STŘEDEČNÍ GLOSY 18.08.2010

Miroslava Macka

Ludvík Vaculík ve svém "Posledním slově" ve včerejších Lidovkách napsal (po přečtení části jakési diskuse na internetu) následující slova: Potvrzuju si, že čím je něco obecně přístupnější, tím horší to má úroveň.
Moje celoživotní zkušenost je absolutně stejná.

Téměř v celé Evropě se uplatňuje nekompromisní zákaz kouření v restauracích, neboť při ponechání rozhodnutí, zda bude restaurace kuřácká, nekuřácká či (za splnění daných podmínek) smíšená, na majitelích, by prý žádné nekuřácké restaurace nevznikly. Kecy, samozřejmě.
Podle posledního průzkumu v Česku, kde rozhodnutí moudře zůstalo na majitelích, je současná situace následující: třetina restaurací je nekuřácká, čtvrtina kuřácká, 42% restaurací je pak kuřáckých i nekuřáckých...
Fanatický striktní zákaz napříč Evropou už ovšem nikdo nezruší.

Nejsem přívržencem penzijních fondů, a to z jednoho prostého důvodu: nikdy bych nebyl schopen zaručit svému otci, že by v nich měl za život, během něhož prožil dvě světové války, pět změn režimů a pět měnových reforem, našetřeno na poklidné stáří. Tu sumu ovšem znám: byla by to nula.
Navíc prostě pokládám za samozřejmé, že děti v dospělosti přispívají svým starým rodičům.
Teď přicházejí Nečas s Kalouskem se zajímavým řešením, kterak nahradit výpadek v průběžném důchodovém systému, když si mladí lidé začnou část peněz dávat do fondů - půjdou z rezerv státních a polostátních firem jakými jsou ČEZ, Státní lesy, Letiště Praha a podobně.
Jsou-li tam skutečně miliardy, které lze označit za čistý zisk a firmám tedy nebudou chybět na nezbytné investice, pak by ovšem možná stačilo tyto peníze trvale dávat na průběžný důchodový účet a systém neměnit. Ten výpočet (včetně demografických faktorů) by mne velmi zajímal.
Chápu ovšem, že si velcí finanční hráči nenechají fondový systém ujít... třicet a více let spravovat stovky miliard, to je sen každého z nich.

V dnešních Lidovkách publikuje ekonom Ladislav Tajovský článek "Bublina k bublině sedá" a v něm mj. komentuje zprávu Mezinárodního měnového fondu, ze které vyplývá, že nejnižší reálné úrokové sazby (a tedy nejlevnější peníze a tedy nejvíce úvěrů a tedy nejvyšší poptávku po nemovitostech zvyšující jejich ceny) měly Španělsko, Italie, Řecko a Irsko.
Nepřipomíná vám ten seznam zemí něco?