PONDĚLNÍ GLOSY 19.06.2006
Miroslava Macka
A tak jsem se konečně vrátil z cesty po Rakousku, přesněji řečeno po Wachau, kde jsem navštívil pár známých vinařů a nakoupil do sklepa něco jejich skvostných veltlínů a rieslingů...a také jsem se předem zařekl, že se celý týden nebudu pídit po jediné informaci o tom, co se děje u nás. Což jsem dodržel a mohu místopřísežně prohlásit, že kombinace krásného počasí, domácích lahůdek v místních Heurigen a jejich špičkových vín byla vynikající životní náplní.
Nicméně vše jednou skončí a tak jsem zase vrátil do české reality a opakovaně, už nevím pokolikáté, zkonstatoval, že se za ten týden nic nezměnilo. Jak by také mohlo - vždyť už Karel Havlíček v předminulém století konstatoval ( po smrti Peruna):
Mladí lidé pospíchali,
staří šli pomalu:
na každou špetku radosti
přišla špetka žalu.
Kdo měl málo, tomu braly
velké pijavice:
moudrých lidí bylo málo,
ale hloupých více.
Kdo byl taškář za Peruna,
taškařil zas dále:
a kdo byl poctivá duše,
dřen byl neustále.
Neboť svět je pořád stejný,
lidé ho nezmění,
plivni si stokrát do moře,
ono se nezpění.
Také mne nepřekvapilo, že stará vláda přišla s novou daní a novou sociální dávkou: mobily, které jsou schopny přehrávat a šířit hudbu, by měly být zdaněny a vybrané peníze by měly putovat k autorským svazům a lidé, kteří žijí na existenčním minimu, by měli dostávat "mobilovné", aby mohli kupříkladu poslouchat v mobilu tu zdaněnou hudbu...Ondřej Neff v dnešních Lidovkách vystihl podstatu toho prvního: nač zdaňovat techniku, která může přehrávat hudbu, proč nezavést rovnou daň z uší.
Také Paroubek se pranic nezměnil: referendum o sobě, ve které proměnil volby, sice prohrál, ale v posledních dnech se stává generózním. Připouští, že by byl schopen podpořit vznikající Topolánkovu vládu, a to za jednu malou, maličkou podmínku: když do svého programového prohlášení opíše většinu sociálnědemokratického programu...
Již staří Římané věděli, že Homo finit, opera manent, tedy že
Člověk hyne, dílo zůstává.
Nicméně vše jednou skončí a tak jsem zase vrátil do české reality a opakovaně, už nevím pokolikáté, zkonstatoval, že se za ten týden nic nezměnilo. Jak by také mohlo - vždyť už Karel Havlíček v předminulém století konstatoval ( po smrti Peruna):
Mladí lidé pospíchali,
staří šli pomalu:
na každou špetku radosti
přišla špetka žalu.
Kdo měl málo, tomu braly
velké pijavice:
moudrých lidí bylo málo,
ale hloupých více.
Kdo byl taškář za Peruna,
taškařil zas dále:
a kdo byl poctivá duše,
dřen byl neustále.
Neboť svět je pořád stejný,
lidé ho nezmění,
plivni si stokrát do moře,
ono se nezpění.
Také mne nepřekvapilo, že stará vláda přišla s novou daní a novou sociální dávkou: mobily, které jsou schopny přehrávat a šířit hudbu, by měly být zdaněny a vybrané peníze by měly putovat k autorským svazům a lidé, kteří žijí na existenčním minimu, by měli dostávat "mobilovné", aby mohli kupříkladu poslouchat v mobilu tu zdaněnou hudbu...Ondřej Neff v dnešních Lidovkách vystihl podstatu toho prvního: nač zdaňovat techniku, která může přehrávat hudbu, proč nezavést rovnou daň z uší.
Také Paroubek se pranic nezměnil: referendum o sobě, ve které proměnil volby, sice prohrál, ale v posledních dnech se stává generózním. Připouští, že by byl schopen podpořit vznikající Topolánkovu vládu, a to za jednu malou, maličkou podmínku: když do svého programového prohlášení opíše většinu sociálnědemokratického programu...
Již staří Římané věděli, že Homo finit, opera manent, tedy že
Člověk hyne, dílo zůstává.