STŘEDEČNÍ GLOSY 18.02.2009
Miroslava Macka
Nejprve děkuji desítkám a desítkám čtenářů glos, kteří mně nabídli příspěvek na zaplacení odškodného Rathovi s tím, že jim pochopitelně jde hlavně o solidární podíl na uštědřeném záhlavci. Také se omlouvám všem novinářům a redaktorům, kterým jsem včera, byv za volantem, nebral telefon: ale stejně bych jim nic nového neřekl, neboť můj názor na osobu a dílo Davida Ratha jsem už zcela vyjádřil právě tím záhlavcem.
Do třetice se obracím na právníky a lidi znalé práva vůbec, aby mi poradili: soud mne totiž odsoudil též k omluvě, kterou si sepsal David Rath a vůbec se nezamyslil nad začátkem poslední věty, který zní: Lituji....
Čímž mne soud odsoudil jednak k veřejné lži, ale hlavně: dá se vůbec lítost nařídit soudně? Pokud ano, pak se totiž nabízí fantastická léčba depresí: každému nemocnému touto nepříjemnou chorobou totiž soud nařídí veselost a radost...
Jaký na to máte právní názor?
Z Revue Fragmenty přepisuji text Františka Trantiny:
Tak nám ti naši atleti přestávají vyhrávat, v konkurenci se závodníky z Asie se nemohou prosadit. Co s tím uděláme?
Je v prvé řadě nutné změnit podmínky pro naše atlety. Stovkaři z Evropy už nebudou běhat sto, ale devadesát metrů. Tedy na závodech v rámci Evropské unie. V závodech jednotlivých zemí budou sprintovat jen na osmdesát metrů. Výškaři si mohou vypomoci malou trampolínou, stejně jako dálkaři a trojskokané. Tam, kde je to v zájmu národních atletických svazů nutné, mohou mít i upravené tretry s odrazovým mechanismem. Maratónci mohou v odůvodněných případech, kdy jde o nutnou podporu, absolvovat část závodu na kole. Koeficienty poměru délky tratě absolvované na kole určí komise v Bruselu na základě žádostí jednotlivých atletických svazů. Podobně je třeba upravit váhy vrhačského náčiní a dohlédnout, aby byla dodržena zásada rovnosti žen, mužů, etnik, a dalších skupin, no však víte, které myslím...
Nějak nám ale ubývají diváci a sponzoři, na ty naše mátohy se lidé nechtějí dívat. Takže zavedeme dotaci na vstupenky a každý sponzor si může dvojnásobek vynaložených peněz odečíst z daňového základu.
Že je to celé kravina? No ano, je. Ale takhle se teď řeší bankovní a ekonomická krize v Evropě a v USA.
Do třetice se obracím na právníky a lidi znalé práva vůbec, aby mi poradili: soud mne totiž odsoudil též k omluvě, kterou si sepsal David Rath a vůbec se nezamyslil nad začátkem poslední věty, který zní: Lituji....
Čímž mne soud odsoudil jednak k veřejné lži, ale hlavně: dá se vůbec lítost nařídit soudně? Pokud ano, pak se totiž nabízí fantastická léčba depresí: každému nemocnému touto nepříjemnou chorobou totiž soud nařídí veselost a radost...
Jaký na to máte právní názor?
Z Revue Fragmenty přepisuji text Františka Trantiny:
Tak nám ti naši atleti přestávají vyhrávat, v konkurenci se závodníky z Asie se nemohou prosadit. Co s tím uděláme?
Je v prvé řadě nutné změnit podmínky pro naše atlety. Stovkaři z Evropy už nebudou běhat sto, ale devadesát metrů. Tedy na závodech v rámci Evropské unie. V závodech jednotlivých zemí budou sprintovat jen na osmdesát metrů. Výškaři si mohou vypomoci malou trampolínou, stejně jako dálkaři a trojskokané. Tam, kde je to v zájmu národních atletických svazů nutné, mohou mít i upravené tretry s odrazovým mechanismem. Maratónci mohou v odůvodněných případech, kdy jde o nutnou podporu, absolvovat část závodu na kole. Koeficienty poměru délky tratě absolvované na kole určí komise v Bruselu na základě žádostí jednotlivých atletických svazů. Podobně je třeba upravit váhy vrhačského náčiní a dohlédnout, aby byla dodržena zásada rovnosti žen, mužů, etnik, a dalších skupin, no však víte, které myslím...
Nějak nám ale ubývají diváci a sponzoři, na ty naše mátohy se lidé nechtějí dívat. Takže zavedeme dotaci na vstupenky a každý sponzor si může dvojnásobek vynaložených peněz odečíst z daňového základu.
Že je to celé kravina? No ano, je. Ale takhle se teď řeší bankovní a ekonomická krize v Evropě a v USA.