ČTVRTEČNÍ GLOSY 10.11.2005
Miroslava Macka
Pročetl jsem si ráno noviny, poslechl zprávy na Radiožurnálu a - upřímně řečeno - vůbec se mi nechce glosovat různé ty podivnosti a příšernosti české politické a společenské scény., padla na mne jakási děsivá únava z těch žabomyších válek, nafouklých slovních zdechlin a předvolebního marnotratného rozhazovaní peněz lidmi, kteří tvoří, ach ouvej, politickou elitu Česka.
A tak si prodloužím víkend a do příštího pondělí si dám zdravotní oddych.
Ale kočkovat se rozhodně nenechám, neboť boj s blbostí sice nikdy nemůžeme vyhrát, ale nikdy nesmíme přestat bojovat.
Přeju hezký den.
Můj včerejší text z Lidovek, adresovaný potenciálním voličům ČSSD:
A tak jsme se z medií dozvěděli, že nedávno zvolený předseda Komunistické strany Čech a Moravy - a co víc, místopředseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky - Vojtěch Filip, zaměstnává ve své advokátní kanceláři v Českých Budějovicích jistého Františka Hanzalíka, bývalého místního náčelníka Státní bezpečnosti. Františka Hanzalíka, který byl též v době, kdy Filip pod krycím jménem Falmer ( (a to jistě nevědomky, nedobrovolně a zadarmo) spolupracoval s bolševickou StB, jeho "řídícím důstojníkem".
Ovšem vzhledem k tomu, že největším snem současného vedení ČSSD v čele s Jiřím Paroubkem je sestavit po příštích volbách do sněmovny socialistickou menšinovou vládu s podporou KSČM (byť už je, a nadále bude, tento fakt zastírán a neuměle maskován frází o podpoře "napříč politickým spektrem"), měli by si potenciální voličové ČSSD znovu pustit veleúspěšný film Jiřího Menzela "Vesničko má středisková". A to zvláště scénu, ve které bodrý místní lékař, geniálně hraný Rudolfem Hrušínským, radí lehce hypochondrickému staříkovi, ať si o víkendu zajede do Pelhřimova podívat se na krematorium, aby viděl, do čeho jde.
Neboť i oni by měli, takto řádně inspirováni, vyrazit o víkendu do Budějic a předem si tam pořádně omrknout, do čeho jdou.
Aby se pak po létech nemuseli (jistě úspěšně) soudit, že také oni v létech 2006 - 2010 nespolupracovali vědomě a dobrovolně s bolševickou bezpečností, chránící všemi prostředky výdobytky socialismu s lidskou tváří před nekalými živly a rozvraceči.
Stanislav Jerzy Lec: Je těžké být dvojsmyslným v době, kdy slova nic neznamenají.
A tak si prodloužím víkend a do příštího pondělí si dám zdravotní oddych.
Ale kočkovat se rozhodně nenechám, neboť boj s blbostí sice nikdy nemůžeme vyhrát, ale nikdy nesmíme přestat bojovat.
Přeju hezký den.
Můj včerejší text z Lidovek, adresovaný potenciálním voličům ČSSD:
A tak jsme se z medií dozvěděli, že nedávno zvolený předseda Komunistické strany Čech a Moravy - a co víc, místopředseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky - Vojtěch Filip, zaměstnává ve své advokátní kanceláři v Českých Budějovicích jistého Františka Hanzalíka, bývalého místního náčelníka Státní bezpečnosti. Františka Hanzalíka, který byl též v době, kdy Filip pod krycím jménem Falmer ( (a to jistě nevědomky, nedobrovolně a zadarmo) spolupracoval s bolševickou StB, jeho "řídícím důstojníkem".
Ovšem vzhledem k tomu, že největším snem současného vedení ČSSD v čele s Jiřím Paroubkem je sestavit po příštích volbách do sněmovny socialistickou menšinovou vládu s podporou KSČM (byť už je, a nadále bude, tento fakt zastírán a neuměle maskován frází o podpoře "napříč politickým spektrem"), měli by si potenciální voličové ČSSD znovu pustit veleúspěšný film Jiřího Menzela "Vesničko má středisková". A to zvláště scénu, ve které bodrý místní lékař, geniálně hraný Rudolfem Hrušínským, radí lehce hypochondrickému staříkovi, ať si o víkendu zajede do Pelhřimova podívat se na krematorium, aby viděl, do čeho jde.
Neboť i oni by měli, takto řádně inspirováni, vyrazit o víkendu do Budějic a předem si tam pořádně omrknout, do čeho jdou.
Aby se pak po létech nemuseli (jistě úspěšně) soudit, že také oni v létech 2006 - 2010 nespolupracovali vědomě a dobrovolně s bolševickou bezpečností, chránící všemi prostředky výdobytky socialismu s lidskou tváří před nekalými živly a rozvraceči.
Stanislav Jerzy Lec: Je těžké být dvojsmyslným v době, kdy slova nic neznamenají.