ÚTERNÍ GLOSY 14.10.2008

Miroslava Macka

Dvě informace, které ledacos vysvětlují:
V době, kdy byl ekonomickým náměstkem pražského primátora Jiří Paroubek, pronajal magistrát výstaviště v Holešovicích společnosti Incheba, přičem asistentem ruského majitele Incheby nebyl nikdo jiný než Václav Kočka starší. Pronájem je na podivuhodných šedesát let a podle ekonomů za neuvěřitelně nevýhodných podmínek pro Prahu.
Po roce 1989 si Bohumír Ďuričko pronajal od podniku Restaurace a jídelny Praha 1 několik restaurací. Ekonomickým náměstkem podniku byl Jiří Paroubek.
A jedno podivení: proč se hlídací psi demokracie namísto bulvárních podružností nevěnují této podstatě?

Není proč se divit: člověk, který v roce 1950, za vrcholícího bolševického teroru, o němž nemohl nevědět, píše verše:
Ta naše družba, ta se klene
jak oblouk duhy oblohou.
Sovětský svaz a naše země
navždycky navždy spolu jdou.
Vysoko naše družba stojí
jak nad příboji skalní štít.
O ten štít si lebku svoji
váleční štváči roztříští,
jistě mohl docela bez výčitek svědomí udat estébákům cizího člověka, ač jistě dobře věděl, co se s ním stane.
A že jde o dnes světoznámého spisovatele Milana Kunderu? No a co? Copak počet sviní a kurev mezi spisovateli a intelektuály vůbec je nižší než v namátkovém vzorku populace? A že byl mlád a naivní a svůj hanebný skutek odčinil svým dílem, jak se nám snaží nyní namluvit jeho tehdy stejně bolševicky smýšlející vrstevníci a další levičáci? Pche! Jako by tehdy nebylo dost mladých a naivních lidí, co se s bolševiky nezapletli...
A sám Kundera? No, jak jinak: zatlouká a zatlouká, přece nikoho neudal. Takže máme věřit následujícímu: 14. března 1950 si řadový estébák na OVNB 6 odd. II v Praze 6 nasoukal do psacího stroje papír a jen tak z prstu si vycucal větu "Dnešního dne o 16. hodině dostavil se ku zdejšímu oddělení studující Milan Kundera nar. dne 1. 4. 1929...."
Jak je vidět, Kundera se od té doby charakterově nezměnil....

Další zajímavou informaci jiného druhu jsem objevil v článku Martina Uhlíře "Vetřelci kolem nás" v Respektu:
Stovky odborných článků začínají varováním: invazivní druhy rostlin představují "obrovské nebezpečí pro rozmanitost druhů, stabilitu ekosystémů a rovnováhu přírody, na níž jsou všechny organismy závislé". Potíž je však v tom, že autoři citují někoho jiného a nitky citací se nakonec sbíhají u jediné práce, zveřejněné v roce 1998 v časopise BioScience pod titulkem "Quantifying Threads to Imperiled Species in the United States". Ta však vychází z dotazníkového průzkumu, neobsahuje žádná konkrétní data.
Ve skutečnosti se zatím nestalo, že by kvůli invazi rostliny vyhynula jiná, původní rostlina.