STŘEDEČNÍ GLOSY 18.01.2006

Miroslava Macka
A všechno je zase při starém: bolševici z ČSSD s bolševiky z KSČM převálcovali nejen opozici, ale ti z ČSSD i své vládní koaliční partnery, odvolali ředitelku VZP Musílkovou a dosadili namísto ní svého mouřenína (ten první, Tonda Pečenka, vykonal už svou práci a mohl tedy táhnout, i když jistě na nějaký dobře placený post, třeba na ten ve VZP, ze kterého byl pro neschopnost a popíjení vyhozen).
A Kalousek a spol. nadávají, vystupují ve sněmovně protivládně, ale u vládních koryt pochopitelně zůstávají.
A ovce v národě mlčky a tupě zírají, ba někteří ještě tleskají a provolávají slávu.
Už víte, jak došlo k Vítěznému únoru? Už víte, jak se dostávají diktátoři k moci? Už víte, jak se najednou stávají z některých zdánlivě slušných lidí, ba i s lékařskými tituly, přisluhovačské kreatury, jen když přičichnou k moci? Kdyby byla jen drobátko jiná mezinárodní situace.....

Čtenář glos Petr Káňa z Ostravy (laskavě mi dovolil uvést celé jeho jméno) mi poslal kopii nádherného dopisu, který zaslal na úřad vlády premiéru Paroubkovi:

Vaše Premiérské Vysokoblahorodí,
dovolte mi, kmánovi z podzámčí, složit nejponíženější poklonu jasnozřivosti, s jakou Vaše Všerozumnost ráčila vyříditi nehodného cizozemce, tuším Němce, který svou neomaleností nahlas vyzradil šuškané taškařice kakaového cestovatele. Jak mi má kmánská nedostatečná paměť našeptává, se stejnou státnickou moudrostí povolalo Vaše Všeznalstvo do svých služeb Jeho Felčarství, které svou citlivou krasomluvou již zjevně dokázalo uklidniti rozbouřené Hippokratovy vody naplňující Českou kotlinu, spravovanou Vaší Velejemností. Stejně tak hluboce se skláním před citlivostí, s jakou se Vaše Buldozerstvo vyrovnává i s ostatními nehodnými pány z Růže, kteří by snad ohroziti mohli Vaši Vysokou Stolici.
Jen mi dovolte, Vaše Všudybylství, malou radu mužika zkušenostmi prošlého, že ve světě dnešním věřiti nelze pranikomu a tedy bylo by nanejvýš prozíravé, aby Vaše Všechnovidělstvo do letních měsíců i všechny ostatní pány z Růže do podzámčí vyhnati ráčilo a samojediné o stolec se ucházelo.
A kdyby náhodou Vaše Jeminence dostatek hlasů nezískala, mohla by i podzámčí řádně vymésti a zcela nové kmány v celé České kotlině si poříditi. Třeba z Marsu, Odin Vám dopomáhej.

Čtenář glos P. K. mi zaslal půvabný text z časopisu ABC (mladých techniků a přírodovědců z roku 1960. Tady je:
Až bude tobě, pionýre, čtenáři, třicet, pětatřicet let, vzbudíš se do světa, který už v mnohém nebude podoben dnešku. Budovatelé komunismu v Sovětském svazu i u nás budou mít k dispozici moderní automatizované závody, zvládnou zemědělské práce průmyslovým způsobem, budou pracovat šest hodin denně. V té době proniknou hluboko do tajů vesmíru. To všechno se promítne do každodenního života: 250 milionů tun oceli ročně, hojnost všech prostředků, městská doprava zdarma, bezplatné stravování ve školních a závodních jídelnách, bydlení v prostorných bytech bez nájemného, levné nebo bezplatné turistické základny atd. To není začátek fantastické povídky našeho časopisu, to je reálný dvacetiletý program Komunistické strany Svazu sovětských socialistických republik, o kterém píše, mluví a přemýšlí celý svět. Bledne sláva kapitalistické techniky a výroby. Vždyť za deset let předstihne SSSR Spojené státy americké dvaapůlkrát a v roce 1980 bude jeho náskok sedminásobný. Je krásné žít v takovém světě!
Skoro jak Paroubkovy předvolební sliby, co? Ten má ovšem mnohem širší záběr...

Již staří Římané věděli, že
Alba decent fuscas, tedy Bílá barva sluší tmavovláskám.

Každý týden píšu do odborného časopisu Medical Tribune aktuální článek a dovolím si čas od času některý umístit i na těchto stránkách. Zde je jeden z jednoho z prosincových čísel:

My už nejsme lidi, my jsme jenom partaje" zpívávali Voskovec s Werichem, tuším ve hře Osel a stín. Obávám se, že se jejich předválečná zkušenost po listopadu 1989 velice rychle obnovila, a to dokonce i v oblastech, kde by politiky mělo být co nejméně. Tedy kupříkladu ve zdravotnictví.
Dovedu si totiž krásně představit model, v němž volení zástupci lidu, tedy poslanci , rozhodují jen o tom jediném politiku, které by ve zdravotnictví mělo být, a to o míře solidarity občanů, v tomto konkrétním případě tedy o solidaritě zdravých s nemocnými a bohatých s chudými. Slovíčka do zákona netřeba složitě, po česku, nalézat či formulovat, ale lze použít již v praxi léty prověřený cizí vzor, který si vystačí s několika stručnými paragrafy, které literou práva obecně a nesložitě popíší rozsah a obsah solidárně hrazené zdravotní péče.
Tečka. Konec. Dost.
Vše ostatní, tedy konkurenční systém zdravotních pojišťoven a jejich zdravotních plánů, síť poskytovatelů zdravotnických služeb, ceny léků desítky a stovky dalších věcí a rozhodnutí, už by měly jít mimo (zhoubný) vliv politiků, neboť zkušenost nás učí, že ti politikové, kteří nám toho nejvíce slibují ( a nejen ve zdravotnictví), se při konečném účtování projeví jako ti vůbec nejdražší, stojící nás nejvíce peněz.
Na druhé straně nejsem ovšem tak naivní, abych se domníval, že se politikové tak výhodného nástroje moci, jako je strach ( v tomto případě strach z nemoci, utrpení a smrti) dobrovolně vzdají.
Vždyť reálná politická moc je vždy úměrná množství přerozdělovaných peněz a míře možnosti toto přerozdělování příkazy, vyhláškami, zákazy a nařízeními s kulatými razítky ovlivnit - a je-li tu navíc možnost se povýšenecky tvářit, že jsou to právě oni, kdo laskavě plnými hrstmi rozdávají z měšce peníze na zdravotní služby "zadarmo svým voličům" - nikdo se takové možnosti dobrovolně nevzdá.
A tak jedinou možností je pomalá, každodenní, téměř apoštolská činnost, spočívající v trpělivém vysvětlování svému okolí, jak věci ve skutečnosti fungují, jaké jsou a jak je nesmírně zapotřebí dorazit k volbám a zvolit ty politiky, kteří mají omezení svých neustále rostoucích pravomocí ve volebním programu.
Já vím, teď mi namítnete, že žádnou takovou politickou stranu tady nevidíte, a i kdyby tu byla, tak stejně nedáte na její sliby, neboť po vyhraných volbách se politikové drží nabyté moci jako klíšťata a na sliby rádi rychle zapomenou.
Pak ale nabízím tu dokonalejší možnost - vlastní angažovanost. Vždyť zvláště starší lékaři a zdravotníci, odcházející na zasloužený odpočinek, mají většinou dost kreditu, aby jim lidé uvěřili a volili je.
Nadáváním na neslušné politiky, bez toho, aby je slušní lidé aktivně nahradili, to totiž opravdu nepůjde.