STŘEDEČNÍ GLOSY 8.11.2006
Miroslava Macka
Paroubek dává ODS "seriózní nabídku":opoziční smluvu II, tedy toleranci menšinové vlády ODS (pokud se tato zaváže dělat politiku ČSSD a nést za ni totální odpovědnost). Velmi dobře to okomentoval v dnešních Lidovkách Martin Weiss: Když Jiří Paroubek vypustí z úst slova "seriózní vyjednávání", je třeba začít si dávat opravdu bacha. Mirek Topolánek by musel být blázen, aby na Paroubkovu nabídku jednání o toleranci menšinového kabinetu kývl.
Včerejší Hospodářské noviny v článku Vojtěcha Blažka o mizerném hospodaření státních úřadů přinesly také následující informaci: K jednomu bankovnímu účtu Ministerstva životního prostředí, kterým proudily desítky milionů z Evropské unie se nenašly téměř žádné podklady, které by dokladovaly, kolik peněz přišlo, kolik se odeslalo a kam. Konto navíc spravoval důchodce, pracující na ministerstvu na poloviční úvazek.
Tolik zpráva. To, co v ní zatraceně chybí jsou další informace: čí kamarád ten šibalský důchodce byl, kolik dotačních peněz se komu odeslalo a za jaké všimné, hlavně však jaká pracovně - právní, případně trestní odpovědnost z toho vyplynula. Obávám se totiž, že tento a desítky dalších případů mizerného hospodaření státu projdou bez sebemenších sankcí a mizerně hospodařit se bude dál....
Ing. Gustav Tauš, pozastavující se nad debilitou letištních kontrol, jako by mi mluvil z duše: proč jsou bezpečnostní opatření vždy alespoň jeden krok za nápady teroristů, proč tomu není naopak? Po neštěstí v Lockerbee se prohledával tranzistorová radia, potom počítače, ale ještě ne telefony, ačkoliv mobilní telefon je také počítač, a ještě s vysílačkou, pak se hledal bílý prášek, po nápadu nějakého dalšího darebáka se začaly miliony lidí při kontrole zouvat a teď se zabavují limonády. Co když si teď někdo z těch expertů všimne v učebnici fyziky pro základní školy, že pomocí spojné čočky a slunečních paprsků lze založit požár - to se pak budou všem cestujícím u okének zabavovat brýle?
Již staří Římané věděli, že Periculosus est credere et non credere, tedy že
Je nebezpečné věřit i nevěřit.
Včerejší Hospodářské noviny v článku Vojtěcha Blažka o mizerném hospodaření státních úřadů přinesly také následující informaci: K jednomu bankovnímu účtu Ministerstva životního prostředí, kterým proudily desítky milionů z Evropské unie se nenašly téměř žádné podklady, které by dokladovaly, kolik peněz přišlo, kolik se odeslalo a kam. Konto navíc spravoval důchodce, pracující na ministerstvu na poloviční úvazek.
Tolik zpráva. To, co v ní zatraceně chybí jsou další informace: čí kamarád ten šibalský důchodce byl, kolik dotačních peněz se komu odeslalo a za jaké všimné, hlavně však jaká pracovně - právní, případně trestní odpovědnost z toho vyplynula. Obávám se totiž, že tento a desítky dalších případů mizerného hospodaření státu projdou bez sebemenších sankcí a mizerně hospodařit se bude dál....
Ing. Gustav Tauš, pozastavující se nad debilitou letištních kontrol, jako by mi mluvil z duše: proč jsou bezpečnostní opatření vždy alespoň jeden krok za nápady teroristů, proč tomu není naopak? Po neštěstí v Lockerbee se prohledával tranzistorová radia, potom počítače, ale ještě ne telefony, ačkoliv mobilní telefon je také počítač, a ještě s vysílačkou, pak se hledal bílý prášek, po nápadu nějakého dalšího darebáka se začaly miliony lidí při kontrole zouvat a teď se zabavují limonády. Co když si teď někdo z těch expertů všimne v učebnici fyziky pro základní školy, že pomocí spojné čočky a slunečních paprsků lze založit požár - to se pak budou všem cestujícím u okének zabavovat brýle?
Již staří Římané věděli, že Periculosus est credere et non credere, tedy že
Je nebezpečné věřit i nevěřit.