PONDĚLNÍ GLOSY 28.05.2007
Miroslava Macka
Někteří čeští architekti, designéři, galeristé a režiséři sepsali petici "na obranu" Kaplického "chobotnice" na pražské Letné.
"Hrubě se nám nelíbí, že se do projektu Národní knihovny vnáší politika," říkají.
Hrubě se ovšem mýlí: pak ať si Národní knihovnu postaví za své . Chtějí-li utratit miliardy z našich daní, musí se smířit s tím, že přerozdělování daní je vždy politikum jako hrom.
Česká umělecká fronta si ovšem již historicky potrpí na levičácké myšlení: my jsem ta elita a je Vaší povinností nám dát peníze na naše skvělá díla a pak už se nestarat, co se s nimi děje.
A my už si vzájemně naše díla dostatečně vychválíme, takže i kdejaká nabubřelá schvávolnost se stane milníkem umění....
Málokdy souhlasím s Davidem Rathem, ale už jen, když jsem si přečetl titulek jeho sobotního rozhovoru v Právu, souhlasně jsem kýval hlavou.
"Až vyhrajeme volby, možná nás budou vítat jako osvoboditele, říká David Rath", totiž zní ten titulek.
A tomu docela věřím. Vždyť i v květnu 1945 se našla spousta lidí, kteří radostně vítali Sověty - osvoboditele. A pak se nestačili divit....
Konečně už víme, kdo bude Paroubkovým kandidátem na úřad prezidenta republiky: o víkendu totiž prohlásil v Brně, že ČSSD podpoří kandidáta, navrženého lidovci, musí ovšem jít o člověka, vyznačujícího se "nadstranickostí, proevpropským a sociálním cítěním a ochotou navázat na tradici T.G. Masaryka a Edvarda Beneše."
Zvláště poslední podmínka je roztomilá a novináři by se měli důkladně vyptat Paroubka, které tradice má zvláště na mysli...
Jinak lze ovšem jeho nabídku číst i takto: mezi levičáky nemáme nikoho, kdo by vedle Klause nepůsobil poněkud bezdomovecky, ale třeba u Vás by se nějaký ten volitelný Antiklaus přece jen našel...
K plánované ekologická dani mám drobný návrh: zaveďme ji jako daň nepovinnou, dobrovolnou, kterou zaplatí jen ti, kteří chtějí investovat do ochrany životního prostředí ještě větší prostředky než doposud.
Bude to mít navíc jednu nepopiratelnou výhodu: konečně zjistíme, jak silné je "zelené" přesvědčení veřejnosti. Neboť být ideologem či stoupencem za cizí, to, bohužel, umí být každý...
"Hrubě se nám nelíbí, že se do projektu Národní knihovny vnáší politika," říkají.
Hrubě se ovšem mýlí: pak ať si Národní knihovnu postaví za své . Chtějí-li utratit miliardy z našich daní, musí se smířit s tím, že přerozdělování daní je vždy politikum jako hrom.
Česká umělecká fronta si ovšem již historicky potrpí na levičácké myšlení: my jsem ta elita a je Vaší povinností nám dát peníze na naše skvělá díla a pak už se nestarat, co se s nimi děje.
A my už si vzájemně naše díla dostatečně vychválíme, takže i kdejaká nabubřelá schvávolnost se stane milníkem umění....
Málokdy souhlasím s Davidem Rathem, ale už jen, když jsem si přečetl titulek jeho sobotního rozhovoru v Právu, souhlasně jsem kýval hlavou.
"Až vyhrajeme volby, možná nás budou vítat jako osvoboditele, říká David Rath", totiž zní ten titulek.
A tomu docela věřím. Vždyť i v květnu 1945 se našla spousta lidí, kteří radostně vítali Sověty - osvoboditele. A pak se nestačili divit....
Konečně už víme, kdo bude Paroubkovým kandidátem na úřad prezidenta republiky: o víkendu totiž prohlásil v Brně, že ČSSD podpoří kandidáta, navrženého lidovci, musí ovšem jít o člověka, vyznačujícího se "nadstranickostí, proevpropským a sociálním cítěním a ochotou navázat na tradici T.G. Masaryka a Edvarda Beneše."
Zvláště poslední podmínka je roztomilá a novináři by se měli důkladně vyptat Paroubka, které tradice má zvláště na mysli...
Jinak lze ovšem jeho nabídku číst i takto: mezi levičáky nemáme nikoho, kdo by vedle Klause nepůsobil poněkud bezdomovecky, ale třeba u Vás by se nějaký ten volitelný Antiklaus přece jen našel...
K plánované ekologická dani mám drobný návrh: zaveďme ji jako daň nepovinnou, dobrovolnou, kterou zaplatí jen ti, kteří chtějí investovat do ochrany životního prostředí ještě větší prostředky než doposud.
Bude to mít navíc jednu nepopiratelnou výhodu: konečně zjistíme, jak silné je "zelené" přesvědčení veřejnosti. Neboť být ideologem či stoupencem za cizí, to, bohužel, umí být každý...