ČTVRTEČNÍ GLOSY 23.12.2010
Miroslava Macka
Opět nestačím udiveně kroutit hlavou: pokud si vzpomínám, požadoval ministr vnitra John hlavu policejního prezidenta Martinů z devatenácti závažných důvodů (sice jsme se je nikdy nedozvěděli, ale to už začíná být v české politice zvykem).
Předpokládal bych tedy, že bude po odstoupení propuštěn, když tak mizerně pracoval. Opak je pravdou: dostalo se mu poděkování a dostane se mu přeškolení na diplomata a teplého místečka kdesi na ambasádě...
Čtenář glos P. J. mi napsal skvělý mail:
Po delší době jsem opět ve vlasti a s úlevou zjišťuji, že se tu ale vůbec nic nezměnilo. Znovu si musím říci spolu s Janem Werichem: "Já sám sobě připadám, že je mi 129 let, podle toho, co jsem zažil anebo podle toho, co jsem nezažil. A někdy si zas něco přečtu a připadá mi, že je mně vosum."
Jak jinak vnímat hrátky kolem důvěry, či nedůvěry k vládě.
Tady už nejsou seriózní politické strany, jen tlupy neandertálců v oblecích, které se snaží urvat co největší kus žvance. Bohužel při tom projevují i inteligenci neandertálců. Chtělo by to už konečně nějakého politického cromagnonce, který, jak známo, neandertálce historicky přechytračil. Ale evoluce si holt dává na čas. Nemáme ani žádný seriózní plátek, který by dokázal držet jakous takous úroveň politického komentáře, protože s každou novou "aférou" (a jsou vůbec nové?) se veškerý tisk téměř bez výjimky mění v bulvár. Musím se hořce usmívat nad svatým rozhořčením socanské opozice, která volá po demisích a vysloveních nedůvěry, zvlášť když si vzpomenu na ty laviny demisí po průserech Standy Grosse, po profláknutých kontaktech s podsvětím Jirky Paroubka či po ministersko - manažerských ekvilibristikách Jardy Tvrdíka atd.
Děsivá je až posedlost ministra Johna jeho protikorupčními výmysly a naprosto nechápu, proč už konečně někdo nevyleze na světlo s tím, že jediný účinný a úspěšný boj s korupcí je ten, kdy se odstraní korupční prostředí, tedy hejna ouřadů rozhodujících o přidělování a přerozdělování všelijakých dotací a nikoliv budování sítě bonzáků a velkých bratrů, kteří budou bdít nad naší "korupční odolností". Jenže ono to asi není jen tak, dotace a "malé domů" se hodí každé partě, ať zprava či zleva a sem tam úplateček voličské základně není k zahození. No a ty "ďolíky" pro kámoše na všelijakých fondech, agenturách, vládních úřadech, výborech, podvýborech a vůbec je taky třeba udržovat, protože za dobré služby je třeba služebnictvo odměnit.
Rovněž mi schází solidní a serózní a široce zveřejňovaný rozbor toho, proč jsme v současném průseru, že vlastně jen sklízíme se zpožděním to, co jsme si mohli odbýt již počátkem 90. let, kdy ale kvůli různým klidným silám, aliancím, uniím, selháním ODS a zemanovství a žvástům o sociálním smíru jsme prošvihli příležitost k zásadním reformám. Nyní máme znovu určitou šanci něco změnit k lepšímu. A namísto toho se vyčerpáváme ve vnitro i mezistranických strkanicích a nezbývá čas ani prostor na seriózní práci.
Předpokládal bych tedy, že bude po odstoupení propuštěn, když tak mizerně pracoval. Opak je pravdou: dostalo se mu poděkování a dostane se mu přeškolení na diplomata a teplého místečka kdesi na ambasádě...
Čtenář glos P. J. mi napsal skvělý mail:
Po delší době jsem opět ve vlasti a s úlevou zjišťuji, že se tu ale vůbec nic nezměnilo. Znovu si musím říci spolu s Janem Werichem: "Já sám sobě připadám, že je mi 129 let, podle toho, co jsem zažil anebo podle toho, co jsem nezažil. A někdy si zas něco přečtu a připadá mi, že je mně vosum."
Jak jinak vnímat hrátky kolem důvěry, či nedůvěry k vládě.
Tady už nejsou seriózní politické strany, jen tlupy neandertálců v oblecích, které se snaží urvat co největší kus žvance. Bohužel při tom projevují i inteligenci neandertálců. Chtělo by to už konečně nějakého politického cromagnonce, který, jak známo, neandertálce historicky přechytračil. Ale evoluce si holt dává na čas. Nemáme ani žádný seriózní plátek, který by dokázal držet jakous takous úroveň politického komentáře, protože s každou novou "aférou" (a jsou vůbec nové?) se veškerý tisk téměř bez výjimky mění v bulvár. Musím se hořce usmívat nad svatým rozhořčením socanské opozice, která volá po demisích a vysloveních nedůvěry, zvlášť když si vzpomenu na ty laviny demisí po průserech Standy Grosse, po profláknutých kontaktech s podsvětím Jirky Paroubka či po ministersko - manažerských ekvilibristikách Jardy Tvrdíka atd.
Děsivá je až posedlost ministra Johna jeho protikorupčními výmysly a naprosto nechápu, proč už konečně někdo nevyleze na světlo s tím, že jediný účinný a úspěšný boj s korupcí je ten, kdy se odstraní korupční prostředí, tedy hejna ouřadů rozhodujících o přidělování a přerozdělování všelijakých dotací a nikoliv budování sítě bonzáků a velkých bratrů, kteří budou bdít nad naší "korupční odolností". Jenže ono to asi není jen tak, dotace a "malé domů" se hodí každé partě, ať zprava či zleva a sem tam úplateček voličské základně není k zahození. No a ty "ďolíky" pro kámoše na všelijakých fondech, agenturách, vládních úřadech, výborech, podvýborech a vůbec je taky třeba udržovat, protože za dobré služby je třeba služebnictvo odměnit.
Rovněž mi schází solidní a serózní a široce zveřejňovaný rozbor toho, proč jsme v současném průseru, že vlastně jen sklízíme se zpožděním to, co jsme si mohli odbýt již počátkem 90. let, kdy ale kvůli různým klidným silám, aliancím, uniím, selháním ODS a zemanovství a žvástům o sociálním smíru jsme prošvihli příležitost k zásadním reformám. Nyní máme znovu určitou šanci něco změnit k lepšímu. A namísto toho se vyčerpáváme ve vnitro i mezistranických strkanicích a nezbývá čas ani prostor na seriózní práci.