ČTVRTEČNÍ GLOSY 2.08.2007

Miroslava Macka

U dodávky ( podle mne pro naši obranu zcela zbytečných) obrněných transportérů, za které zaplatíme z našich kapes 23 milardy korun (!) není nejzajímavější to, že kontrakt podepsal tehdejší ministr obrany Karel Kühnl již po volbách, v nichž jeho strana US - DEU zmizela ze scény, ba ani to, že armáda dosud neobdržela dva jejich prototypy ke zkouškám a přitom nikde neslyšíme, jak velké penále výrobce za zdržení platí ( a určitě se to nikdy nedozvíme, neboť to bude vojenským tajemstvím), ale to, že politikové utratili více než dvě desítky miliard korun za zboží, jehož užitnou hodnotu budou vojáci teprve zkoumat!
Co myslíte, budou Kühnl a spol. patřičně potrestáni? Vsaďte se, že ne a budou putovat po dalších trafikách a utrácet naše peníze....
A současní politikové hledají v rozpočtu korunky, které by škrtli, ale tyto miliardy nevidí...

Včera jsem mluvil s jedním člověkem, který byl postupně mnohonásobně obviněn, několikrát též obžalován, a nyní, ovšem po letech a letech ústrků a útrap, je shledáván jedním soudem za druhým nevinným...
A ten mi položil záludnou otázku: jestlipak by šlo zjistit u těch kterých konkrétních policistů, u těch kterých konkrétních policejních týmů a nebo alespoň jen celkově, kolik lidí, kteří byli obviněni, bylo soudy skutečně právoplatně odsouzeno?
To by byl zajímavý ukazatel kvality práce policie (a státních zastupitelství), co říkáte?

Premiér Topolánek byl vyfotografován při vyzvedávání nového přírůstku v porodnici bílém tričku s černými čísly 18 81. I zvedlo se spekulování veliké, co to je as za symbol, ba někteří v tom i zakletý fašistický anagram či co hledali.
Kdyby ovšem tričko mělo na rameni napsáno Ryder Cup Worcester, bylo by vše jasné: jde o známý golfový turnaj a 21. 5. 1881 byl ve Worcesteru založen americký Červený kříž, takže letopočet 1881 je tam užíván téměř všude a na všem....
Tričko však mělo na rameni nápis Rider Cup Worchester, takže záhada je též zcela a beze zbytku vysvětlena: jde o nějakou asijskou tričkovou napodobeninu.
Však vzpomeňte na manželku premiéra Grosse a její falešnou kabelku Louis Vuitton...
Zas lidu blíž, zas lidu blíž...jak to ti politikové tak pěkně umějí!

Čtenář glos P. J. mi zaslal zajímavou úvahu:

Smrt lidí podezřelých z krádeže kovů v opuštěné průmyslové hale na Kladně (všimněte si, jak striktně dodržuji presumpci neviny oněch nešťastníků, zatímco Vy je rovnou nazýváte zloději, aniž máte v ruce důkaz v podobě pravomocného rozsudku nezávislého soudu, takže jste velkorysou zkratkou předběhl dobu o pár let) a neschopnost vyrovnat se se zločiny komunismu u nás mají mnoho společného, ač to tak na první pohled nevypadá.
Hlavní příčinou je společenské "zavírání očí" a havlovské pojetí humanity, vyúsťující do neochoty nazývat věci pravými jmény.
Jak chcete od lidí, kteří se v rámci mašinérie, jejíž řízení bylo "kdesi nahoře a daleko na Východě", podíleli na zvěrstvech páchaných na poctivých a charakterních spoluobčanech, aby uznali, že se dopustili něčeho zavrženíhodného? Oni se přeci na celé věci podíleli jaksi "od stolu", oni sami nikoho nemlátili ani nezavraždili a jednali přece "jménem republiky".
Tyto dnes už bohužel jen tragikomické postavy naši komunistické hanebné minulosti se budou hájit
stejně, jako se hájili příslušníci nacistické sebranky, a sice, že nic nevěděli, že plnili rozkazy a že prostě "byla taková doba". Přitom je nad slunce jasnější, že pokud nebyl člověk úplný imbecil, tak musel alespoň tušit, že se dějí nějaké nepravosti, že jsou zatýkáni, trýzněni a popravováni nevinní lidé a že důvody, které jsou veřejnosti předkládány jako důkazy jejich viny, jsou smyšlené a vykonstruované. A tím víc to museli vědět především ti, kdo se na takových konstrukcích podíleli. Dnes tito lidé ztratili paměť, jsou staří a nemocní a chtějí mít klid. A také ten klid celá léta měli, na rozdíl od jejich obětí, které bohužel většinou stále trpí špatným svědomím národa.
A proto je nesmírně důležité, abychom na zločiny minulosti nezapomněli a pojmenovali problém, rovně a bez příkras a zveřejnili jména těch, kdo se podíleli na zločinech komunismu.
My stále bereme více ohledů na pachatele a nějak pozapomínáme na ohledy vůči obětem.
Faktem ale zůstává, že toto vše se těžko realizuje v zemi, kde má hodně moc lidí máslo na hlavě, a proto tak milujeme zametání pod koberec a rýsování tlustých čar. A už vůbec si nepřipouštíme, že hrdinové pražského jara 1968 a následní disidenti byli jen jednou skupinou příslušníků zločinné partaje, kterou přemohla jiná a větší skupina téže bandy, odsunula je do ilegality, a tak jim po 20 let pulírovala kádrový profil. Později opěvovaní a vyzdvihovaní, jako např. Karel Kyncl nebo dnešní hvězda Jiří Dienstbier (nedejbóže příští prezident) byli komunistickými novináři, zpravodaji komunistických médií v prestižní kapitalistické cizině, majiteli rudých knížek, čili jinými slovy
museli mít sakra důvěru partaje a dobré kontakty, když mohli takto fungovat. A kovaní funkcionáři Smrkovský, Dubček, Císař, Černík, Kriegel, Hájek, Mlynář a já nevím, kdo ještě, ti přece taky nevyrostli přes noc, vždyť v partaji byli léta předtím a nebýt jejich lednového osmašedesátnického úletu, tak tam v klidu dožili i konce svých dnů. Takže buďme spravedliví, a to tak, že se vším všudy, a neobdivujme a neopěvujme nekriticky jen část života a konání našich kmenových vůdců, soudců a proroků a dokažme je odkázat do patřičných mezí a nastavit jim aspoň malé zrcátko, neboť bohužel tito hoši snadno podléhají sebeklamu a sebepřeceňování a zpravidla jim schází sebekritika a sebereflexe. Nemělo by jim být bráněno v práci pro dobrou věc, ale neměli by být znovu dosazováni do postů, v nichž už zklamali a z nichž je diskvalifikuje jejich ideologický původ.

Klikněte si dole na můj blog na idnes a můžete si přečíst nejen můj nový text "O hledání Radka Slováčka a tradičně též o spoustě jiných věcí", ale též spoustu textů dalších.
Hezký den Vám přeju.