PÁTEČNÍ GLOSY 23.06.2006

Miroslava Macka
Polovina lidí si podle čerstvého průzkumu přeje za premiéra Mirka Topolánka, polovina ne. Polovina lidí si přeje vládu ODS, KDU - ČSL a Strany zelených, polovina ne.
Jen velkou koalici ODS a ČSSD se velká většina lidí nepřeje.
Vypadá to, že jsme národ "chytrých horákyň"- trochu pěšky, trochu na vozem, trochu oblečení, trochu nazí....
Osobně mi na tom ovšem chytrého nepřipadá nic, nemohu se totiž zbavit dojmu, že nejméně pro polovinu národa by nejlepším politickým systémem byl ten, který by jim umožnil socialisticky pracovat a kapitalisticky žít.

Jsou prostě dny, na které se do smrti nezapomíná. Dny dlouho očekávané a přesto zcela mimořádné. Ani nevíte, jak jsem se na jeden z nich, na včerejšek, těšil! Určitě na toto datum do smrti nezapomenu....
Už od rána jsem neměl stání, nemohl jsem se na nic soustředit, čas mi pranic neubíhal (a to jsem se díval na hodinky snad každých pět minut) a doba do 16. hodiny se mi zdála být nekonečná.
A připočtu-li k tomu napětí, tedy vlastně vzrušení, ovládající každičký čiv mého těla, tu zvláštní touhu z něčeho na jedné straně tak důvěrně známého a na straně druhé tak nového, neopakovatelného...ano, dnešní podvečer bude určitě patřit k těm nezapomenutelným.
Představoval jsem si to postupně narůstající napětí, to dlouhatánské, netrpělivé, ale radostné očekávání, končící konečně nástupem, který svírá hrdlo a rozechvívá konečky prstů. Představoval jsem si estetický požitek z krásně tvarovaných těl. Představoval jsem si všechny ty staré i nové strategie a taktiky....Představoval jsem si, co všechno mazlivého i siláckého lze provádět s tím zaobleným předmětem touhy milionů, ba miliard. Představoval jsem si ty desítky minut nádherného zápolení, zvuků i nezbytného potu v okamžicích vypětí. A hlavně závěr, v němž se vše slévá do ohromné, triumfující radosti.
A konečně je to tady! Konečně je tady ta tak dlouho očekávaná šestnáctá hodina!
Se širokým úsměvem vstávám, jdu k televizi, vypínám jakýsi nezáživný fotbalový přenos z Hamburku a jdu otevřít Anetě, která právě zvoní u dveří...

Již staří Římané věděli, že Dimidium facti est cepisse, tedy že
Začátek je polovinou práce.