STŘEDEČNÍ GLOSY 27.06.2007

Miroslava Macka

Ministerstvo práce a sociálních věcí vypracovalo nový návrh důchodové reformy. Neznám jej podrobně, z jeho tezí se mi některé velmi zamlouvají, některé ne. Ono to totiž s důchody je strašně jednoduché: stáří totiž NENÍ pojistná událost, takže na stáří se dá jen a jedině šetřit. A dožívají-li se lidé v průměru vyššího věku, musí buď pracovat déle, šetřit více a nebo brát menší penze.

Tony Blair opouští po deseti letech funkci předsedy labouristů i vlády. Osobně mi byl jako politik nepříliš sympatický, ztělesňoval mně totiž politika - manekýna, politikav tom špatném slova smyslu "mediálního", ochotného za vítězství ve volbách učinit téměř vše, včetně pošlapání skvělých tradic. Dokonce i jeho odchod je takový: výměna, mající labouristy vytáhnout z "irácké" pasti, přičemž je možno se spolehnout, že se najde dostatek voličů, ochotných uvěřit slovům labouristů "nejsme jako my".

Čunkiáda neutěšeně pokračuje: Jiří Čunek v listopadu 1998 uložil v opavské bance Universal milion korun v hotovosti (celoživotní rodinné úspory) a prokázal se občankou, kterou ovšem už dříve ztratil a její ztrátu nahlásil.
Jeho advokáta to nevzrušuje, prý je normální, že u známých osob banka občanku nechce a opíše údaj z počítače. Problém je ovšem v tom, že Jiří Čunek byl tehdy vsetínským starostou, v Opavě zcela neznámým.
Ovšem ne, aby Vás hned napadlo, že potvrzení o uložení peněz do zkrachovalé banky (zkrachovala tři dny nato) bylo vyrobeno dodatečně (kdo by to v papírech léta zkrachovalé banky dohledal) a tuto maličkost s občankou falzátor opomněl.... Tak to určitě není. To jen Jiří Čunek má smůlu a furt a furt se kolem jeho peněz dějí neobvyklosti a nelogičnosti....

Opět nerozumím jednomu rozsudku českého soudu, konkrétně Městského soudu v Praze.
Před třinácti léty koupili dnešní akcionáři od státu firmu Koh - in - noor, zabavenou původním majitelů dle Benešových dekretů, a řádně ji státu zaplatili. Vytáhli firmu z dluhů a solidně podnikají.
Potomci bývalých majitelů se celou dobu o majetek soudili, až jim výše zmíněný soud restituci (část pozemků a obrazy) přiřknul. Majetek jim ovšem má vrátit nový vlastník, který majetek bona fide koupil a nikoliv formou náhradních pozemků a peněz stát, který jej též bona fide prodal.
Rozumíte tomu? A co na to Ústavní soud?

Dnes si můžete přečíst na adrese www.blog.idnes.cz moje nepříliš dlouhé pojednání "O blahodárnosti krátkých naučení v každodenním životě" , stejně jako další texty z minulých dnů.
Hezký den přeju, mm