobývána (a Stanislav Křeček bude chtít zavést daň z prázdného bytu).
Co se dozvíme o u nás žijících národnostních menšinách?
Kolik lidí i při dobré vůli nevyplní formulář správně a kolik jich dobrou vůli mít nebude? Pro správné vyplnění je potřeba zapojit mozek a sám jsem dobrou vůli během vyplňování rychle ztrácel, kladouc si poslední otázku:
Co komu do toho všeho k čertu je? Ještě tak, kdyby byl formulář anonymní, ale takto se nemohu zbavit dojmu, že nás sleduje velký bratr. Většinou údajů stát již disponuje, jak bylo ostatně popsáno v dřívější glose (registr obyvatel, katastr nemovitostí, finanční úřad, zdravotní pojišťovna, správa sociálního zabezpečení, úřad práce, cizinecká policie atd.). Ale proč mám v bytovém listu JMENOVITĚ vyplňovat, kdo se mnou žije v domácnosti?
Pan Josef Kukačka napsal pp.prezidentovi, ministrům, poslancům a senátorům následující dopis:
V minulých letech od nás Japonsko koupilo emisní povolenky na kysličník uhličitý za několik miliard dolarů. Ministerstvo životního prostředí je hodlá utratit v programu Zelená úsporám.
Po katastrofě, která Japonsko před týdnem postihla, je japonská vláda, pokud peníze vrátíme, určitě využije na obnovu zničené infrastruktury a pomoc postiženému obyvatelstvu účelněji, než bychom je použili my tady.
My si náš program Zelená úsporám můžeme buď financovat z vlastních zdrojů a nebo se jej můžeme bez náhrady vzdát a nic podstatného se nestane. Vždyť jsme Japonsku vlastně prodali pouze příslib, že u nás ohřejeme méně vzduchu, než bychom mohli. A Japonci povolenky při tak zničené infrastruktuře patrně stejně v dalších letech nevyužijí.
Japoncům tyto původně jejich peníze mohou pomoci rychleji zacelit rány, které od přírody dostali. A jde i o čas. Kdy už jindy, než v případě tak obrovské katastrofy, by mělo platit, že kdo rychle dává, dvakrát dává.
Domnívám se, že tímto gestem dobré vůle můžeme být dobrým příkladem ostatním bohatým státům světa, aby i oni byli s nyní tolik sužovanými Japonci solidárnější.