ČTVRTEČNÍ GLOSY 13.01.2011
Miroslava Macka
To, co píše jeden mafián o ostatních mafiánech, nebývá většinou příliš důvěryhodné. Ovšem důvěryhodná informace, že Ďuričkovu knihu o Paroubkovi, Kočkovi a spol. "koupili" Paroubkovi kamarádi za miliony, dodává textu velmi na důvěryhodnosti.
Čtenář glos K. Ch. mi napsal:
K tvrzení pana exministra Janoty: pokud si dobře vzpomínám, vyšla o těch schůzkách ještě před nucenou správou celostránková reportáž v MFDnes s rádoby vtipnou fotomontáží, kde spolu dotyční hrají poker. Oficiálně mohl nic nevědět, ale dostávat šok z věcí, o kterých dlouho píší noviny, je poněkud operetní.
Náměstek, který se tím zabýval měl přezdívku Velká kapsa a Janota byl vždy ten na rozpočet.
Čtenář glos P. J. mi napsal:
Za bolševika koloval mezi pracujícími smutně pravdivý vtip, že nezáleží na platu, důležitý je celkový příjem. A o totéž zřejmě běží i v současném lékařském exodu. Když něco nelze oficiálně a legálně, dosahuje se toho tedy neoficiálně a polo- či zcela nelegálně. Je veřejným tajemstvím, že do nemocnic se chodí s obálkami, a ty končí v kapsách lékařů. Problémem je, že pouze některých lékařů tedy těch, kteří mají přímý kontakt s pacientem. Takový anesteziolog má co do činění jen s bezvládným a nekomunikativním předmětem, obálky se tudíž nedočká. A protože jsme v nemocnici a ne v nějaké putyce, kde ale vládne odvěká a nepsaná solidarita v tom, že "dýžka z placu” se dělí mezi všechny, tedy i zákulisní zaměstnance, obálky tudíž končí pouze v kapsách "viditelných” lékařů. Oficiální představitelé lékařstva sice budou popuzeně tvrdit, že o žádných obálkách nemůže být ani řeči, ale myslím, že občanstvo ví své. Takže já v současné lékařské revoltě vidím hlavně snahu o "obálkové” zrovnoprávnění lékařských profesí, nebo jinak, o dorovnání toho, na co si jiní přijdou obálkovou metodou, z veřejného rozpočtu. Obávám se, že současný přetrvávající bolševicko-rovnostářský přístup ke zdravotnictví ani jiné řešení nenabízí.
Čtenář glos K. Ch. mi napsal:
K tvrzení pana exministra Janoty: pokud si dobře vzpomínám, vyšla o těch schůzkách ještě před nucenou správou celostránková reportáž v MFDnes s rádoby vtipnou fotomontáží, kde spolu dotyční hrají poker. Oficiálně mohl nic nevědět, ale dostávat šok z věcí, o kterých dlouho píší noviny, je poněkud operetní.
Náměstek, který se tím zabýval měl přezdívku Velká kapsa a Janota byl vždy ten na rozpočet.
Čtenář glos P. J. mi napsal:
Za bolševika koloval mezi pracujícími smutně pravdivý vtip, že nezáleží na platu, důležitý je celkový příjem. A o totéž zřejmě běží i v současném lékařském exodu. Když něco nelze oficiálně a legálně, dosahuje se toho tedy neoficiálně a polo- či zcela nelegálně. Je veřejným tajemstvím, že do nemocnic se chodí s obálkami, a ty končí v kapsách lékařů. Problémem je, že pouze některých lékařů tedy těch, kteří mají přímý kontakt s pacientem. Takový anesteziolog má co do činění jen s bezvládným a nekomunikativním předmětem, obálky se tudíž nedočká. A protože jsme v nemocnici a ne v nějaké putyce, kde ale vládne odvěká a nepsaná solidarita v tom, že "dýžka z placu” se dělí mezi všechny, tedy i zákulisní zaměstnance, obálky tudíž končí pouze v kapsách "viditelných” lékařů. Oficiální představitelé lékařstva sice budou popuzeně tvrdit, že o žádných obálkách nemůže být ani řeči, ale myslím, že občanstvo ví své. Takže já v současné lékařské revoltě vidím hlavně snahu o "obálkové” zrovnoprávnění lékařských profesí, nebo jinak, o dorovnání toho, na co si jiní přijdou obálkovou metodou, z veřejného rozpočtu. Obávám se, že současný přetrvávající bolševicko-rovnostářský přístup ke zdravotnictví ani jiné řešení nenabízí.