ČTVRTEČNÍ GLOSY 15.01.2009
Miroslava Macka
Pokud se plánovaná akce, totiž zaměstnat na ministerstvu dopravy pod novým ministrem Bendlem co nejvíce bývalých hejtmanů ODS (aby dali politicky pokoj) uskuteční, půjde jen o další hřebíček do rakve popularity ODS mezi voliči: pravicoví politikové, nejsou-li zvoleni, by se měli postarat sami o sebe, a ne se záhy přisát k cecíku veřejných peněz. Kdo pak má věřit jejich idejím a zásadám, když káží vodu a pijí víno...?
Čtenářka glos B. H. nazývá věci pravým jménem:
Dovolte mi jen malou poznámku k Vašim středečnímglosám, konkrétně k vyjádření pana Davida Černého: "...a vytváření falešných identit je jednou ze strategií současného umění."
Spíš bych řekla, že vytváření falešných identit v daných souvislostech (zejména v souvislosti s tím, že pomocí těchto falešných identit zřejmě tvůrce hodlal dosáhnout na veřejné peníze ) zakládá podstatu trestného činu podvodu.
Přítel O. V. mi zaslal pozoruhodný text k současné krizi:
Velmi zneklidňující je další civilizační fenomén. A to rychlostí růstu tumoru se zvyšující podíl "sociálních parazitů". Nemám na mysli pouze lidi, tyjící ze sociálních dávek a firmy či jednotlivce parazitující na státních zakázkách = veřejných (našich) penězích. Tento jev zasáhl téměř celý podnikatelský sektor a to v té části, kde lze hovořit o firmách větších než střední. Mám mnoho příkladů firem, které vznikly v devadesátých letech jako projev nadšení ze svobody podnikání a pílí svých idealistických zakladatelů (majitelů a výkonných pracovníků v jednom) se vypracovaly na špičkovou úroveň. Mnoho z nich logicky neodolalo nabídkám zavedených nadnárodních firem a využilo možnosti jejich kapitálového vstupu. Problém je v tom, že následoval masivní vstup doposud nepotřebných pišišvorů, který bývají vybaveni především nízkým věkem (pohromou každé prosperující firmy), příslušnými diplomy a nulovou praxí, o nějaké sociální empatii ani nemluvě. Poté následuje taková Hlava 22, kdy se bojové (rozuměj skutečně výkonné) jednotky dostávají do područí režijních, administrativních útvarů. Aby si zdůvodnili svou existenci, používají velmi kvalifikovaných postupů snižování nákladů. Tato činnost je jistě chvályhodná, je-li aplikována moudrým dlouholetým praktikem, který ví, kam sáhnout (pokud však byl opravdu moudrý, nikdy ve své firmě vznik zbytečných nákladů nepřipustil). Zde však dochází k realizaci paradoxu maratonského běžce, který, aby uspěl, musí mít, co nejmenší váhu - navrhne se tedy odoperování ledviny, sleziny a dalších "zbytných" orgánů. K omezování těchto nákladů totiž dochází právě ve výkonných jednotkách firmy, které čím dál tím větší díl své kapacity věnují na zajištění existence těchto parazitů.
Je zajímavé, jak se těmto zmetkům podařilo proniknout do všech úrovní těchto větších až gigantických firem. S jejich majetkem zacházejí jako politici s majetkem veřejným, protože akcionáři bývají v případě "public join stock company" téměř stejně anonymní jako daňoví poplatníci. Není bez zajímavosti to, že věhlasné banky z Wall Street fungovaly bezvadně do té doby, kdy v čele správní rady takové J. P. Morgan seděl opravdu člověk, který (nebo jeho rodina) skutečně vlastnila největší akciový podíl banky. Poté, co byly tyto ústavy rozmělněny v anonymních obchodech se vlády ujal zparchantělý "lumpenmanagement" a neštěstí bylo hotovo. Něco mě vede k závěrům, že i tento fakt mohl vést k startu současné krize. Připočteme-li hospodaření politiků s veřejnými penězi, odcizení občanů od jejich států (platících obrovské sumy za téměř nulový servis), je neštěstí hotovo. Bylo by velmi dobré, kdyby vyústění této krize zase vedlo k navrácení tradičních vlastnicko-hospodářských vztahů, k redukci koeficientu rozežranosti zejména západní civilizace a také k (alespoň) částečné genocidě těch parazitujících zmetků všeho druhu. Takže doufám, že "osvícené" vlády světových mocností nebudou mít dost peněz na to, aby tento ozdravný proces zastavily, i když se o to samozřejmě pokoušejí.
Čtenářka glos B. H. nazývá věci pravým jménem:
Dovolte mi jen malou poznámku k Vašim středečnímglosám, konkrétně k vyjádření pana Davida Černého: "...a vytváření falešných identit je jednou ze strategií současného umění."
Spíš bych řekla, že vytváření falešných identit v daných souvislostech (zejména v souvislosti s tím, že pomocí těchto falešných identit zřejmě tvůrce hodlal dosáhnout na veřejné peníze ) zakládá podstatu trestného činu podvodu.
Přítel O. V. mi zaslal pozoruhodný text k současné krizi:
Velmi zneklidňující je další civilizační fenomén. A to rychlostí růstu tumoru se zvyšující podíl "sociálních parazitů". Nemám na mysli pouze lidi, tyjící ze sociálních dávek a firmy či jednotlivce parazitující na státních zakázkách = veřejných (našich) penězích. Tento jev zasáhl téměř celý podnikatelský sektor a to v té části, kde lze hovořit o firmách větších než střední. Mám mnoho příkladů firem, které vznikly v devadesátých letech jako projev nadšení ze svobody podnikání a pílí svých idealistických zakladatelů (majitelů a výkonných pracovníků v jednom) se vypracovaly na špičkovou úroveň. Mnoho z nich logicky neodolalo nabídkám zavedených nadnárodních firem a využilo možnosti jejich kapitálového vstupu. Problém je v tom, že následoval masivní vstup doposud nepotřebných pišišvorů, který bývají vybaveni především nízkým věkem (pohromou každé prosperující firmy), příslušnými diplomy a nulovou praxí, o nějaké sociální empatii ani nemluvě. Poté následuje taková Hlava 22, kdy se bojové (rozuměj skutečně výkonné) jednotky dostávají do područí režijních, administrativních útvarů. Aby si zdůvodnili svou existenci, používají velmi kvalifikovaných postupů snižování nákladů. Tato činnost je jistě chvályhodná, je-li aplikována moudrým dlouholetým praktikem, který ví, kam sáhnout (pokud však byl opravdu moudrý, nikdy ve své firmě vznik zbytečných nákladů nepřipustil). Zde však dochází k realizaci paradoxu maratonského běžce, který, aby uspěl, musí mít, co nejmenší váhu - navrhne se tedy odoperování ledviny, sleziny a dalších "zbytných" orgánů. K omezování těchto nákladů totiž dochází právě ve výkonných jednotkách firmy, které čím dál tím větší díl své kapacity věnují na zajištění existence těchto parazitů.
Je zajímavé, jak se těmto zmetkům podařilo proniknout do všech úrovní těchto větších až gigantických firem. S jejich majetkem zacházejí jako politici s majetkem veřejným, protože akcionáři bývají v případě "public join stock company" téměř stejně anonymní jako daňoví poplatníci. Není bez zajímavosti to, že věhlasné banky z Wall Street fungovaly bezvadně do té doby, kdy v čele správní rady takové J. P. Morgan seděl opravdu člověk, který (nebo jeho rodina) skutečně vlastnila největší akciový podíl banky. Poté, co byly tyto ústavy rozmělněny v anonymních obchodech se vlády ujal zparchantělý "lumpenmanagement" a neštěstí bylo hotovo. Něco mě vede k závěrům, že i tento fakt mohl vést k startu současné krize. Připočteme-li hospodaření politiků s veřejnými penězi, odcizení občanů od jejich států (platících obrovské sumy za téměř nulový servis), je neštěstí hotovo. Bylo by velmi dobré, kdyby vyústění této krize zase vedlo k navrácení tradičních vlastnicko-hospodářských vztahů, k redukci koeficientu rozežranosti zejména západní civilizace a také k (alespoň) částečné genocidě těch parazitujících zmetků všeho druhu. Takže doufám, že "osvícené" vlády světových mocností nebudou mít dost peněz na to, aby tento ozdravný proces zastavily, i když se o to samozřejmě pokoušejí.