František Synek - padesátník (stále) k světu

Když se mi v peněžence nedopatřením objeví padesátník, podráždí mne to. Je to mince k ničemu (dokonce ani za dvě vám dnes nikdo nic neprodá). Musíte myslet stále na to, jak jej udat. Šancí, jak realizovat jeho hodnotu je minimum, protože v obchodech se zaokrouhluje dolů nebo nahoru, takže by bylo třeba se při nákupu trefit přesně do takové sumy, aby se na účtu za desetinnou čárkou objevilo přesně těch padesát haléřů. Právě v tu chvíli se ale (především mužům) žádoucí padesátník mezi ostatními mincemi nepodaří nalézt. Rezignují. A aby nepřibyl do jejich peněženky další zbytečný peníz, raději sami zaokrouhlí cenu na celou korunu. Pravda, ženy mají k padesátníkům vztah racionálnější, protože dokáží lépe měřit i sebemenší (byť viditelně klesající) hodnoty.

Ke kousku hliníkového plíšku se lvíčkem na rubu, již posledního v naší české měně, může mít každý z nás jiný vztah. Ale nikdo asi ne tak významný, aby o něm hluboce přemýšlel.
Jinak uvažujeme, začneme-li za slovem "padesátník" vidět místo platidla člověka. Člověka, který ušel konkrétní a přesně změřitelnou etapu svého života. Který polovinu z něj investoval do prvotního přijímání a nasávání morálních i kulturních hodnot od prarodičů, rodičů či krajanů či do vlastního vzdělávání, aby v něm tento nabytý základ v té druhé polovině zmíněné životní etapy mohl uzrát, pomoci vymezovat si vlastní životní postoje i cíle, a tím stvořit nezaměnitelnou osobnost, která za sebou na své životní cestě zanechává výrazné stopy - hodnoty, které oslovují. Někdy jen jeho nejbližší nebo známé, jindy s přesahem, který mohou ocenit i ti, kteří se s ním třeba v životě nikdy nesetkali, a přesto žije v jejich povědomí a vědí, o koho se jedná. Do "klubu" těchto vyzrálých padesátníků vstupuje 26. ledna 2006 náš kolega, kamarád a typický bodrý Jihomoravan, etnograf a historik, scénárista a režisér, publicista a vydavatel, fotograf... (ten výčet přídomků by mohl být ještě delší) PhDr. František Synek. Možná by to do něj podle vzhledu i pro jeho mladistvé osobní kouzlo (to jistě potvrdí hlavně příslušnice něžnějšího pohlaví) málokdo řekl, ale už je tomu prostě tak.

Když říkám Jihomoravan, mám k tomu pádné důvody. Jen málokoho ovlivní "genius loci" tak důsledně, jako tomu je v jeho případě. Pouze málokdo dokáže svázat natrvalo svůj život i práci s regionem, kde se narodil, aniž by mu to zároveň bránilo prosadit se v národním měřítku i na mezinárodní scéně.

Připomeňme si pár základních dat. Narodil se v srdci Moravského Slovácka, ve Svatobořicích-Mistříně, kde vychodil základní školu. Před padesáti lety, tedy v roce 1956. Tento bohem vyvolený vinorodý kraj, nasáklý lidovými tradicemi, neopustil ani během středoškolských studií na gymnáziu v Kyjově. Není proto divu, že se po maturitě v roce 1975 rozhodl pro studia etnologie a historie na brněnské filozofické fakultě, která zakončil v roce 1981 diplomovou prací na téma "Vývoj lidového tance na jižním Kyjovsku". O tři roky později získal tamtéž i doktorát.
Ani po dokončených studiích neopustil František Synek svůj rodný kraj, ani "neutekl" za obživou do města. Naopak. Od roku 1980 působil dvanáct let jako samostatný odborný pracovník v Ústavu lidové kultury ve Strážnici (dnes NÚLK). Ne, nebyl žádný staromil. Zabýval se tam vedle dalších úkolů především současným životem slovácké vesnice a scénickými folklorními projevy. Z té doby ho mnozí z nás znají kromě jiného také jako programového tajemníka MFF Strážnice. Po strážnickém působení nachází na rok práci na Obecním úřadě ve Svatobořicích-Mistříně, ale jeho neutuchající a všestranný zájem o folklor ho přinutil věnovat se napříště již jenom jemu.

K tomu měl vytvořeny podmínky. Byl poluzakládajícím aktivním členem Folklorního sdružení České republiky (1990). Od počátku byl členem výboru a stál dokonce v jeho čele jako předseda sdružení (do roku 1996). Nechyběl samozřejmě ani u vzniku časopisu Folklor a po celých šestnáct let je jeho šéfredaktorem i ideovým "otcem" jeho rozvíjející se struktury i tvůrcem velké části jeho obsahu (více o časopisu i Synkově nezastupitelné funkci při jeho tvorbě a vývoji naleznete v jubilejním čísle Folklor 1990-2004, které vyšlo v červnu 2005). Než se rozhodl k samostatnému podnikání, byl ve Folklorním sdružení ČR také zaměstnán (1993-1997).

Starosti podnikatele ho od jeho zájmu o tradiční lidovou kulturu a od organizačně uměleckých aktivit v oblasti scénické prezentace folkloru neodvedly. Nadále zastává funkci místopředsedy Folklorního sdružení ČR. Ani oblast jeho podnikání se těmto zájmům nevzdálila, protože jeho vydavatelská i fotografická činnost je zaměřena - jak jinak - právě na folklor, který je mu trvalým zdrojem námětů a trvalé inspirace.
Nejlépe to dokládají názvy jeho prací a projektů, na nichž se podílel nebo sám připravil, vydal nebo organizoval. V roce 1991 přispěl svými studiemi Kyjovsko a kyjovské Dolňácko a Kapitoly z historie Slováckých roků v Kyjově do publikace Návraty Kyjovska. V roce 1995 vydal s Jiřím Petrů v Kyjově knihu svatebních písní a textů Slovácká svatba na kyjovském Dolňácku, o dva roky později vydává fotografickou publikaci Frajárka, v roce 1999 knihu Obraz národopisné slavnosti - Slovácký rok v Kyjově 1921-1999, a v roce 2003 druhou fotografickou knihu Frajárka z Kyjovska - Portrét kraje mých snů. V následujícím roce připravil pro Ministerstvo zahraničních věcí výběr fotografií lidových krojů v České republice, určený našim krajanům v zahraničí. Na podzim loňského roku vyšla jeho kniha Jaroslav Jurášek - Kniha vzpomínek aneb Střípky vzácného života, kterou připravoval ve spolupráci s Juráškovou dcerou Hanou Maděrovou. Hovoříme-li o Synkově publikační činnosti, nelze opomenout (bohužel pro velké množství ani vyjmenovat) jeho recenze, studie a články v řadě odborných časopisů či v denním tisku.

Františkovo jméno se však dostalo do povědomí ostatních nejen publicistickou a vydavatelskou činností. Jak jsem se zmínil, je také fotografem. Fotografování se věnuje od svých dvanácti let. Dnes jsou jeho fotografie známé většině z nás především díky časopisu Folklor a dalších edičních titulů Folklorního sdružení ČR (stolní kalendáře, kalendáříky atd.). Méně lidí už ví, že své fotografie prezentoval již na třinácti samostatných výstavách ve Svatobořicích-Mistříně (1998 a 2005), v Dolních Kounicích (1998), v Brně, Strážnici a Uherském Hradišti (2001), v Kyjově, Miloticích a Blansku (2002), opět v Miloticích a Kyjově, ve Vracově a v Senátu Parlamentu ČR (2003) a ještě jednou v Miloticích (2004). K domácím prezentacím nutno přičíst i ty zahraniční (Moskva 2002, Daruvar a Barcelona 2004, a konečně Novorossijsk a Bělehrad 2005). Jeho fotografie od roku 2004 putují dokonce po Kanadě a Spojených státech amerických, a to díky Ministerstvu zahraničních věcí, pro které František připravil 37 panelů se 60 velkoplošnými snímky lidových krojů, které mají potěšit srdce našich krajanů i zájemců o naši kulturu za oceánem.

V posledních letech se posunul zájem Františka Synka od statické fotografie ještě dále - k videopořadům. Z jeho dílny dosud vyšla povětšině krátko-a středněstopá dílka Slovácký rok (1999), Vzpomínky nevěsty (2000), Kyjovsko - kraj s vůní rozmarýnu (2001), Pod vracovskou věží (2002) a Slovácké hody (2003).

Záběr aktivit Františka Synka je však mnohem širší a dá se říci, že právě díky těmto ostatním "každodenním" činnostem, kterým se věnuje celá léta, ho znají členové dětských i dospělých souborů z celé republiky i ze zahraničí. František je autorem desítek kompletních scénářů folklorních scénických pořadů pro festivaly v Kyjově, Strážnici, Miloticích, Rožnově pod Radhoštěm, Liptále, Strakonicích, Mělníku, Kroměříži, Luhačovicích, Praze i Svatobořicích-Mistříně, k nimž obvykle napsal průvodní slovo a také je režíroval (v roce 1993 získal s manželi Rejškovými Cenu MFF Strážnice za pořad zahraničních souborů). Jako ředitel i režisér v jedné osobě dal charakteristickou "tvář" prvním ročníkům Národního krojového plesu ve Žďáru nad Sázavou. Při tom všem je zakladatelem, choreografem a vedoucím Slováckého souboru Lúčka Svatobořice-Mistřín a dramaturgem a vedoucí osobností MFF Svatobořice-Mistřín.

V podkladech, které jsem o Františkovi Synkovi získal, bych našel ještě mnohé další činnosti, které by stály za zmínku (člen odborných porot a poradních sborů, lektor rozborových seminářů aj.). Ale výčet všeho, co činil a činí, bude vždy jen suchým výčtem, pouhým odkazem na něco, co se stejně nedá beze zbytku uchopit. Protože taková komplexní sumarizace může vyznít jen jako gloriola. Mnohem méně už vypovídá o Františkovi jako o člověku s citlivou a jemnou duší, s přátelskou náturou a současně se smyslem pro spravedlnost a jasný řád věcí. Dokáže provokovat vášnivé diskuse na témata, která ho zajímají, ale zároveň naslouchat názorům druhých a hledat v nich poučení pro sebe. Dokáže se ale také trápit tím, jak je nesnadné najít konsensus mezi lidmi, kterým jde zdánlivě o stejnou věc. Své názory nepovyšuje nad názory svých ideových odpůrců, ale ani se snadno nevzdává - jde mu totiž opravdu o věc!

A tak vítej, Františku, v klubu nás, padesátníků. A vydrž u své práce, která - díky tvým za činorodá léta nabytým zkušenostem - bude přinejmenším stejně platná a hodna ocenění, jako byla dosud. No a hodně štěstí a spokojenosti v osobním životě, protože tví blízcí (ale i přátelé) ti pomáhali vytvářet zázemí pro vše, co jsi doposud dokázal.
Na zdraví ! Viliam Dekan

Padesátka je krásný věk, zvláště, když člověk má už o pár pátků více. To potom na ni vzpomíná s něhou jako na další kus mládí...
A ono to dnes mládí ještě je. Zvláště tehdy, když dotyčný padesátník vypadá jako František Synek, má tolik elánu a chuti stále se o něco rvát.

František Synek - vystudovaný etnograf a historik, choreograf, autor pořadů mnoha folklorních festivalů, redaktor, scénárista, fotograf, prostě velká šíře zájmů. Jeho otevřená povaha a snaha hledat stále jiné a nové cesty ho často přivádí do střetů, ale to nic nemění na tom, že si ho lidé cení jako odborníka, teoretika i praktika, který se lidové kultuře a jmenovitě folkloru věnuje cele, ať už jako vedoucí souboru Lúčka, autor pořadů festivalů ve Strážnici, Kyjově, Miloticích, Rožnově, Liptálu, Kroměříži i jinde či jako autor publikací věnovaných regionu Kyjovsku.
Z jeho dílny vyšly videokazety jako např. Slovácký rok, Vzpomínky nevěsty, Kyjovsko - kraj s vůní rozmarýnu, Slovácké hody ve Svatobořicích-Mistříně či Pod vracovskou věží. Už ani nevím, kdo kdesi prohlásil, že skutečné lásky k rodnému kraji není nikdy dost. František Synek je toho názorným příkladem.

Od osmdesátých let působil čtrnáct let jako odborný pracovník v Ústavu lidové kultury ve Strážnici, kde byl dokumentátorem, později vedoucím provozu Muzea vesnice jihovýchodní Moravy, metodik pro soubory lidových písní a tanců, ještě později programový tajemník strážnického festivalu a nakonec samostatný odborný pracovník. Právě to úzké spojení znalostí s praxí zřejmě vedlo naši největší znalkyni moravských lidových tanců Zdeničku Jelínkovou k výroku, že právě Frantu Synka vidí jako jednoho z těch, který by ji mohl, až přijde čas, zastoupit. Jenomže život nejde naprogramovat, často s člověkem zamává a tak František po krátkém působení na Obecním úřadě ve Svatobořicích, zakotvil ve Folklorním sdružení ČR v Praze. Zpočátku jako předseda a později až do současné doby jako místopředseda a šéfredaktor časopisu Folklor, který v roce 1990 založil a je jeho "hybnou pákou" dosud.

A protože je František Synek tvor neposedný, velký milovník krásy a půvabu ať už krajiny, krojů, dívek či květin, rozvíjel také svoji lásku - fotografování. Náměty svých snímků hledá v lidových tradicích, ve folkloru, v přírodě, na scénách a pódiích festivalů doma i za hranicemi. Neustále někde pobíhá s kamerou a je třeba konstatovat, že i v této oblasti umělecké činnosti je uznáván. O tom konečně svědčí i úspěšné výstavy fotografií nejen u nás, ale také v Rusku, Chorvatsku nebo u krajanů v zámoří.

Milý Františku, přejeme Ti z celého srdce a upřímného přátelství hodně sil a energie do dalších let, hodně radosti z činnosti, kterou miluješ, hodně elánu a odvahy k diskusím, které jsou tolik potřebné, hodně lásky a porozumění v rodině a tolerance v okruhu Tvých známých.
Eva a Radek Rejškovi

Stalo se to v Kyjově v předjarním čase fašankových slavností, kdy se v rodině manželů Synkových narodil syneček František. Ten pak vyrůstaje v kraji bohatých folklorních tradic přešel po absolvování kyjovského gymnázia (1975) na Filozofickou fakultu UJEP (nyní Masarykovy university) v Brně studovat etnografii a historii (promován 1980, PhDr. (1984). A následně se pak už celý dosavadní život věnuje práci v oblasti lidové kultury.

Tuto činnost začínal jako odborný pracovník v Ústavu lidové kultury ve Strážnici, kde - kromě jiného - prohloubil svůj letitý zájem a odborné zkušenosti v oblasti fotodokumentace lidových tradic a folkloru natolik, že dne spatřík předním tvůrcům na tomto poli. Vydal několik samostatných obrazových publikací, např. Frajárka, Frajárka z Kyjovska, materiálových sbírek, např. Slovácká svatba na kyjovském Dolňácku nebo Slovácký rok 1921-1999 i řadu videokazet, např. Slovácký rok 1999, Vzpomínky nevěsty, Kyjovsko - kraj s vůní rozmarýnu nebo Pod vracovskou věží. Kromě tohoto František Synek uspořádal od roku 1998 téměř dvě desítky výstav svých fotografií ve své rodné obci, v Dolních Kounicích, Brně, Strážnici, Uherském Hradišti, Miloticích, Blansku, Praze i jinde a s názvem Země mých snů též na dvou zahraničních výstavách Rusku (Moskva 2002 a Novorossijsk 2004). Tematickou putovní výstavu jeho 60 velkoplošných fotografií krojů a zvyků České republiky shlédli návštěvníci a krajané v Daruvaru, Bělehradě a nyní v řad měst USA a Kanady. V roce 1990 se stal spoluiniciátorem založení Folklorního sdružení ČR, v jehož výboru pracuje od vzniku organizace; nejprve jako 1. místopředseda, pak ve funkci předsedy (1991-1995) a nyní opět ve funkci místopředsedy (1996-dodnes). Již v roce 1990 založil časopis tohoto občanského sdružení s názvem Folklor a dodnes je jeho šéfredaktorem. Časopis je zejména pro těch několik set členských souborů sdružení významným zdrojem informací o dění ve folklorním světě. Stál také u zrodu většiny majoritních akcí FoS (cyklus přehlídek Prameny, přehlídek Zpěváček, zemských přehlídek dětských souborů, festivalu Písní a tancem Luhačovice nebo Národního krojového plesu.

Takže, milý Franto! Za všechnu Tvoji dosavadní práci pro naše folklorní soubory a jejich poslání na poli zachování našeho národního kulturního dědictví Ti k Tvým letošním jubilejním narozeninám patří upřímný dík nás všech, kteří se aspoň v rámci našich možností snažíme o totéž. Hlavně Ti však přejeme pevné zdraví, protože se vším ostatním - jak tě známe - si dokážeš poradit sám!
Zdeněk Mišurec

František Synek stál u zrodu Folklorního sdružení ČR v roce 1990. Od samého počátku byl hlavním hybatelem tehdy začínajícího bulletinu (dnes časopisu) Folklor.
František Synek patří mezi významné odborníky v oblasti etnografie v České republice a velmi výrazně se zapsal do činnosti Folklorního sdružení ČR. Byl historicky druhým předsedou sdružení, a je nejdéle sloužícím místopředsedou sdružení v dosavadní 16ti leté historii naší organizace. Nesmím zapomenout ani na jeho pestrou vydavatelskou a fotografickou - dokumentační i výstavní - činnost. Chtěl bych Františku Synkovi v prvé řadě moc poděkovat za práci pro Folklorní sdružení ČR a pro lidovou kulturu v České republice. V druhé řadě mu moc blahopřeji nejen jménem svým, ale i jménem celého výboru, předsedů regionálních sdružení a ředitelů festivalů k jeho významnému životnímu jubileu.

Františku, do další padesátky Ti přejeme mnoho elánu, zdraví a spokojenosti!
Zdeněk Pšenica