PÁTEČNÍ GLOSY 17.02.2006
Miroslava Macka
Čtenář glos R. O. mi zaslal velmi zajímavý mail:
Před nastávajícími volbami je velmi důležité, aby si každý řekl ne zda
miluje pravici, nebo středové strany, ale zda chce, aby mu nadále vládli
sociální demokraté spolu s komunisty, tedy aby to vypadalo jako doposud, a
podle toho se zařídil. Rozhodně však neúčast ve volbách, zdůvodněná jakkoli,
je "podlezením laťky" a různé stížnosti na panující politické poměry od
těchto nevoličů jsou pak hrubě irelevantní, neboli bohapustý žvást.
Ještě se musím vrátit k hospodářskému zázraku Philips v Hranicích - pokud
bych obdržel od našeho státu obdobnou dotaci, jako obdržela tato firma (přes
1 mil. Kč na jedno pracovní místo), pak hrdě prohlašuji, že to umím také. Ne
sice pro 1300 lidí, ale třeba pro 10 - 20 lidí, tj. za 10 - 20 milionů.
Jsem přesvědčen, že v rámci rozšíření stávající firmy, nebo vybudování firmy
nové, totéž umí minimálně několik tisíc další lidí. Tím chci říci, že pokud
by stát do připravené průmyslové zóny v Hranicích namísto jednoho mamuta
umístil resp. umožnil zde za pomoci úvodní finanční injekce činnost zhruba
50 menším a středním firmám, pak za stejných nákladů by byl zaměstnán
stejný počet lidí, nemusely by se poskytovat daňové prázdniny, veškeré zisky
a daně by zůstávaly v ČR a hlavně i kdyby z těch padesáti firem třeba deset
zkrachovalo, pořád by to byl nekonečně menší problém, než když zkrachuje
jeden mamut. Vím, že tento přístup se nedá generalizovat, nicméně stačí
zajet k našim sousedům do Německa a Rakouska, případně trochu dál do Itálie,
abychom se přesvědčili, jak to funguje. Jenomže ono arciť z těch malých
firem toho tolik nekouká...
Čtenář glos O.V. zase zaslal následující povzdech k mé glose o nutnosti jít k volbám, volit, byť třeba se skřípajícími zuby, ODS a přesvědčit o tom co nejvíce lidí:
Problém je, aby těch deset přesvědčovaných uvěřilo, že bolševici nakonec nezatočí jenom s námi, což by se jim líbilo, ale i s nimi.
Můj včerejší text z Lidovek:
S jakousi podivnou nevolí sleduji současné velmi vehementní "hádání se" o zákonu o registrovaném partnerství, který sice poslanecká sněmovna nakonec na několikátý pokus přijala, ale prezident Klaus jej jistě nepodepíše.
A to zdaleka nesouhlasím s ušlechtilými, tradičními argumenty a historicko - filosofickými úvahami pana prezidenta o rodině - základu státu, neboť tradiční rodina (a nejen ta v románově barvotiskové, ideální a idealizované podobě), ať se nám to líbí nebo nelíbí, prožívá už léta a desetiletí prohlubující se krizi a její místo zaujímají struktury jiné, různorodější, rozvolněnější, flexibilnější, ekonomicky i jinak výhodnější.
A jen na okraj: velice, převelice rád bych si přečetl úvahu Václava Klause v roli ekonoma a nikoliv prezidenta, proč tomu tak je (neboť osobně pokládám ekonomické stimuly a důvody v tomto případě za ty rozhodující), ale o to teď nejde.
Rád bych totiž pojal toto mé stanovisko z hlediska liberálního, ke kterému má pan prezident jistě též blízko, blizoučko.
Takže zaprvé: mají - li homosexuálové obého pohlaví ať už pocit, dojem či naopak velmi praktické každodenní zkušenosti, že jsou ve svých vztazích handicapováni před dvojicemi heterosexuálními (či rodinami rozvolněnými, nekompletními, což je dnes model, bohužel, velmi častý až nejčastější), prosím je o výčtovou, fyzickou inventuru těchto jejich problémů. Vsadím se s kterýmkoliv (s kteroukoliv) z nich, že některé jimi doposud ventilované problémy vůbec neexistují, nebo je mají i heterosexuálové ( a jde pak o problém obecnější), jiné že sice reálně existují, ale jsou to problémy natolik "bezpohlavní", že se nedají při sebelepší vůli interpretovat jako problémy homosexuálů. A vsadím se, že nakonec po důkladné inventuře zbude jen několik nepříliš zásadních a důležitých problémečků ve stávajících zákonech, které se týkají skutečně jen a jedině homosexuálů.
Pak se ovšem velmi, velice, veškerou silou a energií přimlouvám za to, aby tyto problémy byly vyřešeny OBECNÝMI úpravami stávajících zákonů, což při solidní práci solidních legislativců nemůže a nesmí být problém. Tečka. Nic víc. Žádného speciálního zákonu netřeba.
A pokud se jej homosexuálové a jejich heroldi budou nadále vehementně dožadovat, odkryjí tak zcela karty: totiž, že jim vůbec nejde o řešení věcných problémů s děděním, s návštěvou v nemocnicích či přebírání doporučené pošty a další problémy, znepříjemňující sem tam žití, jak nám doposud tvrdili a tvrdí, ale o jedno jediné: být uznáni (a to nikoliv jen právně, ale hlavně společensky, morálně) za NORMU, za OBVYKLOST, za nedílnou součást MAJORITY, a to se všemi, pokud možno co nejnápadnějšími atributy, až do těch navlékaných prstýnků na radnicích.
Pak ale liberál ve mně velmi silně protestuje: neboť proč by měla být postavena na roveň normy, normálnosti, majority pouze čtyřprocentní úchylka ( a za mého medicínského mládí se věci ještě nazývaly pravým jménem a homosexualita prostě mezi sexuální aberace patřila, jak taky jinak) a přitom mnohem větší skupina polygamních heterosexuálů by měla žít v Česku v skrytu, opominuta, bez stejných práv?
Vždyť přiznaných (a hlavně těch nepřiznaných) manželských trojúhelníků, čtyřúhelníků a dalších obrazců je dnes a denně dozajista mnohem a mnohem více než maličká čtyři procenta populace - a milenky a milenci mají dnes nepochybně stejné, ne-li větší problémy jako adorovaní homosexuálové: ze zákona nedědí ani byty ani majetek, poštu svých lásek také zákonně vyzvedávat nesmějí, o zdravotním stavu jejich miláčků jim nikdo nic neprozradí a ze svatebních síní by je pěkně hnali, i kdyby netrvali na tradičním obřadu ...jen děti mohou rodit a vychovávat, jak je jim libo.
A přitom si troufám tvrdit, že takovéto svazky jsou často pevné, ba pevnější než svazky homosexuálů, mnohdy pomáhají k větším pracovním a osobním výkonům a skrze prsty se už na ně dnes hledí stejně málo, ba ještě méně, než na homosexuální dvojice.
Tak proč, ksakru, nikdo nebojuje se stejnou vehemencí jako za zákon o registrovaném partnerství za zákon o manželském trojúhelníku, čtyřúhelníku či za zákon o registrovaných milenkách a milencích, byť je takto přírodou postižených zatraceně víc, než ubohá čtyři procenta?!
Zdá se Vám to ujeté? Ale, ale....Tak se znovu zamyslete nad zákonem o registrovaném partnerství.
Čtenář glos M.K. takto doplnil předvčerejší latinské moudro:
"Za každým úspěchem stojí štěstí - jak vám vysvětlí všichni neúspěšní".
Již staří Římané si byli vědomi toho, že Ars non habet inimicus nisi ignorantem, tedy že
Umění nemá jiného nepřítele než hlupáka.
Před nastávajícími volbami je velmi důležité, aby si každý řekl ne zda
miluje pravici, nebo středové strany, ale zda chce, aby mu nadále vládli
sociální demokraté spolu s komunisty, tedy aby to vypadalo jako doposud, a
podle toho se zařídil. Rozhodně však neúčast ve volbách, zdůvodněná jakkoli,
je "podlezením laťky" a různé stížnosti na panující politické poměry od
těchto nevoličů jsou pak hrubě irelevantní, neboli bohapustý žvást.
Ještě se musím vrátit k hospodářskému zázraku Philips v Hranicích - pokud
bych obdržel od našeho státu obdobnou dotaci, jako obdržela tato firma (přes
1 mil. Kč na jedno pracovní místo), pak hrdě prohlašuji, že to umím také. Ne
sice pro 1300 lidí, ale třeba pro 10 - 20 lidí, tj. za 10 - 20 milionů.
Jsem přesvědčen, že v rámci rozšíření stávající firmy, nebo vybudování firmy
nové, totéž umí minimálně několik tisíc další lidí. Tím chci říci, že pokud
by stát do připravené průmyslové zóny v Hranicích namísto jednoho mamuta
umístil resp. umožnil zde za pomoci úvodní finanční injekce činnost zhruba
50 menším a středním firmám, pak za stejných nákladů by byl zaměstnán
stejný počet lidí, nemusely by se poskytovat daňové prázdniny, veškeré zisky
a daně by zůstávaly v ČR a hlavně i kdyby z těch padesáti firem třeba deset
zkrachovalo, pořád by to byl nekonečně menší problém, než když zkrachuje
jeden mamut. Vím, že tento přístup se nedá generalizovat, nicméně stačí
zajet k našim sousedům do Německa a Rakouska, případně trochu dál do Itálie,
abychom se přesvědčili, jak to funguje. Jenomže ono arciť z těch malých
firem toho tolik nekouká...
Čtenář glos O.V. zase zaslal následující povzdech k mé glose o nutnosti jít k volbám, volit, byť třeba se skřípajícími zuby, ODS a přesvědčit o tom co nejvíce lidí:
Problém je, aby těch deset přesvědčovaných uvěřilo, že bolševici nakonec nezatočí jenom s námi, což by se jim líbilo, ale i s nimi.
Můj včerejší text z Lidovek:
S jakousi podivnou nevolí sleduji současné velmi vehementní "hádání se" o zákonu o registrovaném partnerství, který sice poslanecká sněmovna nakonec na několikátý pokus přijala, ale prezident Klaus jej jistě nepodepíše.
A to zdaleka nesouhlasím s ušlechtilými, tradičními argumenty a historicko - filosofickými úvahami pana prezidenta o rodině - základu státu, neboť tradiční rodina (a nejen ta v románově barvotiskové, ideální a idealizované podobě), ať se nám to líbí nebo nelíbí, prožívá už léta a desetiletí prohlubující se krizi a její místo zaujímají struktury jiné, různorodější, rozvolněnější, flexibilnější, ekonomicky i jinak výhodnější.
A jen na okraj: velice, převelice rád bych si přečetl úvahu Václava Klause v roli ekonoma a nikoliv prezidenta, proč tomu tak je (neboť osobně pokládám ekonomické stimuly a důvody v tomto případě za ty rozhodující), ale o to teď nejde.
Rád bych totiž pojal toto mé stanovisko z hlediska liberálního, ke kterému má pan prezident jistě též blízko, blizoučko.
Takže zaprvé: mají - li homosexuálové obého pohlaví ať už pocit, dojem či naopak velmi praktické každodenní zkušenosti, že jsou ve svých vztazích handicapováni před dvojicemi heterosexuálními (či rodinami rozvolněnými, nekompletními, což je dnes model, bohužel, velmi častý až nejčastější), prosím je o výčtovou, fyzickou inventuru těchto jejich problémů. Vsadím se s kterýmkoliv (s kteroukoliv) z nich, že některé jimi doposud ventilované problémy vůbec neexistují, nebo je mají i heterosexuálové ( a jde pak o problém obecnější), jiné že sice reálně existují, ale jsou to problémy natolik "bezpohlavní", že se nedají při sebelepší vůli interpretovat jako problémy homosexuálů. A vsadím se, že nakonec po důkladné inventuře zbude jen několik nepříliš zásadních a důležitých problémečků ve stávajících zákonech, které se týkají skutečně jen a jedině homosexuálů.
Pak se ovšem velmi, velice, veškerou silou a energií přimlouvám za to, aby tyto problémy byly vyřešeny OBECNÝMI úpravami stávajících zákonů, což při solidní práci solidních legislativců nemůže a nesmí být problém. Tečka. Nic víc. Žádného speciálního zákonu netřeba.
A pokud se jej homosexuálové a jejich heroldi budou nadále vehementně dožadovat, odkryjí tak zcela karty: totiž, že jim vůbec nejde o řešení věcných problémů s děděním, s návštěvou v nemocnicích či přebírání doporučené pošty a další problémy, znepříjemňující sem tam žití, jak nám doposud tvrdili a tvrdí, ale o jedno jediné: být uznáni (a to nikoliv jen právně, ale hlavně společensky, morálně) za NORMU, za OBVYKLOST, za nedílnou součást MAJORITY, a to se všemi, pokud možno co nejnápadnějšími atributy, až do těch navlékaných prstýnků na radnicích.
Pak ale liberál ve mně velmi silně protestuje: neboť proč by měla být postavena na roveň normy, normálnosti, majority pouze čtyřprocentní úchylka ( a za mého medicínského mládí se věci ještě nazývaly pravým jménem a homosexualita prostě mezi sexuální aberace patřila, jak taky jinak) a přitom mnohem větší skupina polygamních heterosexuálů by měla žít v Česku v skrytu, opominuta, bez stejných práv?
Vždyť přiznaných (a hlavně těch nepřiznaných) manželských trojúhelníků, čtyřúhelníků a dalších obrazců je dnes a denně dozajista mnohem a mnohem více než maličká čtyři procenta populace - a milenky a milenci mají dnes nepochybně stejné, ne-li větší problémy jako adorovaní homosexuálové: ze zákona nedědí ani byty ani majetek, poštu svých lásek také zákonně vyzvedávat nesmějí, o zdravotním stavu jejich miláčků jim nikdo nic neprozradí a ze svatebních síní by je pěkně hnali, i kdyby netrvali na tradičním obřadu ...jen děti mohou rodit a vychovávat, jak je jim libo.
A přitom si troufám tvrdit, že takovéto svazky jsou často pevné, ba pevnější než svazky homosexuálů, mnohdy pomáhají k větším pracovním a osobním výkonům a skrze prsty se už na ně dnes hledí stejně málo, ba ještě méně, než na homosexuální dvojice.
Tak proč, ksakru, nikdo nebojuje se stejnou vehemencí jako za zákon o registrovaném partnerství za zákon o manželském trojúhelníku, čtyřúhelníku či za zákon o registrovaných milenkách a milencích, byť je takto přírodou postižených zatraceně víc, než ubohá čtyři procenta?!
Zdá se Vám to ujeté? Ale, ale....Tak se znovu zamyslete nad zákonem o registrovaném partnerství.
Čtenář glos M.K. takto doplnil předvčerejší latinské moudro:
"Za každým úspěchem stojí štěstí - jak vám vysvětlí všichni neúspěšní".
Již staří Římané si byli vědomi toho, že Ars non habet inimicus nisi ignorantem, tedy že
Umění nemá jiného nepřítele než hlupáka.