PONDĚLNÍ GLOSY 7.08.2006
Miroslava Macka
Na politické scéně se po dlouhých rituálních tanečcích konečně vyjasňuje a začíná být konečně zcela zřejmé to, co bylo zřejmé, byť méně viditelně, už od začátku: puchýřovité ego Jjiřího Paroubka potřebuje proměnit volební porážku ve vítězství, takže zůstávají celkem tři možnosti, přesně v následujícím pořadí: vláda Jiřího Paroubka s komunisty a jedním či několika přeběhlými poslanci, minoritní vláda ODS z milosti a pod taktovkou Jiřího Paroubka, v podstatě tedy nevládnoucí a tak "dokazující", že Mirek Topolánek je horší než Paroubek, třetí, Paroubkem a ČSSD nepreferovanou možností jsou pak předčasné volby (s nebezpečím opětovného přelití hlasů ke KSČM).
Pro ODS z toho vyplývá řešení jediné, už moc netancovat a spět urychleně k předčasným volbám.
Čtenář glos A. B. mi zaslal následující poznámku:
Je samozřejmě naprosto směšné, že někdo za zmanipulovaný tendr na armádní materiál shrábl obrovský úplatek (ve výši minimálně stovek tisíc) a armáda zaplatí pokutu 25 000 Kč, což dnes může zaplatit i motorista za vcelku běžný dopravní přestupek. Ovšem mnohem absurdnější je skutečnost, že podvodně vypsaným tendrem byli okradeni o miliony Kč (o které mohla být zakázka levnější) daňoví poplatníci a de facto jim - daňovým poplatníkům (nikoliv konkrétním viníkům v armádě) za to Úřad pro hospodářskou soutěž udělil pokutu. Žijeme opravdu v Absurdistáně ......
Čtenář glos J. H. mi zaslal následující úvahu:
Já jsem při úvahách o samotné logice volených zástupců, kteří poté rozhodují o našich financích, došel k jednoznačnému závěru. Podívejme se nejprve, jak vypadá situace nyní. Ten, kdo je na podpoře a práci se vyhýbá jako čert kříži, asi nebude volit strany pravicové, proklamující - bez práce nejsou koláče. Nutno podotknout, že tito jedinci si dlouhou chvíli krátí především tvorbou dalších rodinných příslušníků, čímž si poměrně slušně zvyšují životní úroveň. Ovšem na úkor koho? On totiž stát nic nezaplatí, od platů, důchodů až přes podporu v nezaměstnanosti. Vše zaplatí nějaký ten blázen, který se dře od rána do večera a stát mu potom za odměnu vezme, a "solidárně" přerozdělí, bratru 50% z toho, co svojí prací vytvořil. Výsledek? Nemakačenko se směje a tomu poctivci nezbývá, než aby přijmul svůj úděl. Každé čtyři roky se potkají u voleb a volí tak, aby se měli sami lépe. První levici, druhý pravici. A já se ptám, nedošlo to už trochu daleko? Neparazituje dnes už 60% populace na těch zbylých 40%? Můžeme krásně volat, budujte si socialismus, ale ne za naše peníze, ale co je nám to platné, když nás potom přehlasují?
Nabízí se jediné možné a naprosto logické řešení. Poměrná hodnota volebního hlasu musí být vztažena na výši daní (absolutní částka, nikoli relativní procento), kterou daný občan do státní pokladny odvádí a o které může současně, skrze svého voleného zástupce, rozhodovat. Netvrdím, že by měla existovat čistá přímá úměra mezi výší odvedené daně a hodnotou volebního hlasu, ale alespoň nějaké, řekněme regresivní zohlednění by fungovat mělo. Potom by se totiž jasně ukázalo, jaká strana má voliče, kteří této zemi něco přinášejí a která má jen ty, kteří ji vyžírají.
Jest to myšlenka možná trochu utopická, ale po delším přemýšlení se mi jeví jako zcela legitimní.
Již staří Římané věděli, že Facile est imperium in bonos, tedy že
Je snadné vládnout dobrým.
Pro ODS z toho vyplývá řešení jediné, už moc netancovat a spět urychleně k předčasným volbám.
Čtenář glos A. B. mi zaslal následující poznámku:
Je samozřejmě naprosto směšné, že někdo za zmanipulovaný tendr na armádní materiál shrábl obrovský úplatek (ve výši minimálně stovek tisíc) a armáda zaplatí pokutu 25 000 Kč, což dnes může zaplatit i motorista za vcelku běžný dopravní přestupek. Ovšem mnohem absurdnější je skutečnost, že podvodně vypsaným tendrem byli okradeni o miliony Kč (o které mohla být zakázka levnější) daňoví poplatníci a de facto jim - daňovým poplatníkům (nikoliv konkrétním viníkům v armádě) za to Úřad pro hospodářskou soutěž udělil pokutu. Žijeme opravdu v Absurdistáně ......
Čtenář glos J. H. mi zaslal následující úvahu:
Já jsem při úvahách o samotné logice volených zástupců, kteří poté rozhodují o našich financích, došel k jednoznačnému závěru. Podívejme se nejprve, jak vypadá situace nyní. Ten, kdo je na podpoře a práci se vyhýbá jako čert kříži, asi nebude volit strany pravicové, proklamující - bez práce nejsou koláče. Nutno podotknout, že tito jedinci si dlouhou chvíli krátí především tvorbou dalších rodinných příslušníků, čímž si poměrně slušně zvyšují životní úroveň. Ovšem na úkor koho? On totiž stát nic nezaplatí, od platů, důchodů až přes podporu v nezaměstnanosti. Vše zaplatí nějaký ten blázen, který se dře od rána do večera a stát mu potom za odměnu vezme, a "solidárně" přerozdělí, bratru 50% z toho, co svojí prací vytvořil. Výsledek? Nemakačenko se směje a tomu poctivci nezbývá, než aby přijmul svůj úděl. Každé čtyři roky se potkají u voleb a volí tak, aby se měli sami lépe. První levici, druhý pravici. A já se ptám, nedošlo to už trochu daleko? Neparazituje dnes už 60% populace na těch zbylých 40%? Můžeme krásně volat, budujte si socialismus, ale ne za naše peníze, ale co je nám to platné, když nás potom přehlasují?
Nabízí se jediné možné a naprosto logické řešení. Poměrná hodnota volebního hlasu musí být vztažena na výši daní (absolutní částka, nikoli relativní procento), kterou daný občan do státní pokladny odvádí a o které může současně, skrze svého voleného zástupce, rozhodovat. Netvrdím, že by měla existovat čistá přímá úměra mezi výší odvedené daně a hodnotou volebního hlasu, ale alespoň nějaké, řekněme regresivní zohlednění by fungovat mělo. Potom by se totiž jasně ukázalo, jaká strana má voliče, kteří této zemi něco přinášejí a která má jen ty, kteří ji vyžírají.
Jest to myšlenka možná trochu utopická, ale po delším přemýšlení se mi jeví jako zcela legitimní.
Již staří Římané věděli, že Facile est imperium in bonos, tedy že
Je snadné vládnout dobrým.