ČTVRTEČNÍ GLOSY 9.04.2009
Miroslava Macka
A tak jsme opět blíže ke vládě Jana Fischera. A položme si otázku: dá se nazývat demokracií systém, v němž se může stát premiérem člověk, o jehož názorech, postojích a idejích nevíme vůbec nic? A není náhodou nejvyšší čas pustit se do změny ústavy, aby se nic takového nemohlo opakovat? Aby se předčasné volby daly vyhlásit mnohem jednodušeji a namísto sekretariátů politických stran rozhodovali voliči? Aby nám nevládly nikomu odpovědné vlády "velké koalice úředníků"?
A tak každý z nás, včetně kojenců, dlužíme příštím rozpočtům 100.000.- Kč. Splácet je ovšem nebudeme všichni: ačkoliv jej převážně nadělali neschopní politici, splácet jej převážně budou schopní podnikatelé a pracující...
Zpráva, která by před pár lety působila jako šum z Marsu: Čína třetí měsíc za sebou překročila v prodeji aut USA, mi připomněla slova jednoho z anglických ministerských předsedů devatenáctého století: bude-li nosit každý Číňan o centimetr delší košili, bude mít anglický textilní průmysl práci na tři sta let. Obávám se ovšem, že i v tomto se svět velice, převelice změnil...
Václav Šimsa včera napsal do MF Dnes úvahu s titulkem "Zmizely jim miliardy a teď chtějí důvěru".
Krátce cituji:
"Je krize. A postupem času, za pomoci obratné medializace, se stávají z bankovních domů a skupin "oběti". Přitom právě ony stály na samém počátku....prodával-li někdo produkt, který neměl deklarované "kondice", dopustil se na kupujícím podvodu. Pokud kupující neprověřil, co na svůj či klientův účet nakupuje, dopustil se nedbalosti a způsobil bance nebo investorovi škodu...každý odpovídá za výsledky své práce a ručí ze zákona za způsobené škody...bankovní sektor si stěžuje na nedostatek důvěry, ale důvěru prohospodařily samy banky...mohou ji získávat zpět, půjde to pomalu a bude to souviset s ochotou bank a jejich vedení přijímat odpovědnost za to, co dělají."
A tak každý z nás, včetně kojenců, dlužíme příštím rozpočtům 100.000.- Kč. Splácet je ovšem nebudeme všichni: ačkoliv jej převážně nadělali neschopní politici, splácet jej převážně budou schopní podnikatelé a pracující...
Zpráva, která by před pár lety působila jako šum z Marsu: Čína třetí měsíc za sebou překročila v prodeji aut USA, mi připomněla slova jednoho z anglických ministerských předsedů devatenáctého století: bude-li nosit každý Číňan o centimetr delší košili, bude mít anglický textilní průmysl práci na tři sta let. Obávám se ovšem, že i v tomto se svět velice, převelice změnil...
Václav Šimsa včera napsal do MF Dnes úvahu s titulkem "Zmizely jim miliardy a teď chtějí důvěru".
Krátce cituji:
"Je krize. A postupem času, za pomoci obratné medializace, se stávají z bankovních domů a skupin "oběti". Přitom právě ony stály na samém počátku....prodával-li někdo produkt, který neměl deklarované "kondice", dopustil se na kupujícím podvodu. Pokud kupující neprověřil, co na svůj či klientův účet nakupuje, dopustil se nedbalosti a způsobil bance nebo investorovi škodu...každý odpovídá za výsledky své práce a ručí ze zákona za způsobené škody...bankovní sektor si stěžuje na nedostatek důvěry, ale důvěru prohospodařily samy banky...mohou ji získávat zpět, půjde to pomalu a bude to souviset s ochotou bank a jejich vedení přijímat odpovědnost za to, co dělají."