PONDĚLNÍ GLOSY 18.10.2010

Miroslava Macka

Komunální volby, které ODS rozhodně nemůže považovat za úspěch, kupodivu velmi posílily postavení Petra Nečase v čele ODS. Její voliči totiž velmi přesně rozlišili komunálními politiky úspěšné a nezprofanované od těch druhých, takže udělali nevděčnou a obtížnou "čistku" za nové vedení ODS. Navíc tito odejití komunální politici se svojí pověstí mají téměř nulovou šanci se po nějaké době "recyklovat" a vrátit zpět a tak zřejmě nebudou vytvářet v ODS nějakou pátou kolonu, ale spíše se postupně vytratí. Ti úspěšní mají naopak široce otevřenou cestu do vyšších pater politiky a také se otevírá komunální prostor pro doposud upozaďované tváře z místních sdružení.

Mnohem horší situace je ovšem pro ODS u voleb senátních. I kdyby se ČSSD nepovedl toužebný zisk dvanácti křesel a tedy možnost zdržovat a rozmělňovat plánované reformní kroky, přece jí tímto ziskem "narostou křídla" a bude ještě nepříjemnější opozicí, navíc s populistickým heslem (převzatým z Francie): Reformy ano, ale spravedlivě.
Přičemž spravedlností bude myslet reformy, které postihnou všechny ostatní mimo její voličskou základnu.

V Praze pak lze čekat snadnou koalici TOP 09 a ODS, ovšem jen za předpokladu, že se docentu Svobodovi podaří přesvědčit spolustraníky, aby neprosazovali na místa radních "staré známé tváře". Pokud by ovšem trvali na radních Blažkovi, Klegovi, Richterovi, atd., skončí pravděpodobně v opozici. Tůma to naznačil více než jasně a má možnost výběru.

Volby dále ukázaly, že TOP 09 je zatím typicky (velko)městskou stranou a dále, že Radkovi Johnovi se podařilo za neuvěřitelně krátkou chvíli odehnat nespokojené voliče zpět k ČSSD. A to nikoliv jen příliš pravicovou, nestředovou politikou, jak bude tvrdit, ale hlavně nesympatičností svého politického vystupování.