PÁTEČNÍ GLOSY 21.08.2009
Miroslava Macka
Milan Urban zahájil středočeskou volební kampaň ČSSD ekologickým volebním autobusem a slovy: Někdo by si mohl myslet, že ekologie a průmysl jsou jako kočka a myš. Naopak - souvisí to spolu, protože čím více investic do zelených technologií, tím více bude pracovních pžíležitostí pro české firmy a jejich zaměstnance.
Zbyněk Petráček v dnešních Lidovkách jej opravuje: Čím více investic do zelených technologií, tím více státem dotovaných pracovních míst. Jak to ladí s krizí, s rostoucím schodkem rozpočtu a potřebou škrtů?
Rath se vydal cestou prezidenta Klause a po roce svého "vládnutí" ve Středočeském kraji vydal knihu "Co se nám už podařilo ve Středočeském kraji - Hříchy Petra Bendla".
Napadají mne dvě přísloví, jedno české a jedno antické: Když dva dělají totéž, není to vždycky totéž a Quod licet Iovi, non licet bovi (Co je dovoleno Iovovi, není dovoleno volovi)...
Nikdo z politiků si nedovede představit drastické škrty ve státním rozpočtu. Přitom je to velice jednoduché a dávno mnohočetně odzkoušené: poradit jim může každý, kdo se stal v Česku důchodcem, ze dne na den mu klesl příjem rodinného rozpočtu o desítky procent a neřešil to drahým úvěrem s následným osobním bankrotem.
A Jindřiška Šustrová v záplavě vzpomínek na 21. srpen 1968 napsala: Už tehdy mi bylo jasné, že se lidé upínají k symbolům - ale tebhle symbol, Alexander Dubček, mi připadal poněkud ztrouchnivělý. Přinejmenším.
Nabízím doplňkem slova jednoho mého slovenského kamaráda: Alexandra Dubčeka každý vnímá prizmatem šedesátých let. Ale on byl též na počátku hrůzných let padesátých krajským tajemníkem KSČ. A tím nemohla být malá svině...
Zbyněk Petráček v dnešních Lidovkách jej opravuje: Čím více investic do zelených technologií, tím více státem dotovaných pracovních míst. Jak to ladí s krizí, s rostoucím schodkem rozpočtu a potřebou škrtů?
Rath se vydal cestou prezidenta Klause a po roce svého "vládnutí" ve Středočeském kraji vydal knihu "Co se nám už podařilo ve Středočeském kraji - Hříchy Petra Bendla".
Napadají mne dvě přísloví, jedno české a jedno antické: Když dva dělají totéž, není to vždycky totéž a Quod licet Iovi, non licet bovi (Co je dovoleno Iovovi, není dovoleno volovi)...
Nikdo z politiků si nedovede představit drastické škrty ve státním rozpočtu. Přitom je to velice jednoduché a dávno mnohočetně odzkoušené: poradit jim může každý, kdo se stal v Česku důchodcem, ze dne na den mu klesl příjem rodinného rozpočtu o desítky procent a neřešil to drahým úvěrem s následným osobním bankrotem.
A Jindřiška Šustrová v záplavě vzpomínek na 21. srpen 1968 napsala: Už tehdy mi bylo jasné, že se lidé upínají k symbolům - ale tebhle symbol, Alexander Dubček, mi připadal poněkud ztrouchnivělý. Přinejmenším.
Nabízím doplňkem slova jednoho mého slovenského kamaráda: Alexandra Dubčeka každý vnímá prizmatem šedesátých let. Ale on byl též na počátku hrůzných let padesátých krajským tajemníkem KSČ. A tím nemohla být malá svině...