ÚTERNÍ GLOSY 15.06.2010

Miroslava Macka
"Na prezidentovi mě nejvíce mrzí jeho nenávistné reakce na kohokoliv, kdo s ním nesouhlasí", řekl kandidát Věcí veřejných na ministra zdravotnictví Martin Stránský časopisu Týden.
Veřejně jej upozorňuji, že se velice mýlí. Osobně jsem s Václavem Klausem v toku let nesouhlasil nesčíslněkrát, ale žádné nenávistné reakce jsem se nikdy nedočkal. Jen férové výměny argumentů.
Také jsem zažil mnoho dalších lidí, kteří s Klausem nesouhlasili a nikdy žádnou nenávistnou reakci nezaznamenali.
Tohleto šíření bludů, ze kterého se pak stává neustále opakované klišé, je příšerný zlozvyk!

"Odložené školné" mám za ptákovinu. Kolik úředníků bude registrovat vysokoškoláky, hlídat výši jejich platu (jak se kupříkladu zohlední inflace?), kontrolovat údaje, kontrolovat platby? Proboha, vždyť tohle je levičácký koncept par excellence!

"Bolševická mysl" tomu říkám: představitelka "Platformy osobností na podporu reforem", dosluhující ministryně školství Kopicová, prohlásila:"Nepůjde jen o to, že se změní například vzdělávací systém, musí se změnit společnost."

Malým evropským zemím se nelíbí, že Francie a Německo si pro sebe před několika lety zařídily výjimku z evropských pravidel o maximálním zadlužení a teď chtějí stíhat za jejich porušování ostatní. Jako by neznali staré antické přísloví Quod licet Iovi, non licet bovi a moji větu: Evropská unie bude buďto taková, jakou ji chtějí mít Německo a Francie a nebo nebude žádná...

Čtenář glos M. A. V. mi sdělil:
Napsal jste: "Obávám se, že zase dlouho a mizerně budeme vymýšlet a vymýšlet... přitom ve Švýcarsku už se systém internetového hlasování používá: co takhle jej zakoupit?"

Jenom to ne! Švýcarský systém je kompletně celý založen na institucionální důvěře. Když to popíšu hodně zjednodušeně: jeho důvěryhodnost není zajištěna technologicky ("nejde to zfalšovat"), ale institucionálně ("úřad, který to počítá, to nezfalšuje"). To mi pro české prostředí nepřijde právě vhodné.
Moje poznámka: Je mi to jasné. Systém je v pořádku, jen k jeho dokonalému fungování u nás chybí maličkost: Švýcaři...

Moudrá slova Jana Vedrala, hlavního investičního manažera společnosti Conseq Investment Management, v týdeníku Respekt:
Naše západní společnost se neustále pohybuje mezi dvěma názorovými proudy. Jeden proud představuje víru ve schopnost elit řídit lidskou společnost a svět (potažmo i přírodu či klima) shora. Podle nějakého předem promyšleného a všeobecně prospěšného plánu. Druhý proud představuje víru v dobro spontánního vývoje společnosti a světa založeného na svobodném rozhodování jednotlivců a pokorném respektování přírodních zákonů
V sedmdesátých letech jsme dospěli k většinovému názoru, že svět řídit neumíme, a v průběhu osmdesátých platilo, že čím více svobody necháme jednotlivcům, tím lépe. V průběhu devadesátých let došlo postupně k obratu a na začátku tisíciletí jsme začali většinově směřovat k víře v dobro nařízené shora. Vždyť kdo byl krizí zasažen nejméně? Zázračná Čína a další uzavřené, státem řízené ekonomiky. A kdo nám v rozvinutém světě pomohl z krize? No přece osvícení vůdci uskupení G7, G8 či G20 svými razantními opatřeními hospodářské politiky.
Instinkty mi říkají, že během příštích pár let dostaneme důkazy přesně opačné a že dnešní moudrá rozhodnutí léčit svět novými a novými regulacemi shora se ukážou jako zhoubná. Chci věřit, že důsledkem budou pouze poruchy hospodářského cyklu (inflace, slabý hospodářský růst apod.), jako tomu bylo v letech sedmdesátých, a že se pak opět pokojně vydáme na cestu "spontánního svobodného vývoje". Věřím, že k tomu, abychom prohlédli, nebudeme potřebovat masivní občanské nepokoje nebo ještě hůře - průšvih typu světové války.