PÁTEČNÍ GLOSY 21.07.2006
Miroslava Macka
Francouzský ministr vnitra Sarkosy vydal knihu svých memoirů "Svědectví", ve které mj. píše, kterak za miliardy z peněz daňových poplatníků přišel k objevu, který by mu kdekdo (včetně mne) prozradil na místě a zadarmo: "Od osmdesátých let dala Francie na předměstí
miliardy. Za ně se spustilo mnoho programů. Nejen, že se nic nezměnilo, situace se ještě zhoršila."
Čtenář glos J. R. mi zaslal následující dotaz:
Jestliže někdo žádá vládu odborníků, znamená to, že teď máme vládu neodborníků ? Jiné vysvětlení mne nenapadá.
A čtenář glos T. J.zase následující text:
Pokud, dejme tomu, jedete ráno do práce třeba z Karlových Varů do Prahy, točíte to stodevadesát, nebezpečně předjíždíte (a ohrožujete ostatní), není nutné si přidělávat zbytečné vrásky. Od prvního července by policisté ohodnotili takovou jízdu třinácti body, dvaceti tisícovkami pokuty a hlavně odebráním řidičského průkazu.
Never more. Policejní prezident Husák takovou jízdu spáchal, pronásledujícím novinářům se k ní doznal ("Štve mě, že se to stalo. Zapomněl jsem se a je to pro mě veliké ponaučení.") a výsledek? Hovoří přímý nadřízený ministr Bublan: "Prezident Husák se k rychlé jízdě přiznal s tím, že ho to velmi mrzí. Jeho jednání jsem mu vytkl."
Přeloženo do řeči obyčejného občana: zastaví-li vás policista s tím, že jste porušili předpisy, neprotestujte, nasaďte provinilý výraz, upřímně se podivte nad tím, jak jste "se zapomněl" a před policistou vyvoďte patřičné ponaučení ("Už to nikdy neudělám."). Dle všech indicií by měl policista zareagovat uznalým poplácáním po ramenou ("Vždyť ono ho to mrzí") a otcovsky dobře míněnou výtkou ("Ne aby se to opakovalo!"). Pak nastupte do auta a pokračujte v jízdě, vše je uzavřeno, žádné body, pokuty, hrozby odebrání řidičáku. Realita či fantazie? Nejspíš surrealita.
A můj dodatek: ještě pošlete deset tisíc na dobročinné účely (staré dámy budou slzet nad Vaší dobrotivostí a nějaká ta mimořádná odměna to stejně vynahradí) a sám sobě odeberte na tři měsíce řidičák (a nechte se vozit za peníze daňových poplatníků šoférem).
Již staří Římané věděli, že Quod licet Iovi, non licet bovi, tedy že
Co je dovoleno Jovovi, není dovoleno volovi.
(Aniž by znali způsob jízdy policejního prezidenta Husáka a "vyřešení" jeho přestupku, dobře věděli, jací volové dovedou být "poddaní" mocných, neboť si od nich nechají líbit téměř vše.)
miliardy. Za ně se spustilo mnoho programů. Nejen, že se nic nezměnilo, situace se ještě zhoršila."
Čtenář glos J. R. mi zaslal následující dotaz:
Jestliže někdo žádá vládu odborníků, znamená to, že teď máme vládu neodborníků ? Jiné vysvětlení mne nenapadá.
A čtenář glos T. J.zase následující text:
Pokud, dejme tomu, jedete ráno do práce třeba z Karlových Varů do Prahy, točíte to stodevadesát, nebezpečně předjíždíte (a ohrožujete ostatní), není nutné si přidělávat zbytečné vrásky. Od prvního července by policisté ohodnotili takovou jízdu třinácti body, dvaceti tisícovkami pokuty a hlavně odebráním řidičského průkazu.
Never more. Policejní prezident Husák takovou jízdu spáchal, pronásledujícím novinářům se k ní doznal ("Štve mě, že se to stalo. Zapomněl jsem se a je to pro mě veliké ponaučení.") a výsledek? Hovoří přímý nadřízený ministr Bublan: "Prezident Husák se k rychlé jízdě přiznal s tím, že ho to velmi mrzí. Jeho jednání jsem mu vytkl."
Přeloženo do řeči obyčejného občana: zastaví-li vás policista s tím, že jste porušili předpisy, neprotestujte, nasaďte provinilý výraz, upřímně se podivte nad tím, jak jste "se zapomněl" a před policistou vyvoďte patřičné ponaučení ("Už to nikdy neudělám."). Dle všech indicií by měl policista zareagovat uznalým poplácáním po ramenou ("Vždyť ono ho to mrzí") a otcovsky dobře míněnou výtkou ("Ne aby se to opakovalo!"). Pak nastupte do auta a pokračujte v jízdě, vše je uzavřeno, žádné body, pokuty, hrozby odebrání řidičáku. Realita či fantazie? Nejspíš surrealita.
A můj dodatek: ještě pošlete deset tisíc na dobročinné účely (staré dámy budou slzet nad Vaší dobrotivostí a nějaká ta mimořádná odměna to stejně vynahradí) a sám sobě odeberte na tři měsíce řidičák (a nechte se vozit za peníze daňových poplatníků šoférem).
Již staří Římané věděli, že Quod licet Iovi, non licet bovi, tedy že
Co je dovoleno Jovovi, není dovoleno volovi.
(Aniž by znali způsob jízdy policejního prezidenta Husáka a "vyřešení" jeho přestupku, dobře věděli, jací volové dovedou být "poddaní" mocných, neboť si od nich nechají líbit téměř vše.)