STŘEDEČNÍ GLOSY 17.01.2007
Miroslava Macka
Jiří Paroubek na to kápnul. Budeme mít vládu založenou na vydírání, podvodu a zradě. Doufám, že se ho někdo z novinářů zeptá, jak by se nazývala vláda, kterou tak moc a moc chtěl sestavovat on, a to se stejnými 100 hlasy ( včetně těch komunistických) jako měl na počátku Topolánek...
Ředitel Národní galerie Milan Knížek mi zaslal odpověď na můj článek v Lidovkách, týkající se jeho nápadu neplatit v NG vstupné. Tady je:
Miroslav Macek je nezpochybnitelným pravičákem, alespoň to o sobě tvrdí. Když si k němu přijdete spravit zuby, ošetří vám jen pravou polovinu chrupu. Domnívá se, že je jediným politickým arbitrem v zemi a proto posuzuje co stojí napravo a co nalevo.
Nevím, kde sebral svá tvrzení o snaze NG "o zmohutnění instituce a jejího rozpočtu, tedy o zvětšení prestiže a moci". Rád bych panu pravicovému Mackovi sdělil, že naši daňoví poplatníci platí vstup do galerie ze svých daní, poněvadž NG je státní příspěvkovou organizací a zásadní podíl jejího rozpočtu hradí stát. Takže naši občané zakoupením vstupenky platí podruhé.
Srovnávání uměleckého odkazu generací s "poplatky na lyžařských vlecích či tenisových kurtech" pramení z okamžitého Mackova pomatení smyslů, jinak si to nedovedu vysvětlit.
Samozřejmě, každý občan se může rozhodnout zda do Národní galerie půjde či ne, ale nepochybně by společnosti nevadilo, kdyby lidé našli cestu spíše do galerie než se vyžívali v pokleslých zábavách, které současná společnost nabízí ze všech stran a které jen prohlubují to nízké a nevzdělané co v lidech je.
Samozvaný umělecký kritik Miroslav Macek se také mýlí v tom, když se domnívá, že umění probouzí jen plakátově ušlechtilé city. Ke kultivaci osobností patří někdy i facka, jak nás o tom ostatně pan Macek přesvědčil, když, řekněme oprávněně, zfackoval kolegu Ratha. Umění někdy zjemňuje a zklidňuje, jindy naopak, pobuřuje a znechucuje. Obé vede ke komplexnímu vývoji osobnosti. A člověk, který se naučí žít s potřebou umění si umí s těmito jevy poradit.
Překvapilo mě, že pan Macek, který se často vydává za kulturního člověka, překládá si Shakespeara a píše (ne sice příliš zdařilé, ale přesto) verše, se tak diletansky až nenávistně staví k výtvarnému umění. Je to asi tím, že v Národní galerii dlouho nebyl. (Možná, že vůbec nikdy, nechci mu sahat do svědomí.) A určitě neví, že komunisté, kteří vládnou Národní galerii v Londýně a Tate modern tamtéž, tento komunistický ideál volného vstupu zavedli již před lety.
Údajně také pravicový Milan Knížák
Komentovat tradiční argumentaci "ad personam" namísto "ad rem" nebudu, jen základní Knížákův argument, že si Národní galerii platíme ze svých daní a proto při platbě vstupného platíme dvakrát: také to pokládám za nesprávné, a to nejen u NG, ale u desítek a stovek dalších institucí a úřadů. Řešením ovšem není Knížátkem navrhované zrušení vstupného či poplatků a placení těchto institucí pouze z rozpočtu, neboť tak platí i ti, kteří z daní placené instituce a jejich produkty ke svému způsobu života nepotřebují. Solidním, nebo chcete-li, pravicovým řešením je, že zruším jejich financování z rozpočtu a peníze ponechám lidem spolu se SVOBODNÝM rozhodnutím, za co je utratí. Což jsem v článku navrhl a také zdůvodnil, proč se tak, bohužel, neděje.
A v Anglii a jinde nezavedli vstup zdarma do galerií komunisté, ale lidé, kteří si namlouvají, že vědí lépe než "obyčejní" lidé, co je pro občany prospěšné a co tedy musí nedobrovolně platit ze svých daní a pod záminkou "kultivování národa" si uzurpovali moc rozhodovat o penězích jiných, z nichž jim vždy něco zůstane za nehty, nejméně plat a ukojené vlastní libido...
Krásně na to navazuje další příklad z Česka. Ministerstvo kultury rozdělovalo na konci roku naše peníze mimo grantový systém ( o němž by šlo dozajista též s úspěchem pochybovat), takže například Hálkovo divadlo v Nymburce, soukromý podnik Adolfa Tomana, přítele Martina Štěpánka, dostalo 280 tisíc. Ministerstvo to vysvětlilo, jak jinak, ušlechtile: Hálkovo divadlo je dobrým příkladem rozvoje kulturních aktivit v regionech, a to v souladu s ratifikačním procesem Úmluvy UNESCO o kulturní diverzitě.
Co říkáte, pane Knížáku, nezasloužilo by si toto divadlo též, abychom mu dávali na daních víc a nemuselo tak vybírat vstupné?
Již staří Římané věděli, že Rerum omnium magister est usus, tedy že
Učitelkou všech věcí je zkušenost.
Ředitel Národní galerie Milan Knížek mi zaslal odpověď na můj článek v Lidovkách, týkající se jeho nápadu neplatit v NG vstupné. Tady je:
Miroslav Macek je nezpochybnitelným pravičákem, alespoň to o sobě tvrdí. Když si k němu přijdete spravit zuby, ošetří vám jen pravou polovinu chrupu. Domnívá se, že je jediným politickým arbitrem v zemi a proto posuzuje co stojí napravo a co nalevo.
Nevím, kde sebral svá tvrzení o snaze NG "o zmohutnění instituce a jejího rozpočtu, tedy o zvětšení prestiže a moci". Rád bych panu pravicovému Mackovi sdělil, že naši daňoví poplatníci platí vstup do galerie ze svých daní, poněvadž NG je státní příspěvkovou organizací a zásadní podíl jejího rozpočtu hradí stát. Takže naši občané zakoupením vstupenky platí podruhé.
Srovnávání uměleckého odkazu generací s "poplatky na lyžařských vlecích či tenisových kurtech" pramení z okamžitého Mackova pomatení smyslů, jinak si to nedovedu vysvětlit.
Samozřejmě, každý občan se může rozhodnout zda do Národní galerie půjde či ne, ale nepochybně by společnosti nevadilo, kdyby lidé našli cestu spíše do galerie než se vyžívali v pokleslých zábavách, které současná společnost nabízí ze všech stran a které jen prohlubují to nízké a nevzdělané co v lidech je.
Samozvaný umělecký kritik Miroslav Macek se také mýlí v tom, když se domnívá, že umění probouzí jen plakátově ušlechtilé city. Ke kultivaci osobností patří někdy i facka, jak nás o tom ostatně pan Macek přesvědčil, když, řekněme oprávněně, zfackoval kolegu Ratha. Umění někdy zjemňuje a zklidňuje, jindy naopak, pobuřuje a znechucuje. Obé vede ke komplexnímu vývoji osobnosti. A člověk, který se naučí žít s potřebou umění si umí s těmito jevy poradit.
Překvapilo mě, že pan Macek, který se často vydává za kulturního člověka, překládá si Shakespeara a píše (ne sice příliš zdařilé, ale přesto) verše, se tak diletansky až nenávistně staví k výtvarnému umění. Je to asi tím, že v Národní galerii dlouho nebyl. (Možná, že vůbec nikdy, nechci mu sahat do svědomí.) A určitě neví, že komunisté, kteří vládnou Národní galerii v Londýně a Tate modern tamtéž, tento komunistický ideál volného vstupu zavedli již před lety.
Údajně také pravicový Milan Knížák
Komentovat tradiční argumentaci "ad personam" namísto "ad rem" nebudu, jen základní Knížákův argument, že si Národní galerii platíme ze svých daní a proto při platbě vstupného platíme dvakrát: také to pokládám za nesprávné, a to nejen u NG, ale u desítek a stovek dalších institucí a úřadů. Řešením ovšem není Knížátkem navrhované zrušení vstupného či poplatků a placení těchto institucí pouze z rozpočtu, neboť tak platí i ti, kteří z daní placené instituce a jejich produkty ke svému způsobu života nepotřebují. Solidním, nebo chcete-li, pravicovým řešením je, že zruším jejich financování z rozpočtu a peníze ponechám lidem spolu se SVOBODNÝM rozhodnutím, za co je utratí. Což jsem v článku navrhl a také zdůvodnil, proč se tak, bohužel, neděje.
A v Anglii a jinde nezavedli vstup zdarma do galerií komunisté, ale lidé, kteří si namlouvají, že vědí lépe než "obyčejní" lidé, co je pro občany prospěšné a co tedy musí nedobrovolně platit ze svých daní a pod záminkou "kultivování národa" si uzurpovali moc rozhodovat o penězích jiných, z nichž jim vždy něco zůstane za nehty, nejméně plat a ukojené vlastní libido...
Krásně na to navazuje další příklad z Česka. Ministerstvo kultury rozdělovalo na konci roku naše peníze mimo grantový systém ( o němž by šlo dozajista též s úspěchem pochybovat), takže například Hálkovo divadlo v Nymburce, soukromý podnik Adolfa Tomana, přítele Martina Štěpánka, dostalo 280 tisíc. Ministerstvo to vysvětlilo, jak jinak, ušlechtile: Hálkovo divadlo je dobrým příkladem rozvoje kulturních aktivit v regionech, a to v souladu s ratifikačním procesem Úmluvy UNESCO o kulturní diverzitě.
Co říkáte, pane Knížáku, nezasloužilo by si toto divadlo též, abychom mu dávali na daních víc a nemuselo tak vybírat vstupné?
Již staří Římané věděli, že Rerum omnium magister est usus, tedy že
Učitelkou všech věcí je zkušenost.