ÚTERNÍ GLOSY 27.07.2010
Miroslava Macka
Pražský magistrát zřejmě šetří jak jen to jde, a to zvláště před nadcházejícími volbami: urychleně vypsal tendr na přestavbu Nové radnice a Clam - Gallasova paláce za 800 milionů korun, 360 milionů chce utratit za nový domov pro slony v pražské ZOO, 596 milionů má spolknout plavecký areál Šárka a 190 milionů má dostat firma, která na magistrátu zavede protikorupční strategii!!!
Dodávám jednu zcela účinnou protikorupční radu zadarmo. Je to rada prvorepublikové majitelky bordelu dnešnímu manažerovi, který chtěl draze "ozdravit" svůj podnik: nešoupejte postelemi, vyhažte kurvy!
Tak jsem se těšil na dvojrozhovor Renaty Kalenské s Ludvíkem Vaculíkem a Olgou Sommerovou ve včerejším Týdnu! Měl být totiž o úloze ženy v dnešní společnosti a tak jsem čekal intelektuální i verbální jiskření. Marně! Ein Kesselbuntes nakonec skončil všeobecnou dvojlamentací:
S.: Mě by zajímalo, jestli Ludvíkovi nevadí rozkradení národního bohatství.
V.: To mi vadí. Oddychnu si vždycky jen na chvilku, když vláda rozhodne, že nepovolí další těžbu. Ale takové rozhodnutí má platit nafurt! Proč všechno projednávají znovu a znovu?
S.: No, kvůli betonářům, uhlobaronům...
V.: Ano, a toto mě velice štve. Proč prodáváme elektřinu? Tak jí, sakra, dělejme méně, když tolik nepotřebujeme.
S.: Já to taky nechápu.
V.: Podívej se, Madla si chtěla koupit smaltovaný hrnec. V obchodě jí ale řekli, že není, protože fabriku zrušili. A co sirky, co Solo Sušice? Jedna Sušičanka mi poslala vysvětlení: Ředitelství v Sušici existuje, výroba byla přemístěna na východ. Proč? Toto nenávidím!
S.: Já to taky nenávidím.
V.: Nenávidím to!
S.: Odporný hnus!
V.: Dálnice! Nenávidím! Není třeba jezdit rychleji. A další nešvar jsou protihlukové zátarasy u železnice. Nevidíš z vlaku nic! Nač to? To jsem se mohl nechat poslat balíkem!
S.: Tunely, co ty stojí peněz! Třeba v údolí Tiché Orlice teď chtějí udělat tunel. Přitom je tak nádherný dívat se na to z vlaku! A jen proto, že se ušetří tři minuty, tam budou stavět tunel! Proč lidi tak spěchají? Do hrobu?
V.: Hmm...
Když vyjdu z domu a dám se ulicí pár metrů k městu, je na rohu autobusová zastávka, kde vystupují a nastupují spousty postarších a starých paní (hlavně) a pánů, neb je to zastávka nejblíž u hřbitova. Kdykoliv ji míjím, slyším podobné dialogy či trialogy, plné zahořklých, nevlídných, nechápavých, nechtěně i chtěně zlých slov a vět.
Může za to, pochopitelně, hlavně věk s poklesem hormonálních hladin a sklerotickými změnami, poznání, že už jsou pracovně a společensky za zenitem, ale hlavně jejich "nátura", která se tak viditelně některým vepisuje do stárnoucích tváří a vytváří ty "zlé" vrásky kol očí a úst...
Brblání na zastávce mi ovšem nevadí tolik jako hudrování Olgy Sommerové a Ludvíka Vaculíka, neboť - řečeno s Ferdinandem Peroutkou - "prodloužíme-li svou ruku o pero, dosáhneme daleko a způsobíme mnoho dobrého a zlého. Jde jen o to, chceme-li válčit na straně chuti do života, či chceme-li pomáhat v rozšiřování rozmrzelosti."
Vyčuranost Davida Ratha zdá se býti bez hranic. Už jen středočeský kraj, kde je hejtmanem, vytrvává s vracením zdravotnických poplatků a protože jak české soudy, tak bruselští úředníci prosté vracení poplatků pacientům jen státních zařízení prohlásili za nezákonné, vymyslel následující fintu: pacienti státních i soukromých zdravotnických zařízení poplatky zaplatí a pak mohou požádat kraj, který jim je vrátí ve formě daru. K tomu ovšem Rath dodává: My samozřejmě negarantujeme každému pacientovi, že ten dar od kraje dostane. Větší šanci budou mít pacienti našich nemocnic. Uff!
Dodávám jednu zcela účinnou protikorupční radu zadarmo. Je to rada prvorepublikové majitelky bordelu dnešnímu manažerovi, který chtěl draze "ozdravit" svůj podnik: nešoupejte postelemi, vyhažte kurvy!
Tak jsem se těšil na dvojrozhovor Renaty Kalenské s Ludvíkem Vaculíkem a Olgou Sommerovou ve včerejším Týdnu! Měl být totiž o úloze ženy v dnešní společnosti a tak jsem čekal intelektuální i verbální jiskření. Marně! Ein Kesselbuntes nakonec skončil všeobecnou dvojlamentací:
S.: Mě by zajímalo, jestli Ludvíkovi nevadí rozkradení národního bohatství.
V.: To mi vadí. Oddychnu si vždycky jen na chvilku, když vláda rozhodne, že nepovolí další těžbu. Ale takové rozhodnutí má platit nafurt! Proč všechno projednávají znovu a znovu?
S.: No, kvůli betonářům, uhlobaronům...
V.: Ano, a toto mě velice štve. Proč prodáváme elektřinu? Tak jí, sakra, dělejme méně, když tolik nepotřebujeme.
S.: Já to taky nechápu.
V.: Podívej se, Madla si chtěla koupit smaltovaný hrnec. V obchodě jí ale řekli, že není, protože fabriku zrušili. A co sirky, co Solo Sušice? Jedna Sušičanka mi poslala vysvětlení: Ředitelství v Sušici existuje, výroba byla přemístěna na východ. Proč? Toto nenávidím!
S.: Já to taky nenávidím.
V.: Nenávidím to!
S.: Odporný hnus!
V.: Dálnice! Nenávidím! Není třeba jezdit rychleji. A další nešvar jsou protihlukové zátarasy u železnice. Nevidíš z vlaku nic! Nač to? To jsem se mohl nechat poslat balíkem!
S.: Tunely, co ty stojí peněz! Třeba v údolí Tiché Orlice teď chtějí udělat tunel. Přitom je tak nádherný dívat se na to z vlaku! A jen proto, že se ušetří tři minuty, tam budou stavět tunel! Proč lidi tak spěchají? Do hrobu?
V.: Hmm...
Když vyjdu z domu a dám se ulicí pár metrů k městu, je na rohu autobusová zastávka, kde vystupují a nastupují spousty postarších a starých paní (hlavně) a pánů, neb je to zastávka nejblíž u hřbitova. Kdykoliv ji míjím, slyším podobné dialogy či trialogy, plné zahořklých, nevlídných, nechápavých, nechtěně i chtěně zlých slov a vět.
Může za to, pochopitelně, hlavně věk s poklesem hormonálních hladin a sklerotickými změnami, poznání, že už jsou pracovně a společensky za zenitem, ale hlavně jejich "nátura", která se tak viditelně některým vepisuje do stárnoucích tváří a vytváří ty "zlé" vrásky kol očí a úst...
Brblání na zastávce mi ovšem nevadí tolik jako hudrování Olgy Sommerové a Ludvíka Vaculíka, neboť - řečeno s Ferdinandem Peroutkou - "prodloužíme-li svou ruku o pero, dosáhneme daleko a způsobíme mnoho dobrého a zlého. Jde jen o to, chceme-li válčit na straně chuti do života, či chceme-li pomáhat v rozšiřování rozmrzelosti."
Vyčuranost Davida Ratha zdá se býti bez hranic. Už jen středočeský kraj, kde je hejtmanem, vytrvává s vracením zdravotnických poplatků a protože jak české soudy, tak bruselští úředníci prosté vracení poplatků pacientům jen státních zařízení prohlásili za nezákonné, vymyslel následující fintu: pacienti státních i soukromých zdravotnických zařízení poplatky zaplatí a pak mohou požádat kraj, který jim je vrátí ve formě daru. K tomu ovšem Rath dodává: My samozřejmě negarantujeme každému pacientovi, že ten dar od kraje dostane. Větší šanci budou mít pacienti našich nemocnic. Uff!