PÁTEČNÍ GLOSY 4.08.2006
Miroslava Macka
Úřad pro hospodářskou soutěž udělil ministerstvu obrany pokutu 25.000.- korun za to, že ministerstvo zadanými podmínkami tendru na stany a haly zvýhodnilo jednu jedinou firmu.
Což je úsměvný zlomek úplatku, který někdo na ministerstvu za takto vypsaný tendr shrábnul.
Nejvýstižněji vystihl současnou politickou situaci karikaturista Vladimír Jiránek v dnešních Lidovkách: Paroubek vykukuje z Úřadu vlády a říká čekajícím ozbrojencům z Útvaru rychlého nasazení "Opustíme pevnost jen když nám zaručíte beztrestnost..
Problémy s autobusovou dopravou v Ústeckém kraji mají jednu jedinou základní příčinu: monopol jednoho přepravce.
Kdyby kraj nasmlouval autobusovou dopravu s větším počtem dopravců (příkladem budiž kraj Jihomoravský), nic takového se nemůže přihodit.
Monopoly se totiž vždy chovají monopolně a výsledkem jsou vždy špatné služby za mnoho peněz.
Jinak řečeno: lékem je konkurence, z ní vyplývající nejistota a nezbytnost se snažit.
Už dlouho jsem se tak báječně nebavil jako při čtení textu Jana P. Kučery v Reflexu.
Nabízím ukázku týkající se našich státních svátků:
První leden, Den obnovy samostatného českého státu, spadá na Nový rok, a lze jej proto klidně pominout jako den iontově disbalanční, ostatně je sporné, jaká obnova a čeho se tu oslavuje.
Svátky květnové, které slavíme společně s celou civilizovanou Evropou, s českou státností nemají co dělat stejně jako Sedmnáctý listopad.
Jiné je to u kuriózních svátků červencových. Nelze dost dobře pochopit, co mají společného se státem vzniklým v roce 1993. Proč slavit svátek Jana Husa ( nehledě k tomu, že jsou u nás především katolíci), když s tzv. Husovou pravdou - pokud bychom se vůbec shodli na tom, co to má být - nemáme vůbec nic společného, a navíc, chceme-li "do Evropy", měli bychom ctít evropský řád, který Hus popřel, ač díky němu pravidelně obědval.
Souvislost slovanských věrozvěstů se současnou českou státností je pak hotová záhada. Důvtipní poslanečtí schvalovači tohoto komického státního svátku zřejmě neměli ani zdání, že oslava byzantských učitelů je pozdním úspěchem politické propagandy carského Ruska z poloviny 19. století. Neboť proč by výuka kněžského dorostu v letech 864 - 65 v jakési cizí zemi (s českou státností Velká Morava nemá nic společného) měla být státním svátkem České republiky, je krajně nejasné a zjevně to hraničí s hloupostí. Státním svátkem by naopak měla být radostná skutečnost, že se ani v Čechách, ani na Moravě Cyrilova hlaholice neuchytila.
Sice přece jen lepším svátkem, ale nijak příliš, je Osmadvacátý říjen, protože je podivné hlásit se k nepodařenému, neživotaschopnému politickému útvaru trvajícímu pouhých dvacet let.
A tak nám zbývá jedině Den české státnosti, slavený v úmrtní den knížete Václava, což konečně je opravdový svátek státnosti "národu českého v Čechách a na Moravě", byť je třeba podotknout, že přemyslovský stát založil spíš bratrovrah Boleslav než jeho bratr.
Již staří Římané věděli, že Cui peccare licet, peccat minus, tedy že
Komu je dovoleno hřešit, hřeší méně.
Což je úsměvný zlomek úplatku, který někdo na ministerstvu za takto vypsaný tendr shrábnul.
Nejvýstižněji vystihl současnou politickou situaci karikaturista Vladimír Jiránek v dnešních Lidovkách: Paroubek vykukuje z Úřadu vlády a říká čekajícím ozbrojencům z Útvaru rychlého nasazení "Opustíme pevnost jen když nám zaručíte beztrestnost..
Problémy s autobusovou dopravou v Ústeckém kraji mají jednu jedinou základní příčinu: monopol jednoho přepravce.
Kdyby kraj nasmlouval autobusovou dopravu s větším počtem dopravců (příkladem budiž kraj Jihomoravský), nic takového se nemůže přihodit.
Monopoly se totiž vždy chovají monopolně a výsledkem jsou vždy špatné služby za mnoho peněz.
Jinak řečeno: lékem je konkurence, z ní vyplývající nejistota a nezbytnost se snažit.
Už dlouho jsem se tak báječně nebavil jako při čtení textu Jana P. Kučery v Reflexu.
Nabízím ukázku týkající se našich státních svátků:
První leden, Den obnovy samostatného českého státu, spadá na Nový rok, a lze jej proto klidně pominout jako den iontově disbalanční, ostatně je sporné, jaká obnova a čeho se tu oslavuje.
Svátky květnové, které slavíme společně s celou civilizovanou Evropou, s českou státností nemají co dělat stejně jako Sedmnáctý listopad.
Jiné je to u kuriózních svátků červencových. Nelze dost dobře pochopit, co mají společného se státem vzniklým v roce 1993. Proč slavit svátek Jana Husa ( nehledě k tomu, že jsou u nás především katolíci), když s tzv. Husovou pravdou - pokud bychom se vůbec shodli na tom, co to má být - nemáme vůbec nic společného, a navíc, chceme-li "do Evropy", měli bychom ctít evropský řád, který Hus popřel, ač díky němu pravidelně obědval.
Souvislost slovanských věrozvěstů se současnou českou státností je pak hotová záhada. Důvtipní poslanečtí schvalovači tohoto komického státního svátku zřejmě neměli ani zdání, že oslava byzantských učitelů je pozdním úspěchem politické propagandy carského Ruska z poloviny 19. století. Neboť proč by výuka kněžského dorostu v letech 864 - 65 v jakési cizí zemi (s českou státností Velká Morava nemá nic společného) měla být státním svátkem České republiky, je krajně nejasné a zjevně to hraničí s hloupostí. Státním svátkem by naopak měla být radostná skutečnost, že se ani v Čechách, ani na Moravě Cyrilova hlaholice neuchytila.
Sice přece jen lepším svátkem, ale nijak příliš, je Osmadvacátý říjen, protože je podivné hlásit se k nepodařenému, neživotaschopnému politickému útvaru trvajícímu pouhých dvacet let.
A tak nám zbývá jedině Den české státnosti, slavený v úmrtní den knížete Václava, což konečně je opravdový svátek státnosti "národu českého v Čechách a na Moravě", byť je třeba podotknout, že přemyslovský stát založil spíš bratrovrah Boleslav než jeho bratr.
Již staří Římané věděli, že Cui peccare licet, peccat minus, tedy že
Komu je dovoleno hřešit, hřeší méně.