ÚTERNÍ GLOSY 2.01.2007

Miroslava Macka
Prezident Václav Klaus je - tuším- plukovník v záloze. Přitom však nemá příliš mnoho možností, nepočítám-li nudné přehlídky při příletech a odletech na a z oficiálních návštěv, vojensky se vyžít.
Jen tak si vysvětluji jeho studenoválečnický novoroční projev, se kterým ovšem do hloubi duše nesouhlasím. Nikdo a nic mne totiž nedonutí, abych nekopal co nejhlubší příkop mezi sebou a Paroubkem a jeho šibaly či komunistou Filipem a jejich představami o správě mé vlasti a abych se s nimi v zájmu "soudržnosti" či jiných bezobsažných a významově překroucených pojmů domlouval na jakýchkoliv kompromisech.
Prostý náhled do historie mne učí, že se to zatraceně nevyplácí.

Soudě podle délky a intenzity odpalování různých rachejtlí a ohňů v mém malém domovském městě, jsme společnost nesmírně bohatá, nesmírně rozežraná a nesmírně v úpadku....

Již staří Římané radili Quos viceris, amicos tibi esse cave credas, tedy
Nepovažuj za přátele ty, nad nimiž jsi zvítězil.