STŘEDEČNÍ GLOSY 3.03.2010

Miroslava Macka

Blbne se nejen u nás, ale i na Slovensku, kde přijali "vlastenecký" zákon, mimo jiné o pondělním zpívání státní hymny ve školách a sklásáníá slibu věrnosti. Prý výchova k vlastenectví...Nikoliv, jen další díl souboje s Maďarya to značně operetním způsobem.

Česká ústava říká, že právo na stávku "je zaručeno za podmínek stanovených zákonem". Jediná podmínka, daná zákonem je pak ta, že musí jít o případ kolektivního vyjednávání, tedy jednání mezi odbory a zaměstnavatelem o kolektivní smlouvě. A to u plánované stávky dopraváků rozhodně důvodem stávky není. Hledat právní kličky netřeba.
Hlídací psi demokracie, kde jste?
Být premiérem, obrátím se namísto trapného couvání na soud a nechám pak odboráře zaplatit všechny následné škody. Chtějí-li totiž stávkovat nezákonně, pak se všemi důsledky.

Jan Macháček včera v podvečer ironizoval novináře, šťourající se v životopisu Jiřího Pernese, nového šéfa Ústavu totalitních režimů: Taková funkce ředitele malého muzea ve Slavkově, no to byla v osmdesátých letech normalizační funkce!
Byla, pane Machálku, byla. Jaksi zapomínáte nebo si nepamatujete, ale tato funkce dozajista patřila mezi tzv. "kádrové rezervy” o nichž beze zbytku rozhodovaly stranické výbory. A neprošel nikdo, kdo u nich nebyl dobře zapsán nebo tam neměl kamarádíčky.
Kdysi v polovině sedmdesátých let mě spolurodičové zvolili předsedou Sdružení rodičů a přátelů školy maličké školičky na malém městě. Neprošel jsem ovšem u komunistů, hlídali si i takové prkotiny, a já se s nimi holt pranic nekamarádil a bylo to o mně známé.
Neberte ovšem tato má slova jen jako text proti Jiřímu Pernesovi, berte je též jako text proti Vám, a to za Váš tichý předpoklad, že co posluchač, to blbec bez paměti... Stávající "bolševizace” veřejného života sice probíhá pomalu a nepříliš nápadně, ale rozhodně proto není méně nebezpečná. Tak se na ní, prosím, ani nepřímo nepodílejte!

Moje mladá přítelkyně včera absolvovala na pražské VŠE cvičení z předmětu s názvem "Sociální dějiny”. Tématem hodiny byl mj. feminismus.
Protože po výuce chtěla odjet z Prahy, měla s sebou docela těžký kufr, který táhla do třetího patra "staré budovy” VŠE zcela sama, aniž by jí někdo z desítek procházejících mládenců nabídl pomocnou ruku.
Zdá se jen mně, že rozpravě o feminismu by mělo předcházet něco zcela jiného?