PONDĚLNÍ GLOSY 14.05.2007
Miroslava Macka
Český Kocourkov neutěšeně pokračuje: na internetu kolují důvěrném úřední materiály případu týraného chlapce a korespondence mezi Nejvyšším a Vrchním zastupitelstvím, týkající se vydání Radovana Krejčíře do Česka, se našla na ulici a její části též kolují po redakcích.
Příčinou toho všeho je samozřejmě lidský faktor, ovšem vinu neseme my všichni: příliš často máváme rukou nad šlendriánem a z toho se tak časem stává norma...
Chce-li někdo utrácet svoje peníze a čas návštěvou mizerného divadelního představení, nechť tak činí. Chce-li někdo utrácet svůj čas a peníze návštěvou výstavy umělce, jehož díla se lehce dají splést se zapomenutým nářadím uklizečky či nedojedenou svačinou údržbáře, nechť tak činí. Chce-li někdo utrácet svoje peníze a čas návštěvou preparovaných Číňanů, nechť tak činí.
Chce-li někdo proti tomu bojovat, nechť ovšem nepíše sáhodlouhé morální odsudky do novin a hlasitě nepokřikuje v mediích: negativní reklama je totiž také reklama a zvláště odsudky některých lidí jsou pro ostatní tím nejlepším doporučením.
Existuje jediná úspěšná metoda, jak přispět ke změně vkusu k obrazu svému: každodenní drobná mravenčí práce ve svém okolí a hlavně v rodině, u dětí. Trvá to dlouho, ale efekt je vynikající...
Všimněte si, jak se z debat o Národní knihovnu na pražské Letné zcela vytratilo racio a zavládly emoce. O vkusu přitom diskutovat nelze, to věděli už staří latiníci.
Takže jeden racionální argument: při počtu 10 milionů uskladněných knih a plánované ceně 2,5 miliardy korun ( která ovšem bude, na to vemte jed, nakonec značně vyšší), vychází cena za uskladnění jedné jediné knihy (a to bez značných provozních nákladů) na 250.- korun.
A nakonec děsivě kouzelná věta místopředsedy republikové rady Strany zelených Matěje Stropnického, který vyzýval k co největší účasti na demonstraci proti americkému radaru v Česku: "Udělali jsem vše pro to, aby tam nebylo moc rudých vlajek".
Pan Stropnický si zřejmě neuvědomuje, že je to jedno, neboť zelení jsou jako meloun. Ten je také zelený na povrchu a uvnitř rudý....
Příčinou toho všeho je samozřejmě lidský faktor, ovšem vinu neseme my všichni: příliš často máváme rukou nad šlendriánem a z toho se tak časem stává norma...
Chce-li někdo utrácet svoje peníze a čas návštěvou mizerného divadelního představení, nechť tak činí. Chce-li někdo utrácet svůj čas a peníze návštěvou výstavy umělce, jehož díla se lehce dají splést se zapomenutým nářadím uklizečky či nedojedenou svačinou údržbáře, nechť tak činí. Chce-li někdo utrácet svoje peníze a čas návštěvou preparovaných Číňanů, nechť tak činí.
Chce-li někdo proti tomu bojovat, nechť ovšem nepíše sáhodlouhé morální odsudky do novin a hlasitě nepokřikuje v mediích: negativní reklama je totiž také reklama a zvláště odsudky některých lidí jsou pro ostatní tím nejlepším doporučením.
Existuje jediná úspěšná metoda, jak přispět ke změně vkusu k obrazu svému: každodenní drobná mravenčí práce ve svém okolí a hlavně v rodině, u dětí. Trvá to dlouho, ale efekt je vynikající...
Všimněte si, jak se z debat o Národní knihovnu na pražské Letné zcela vytratilo racio a zavládly emoce. O vkusu přitom diskutovat nelze, to věděli už staří latiníci.
Takže jeden racionální argument: při počtu 10 milionů uskladněných knih a plánované ceně 2,5 miliardy korun ( která ovšem bude, na to vemte jed, nakonec značně vyšší), vychází cena za uskladnění jedné jediné knihy (a to bez značných provozních nákladů) na 250.- korun.
A nakonec děsivě kouzelná věta místopředsedy republikové rady Strany zelených Matěje Stropnického, který vyzýval k co největší účasti na demonstraci proti americkému radaru v Česku: "Udělali jsem vše pro to, aby tam nebylo moc rudých vlajek".
Pan Stropnický si zřejmě neuvědomuje, že je to jedno, neboť zelení jsou jako meloun. Ten je také zelený na povrchu a uvnitř rudý....