ČTVRTEČNÍ GLOSY 15.09.2005
Miroslava Macka
Ať už dopadne vyjednávání mezi japonskou bankou Nomura a Českem jakkoliv, na jedno můžete vzít jed: premiér Paroubek to bude vydávat za svůj veliký úspěch.
Big Brother televize Nova mizí z hlavního vysílacího času. Jak dokonalá ukázka toho, co je zapotřebí udělat, když se chceme něčeho v televizi zbavit: nedívat se!
K cestě dvou policistů na Seychely jsem dostal párek následujících upřesnění:
Ba ne, pane doktore, nešlo o dva policajty. Jeden z nich je tlumočník.
Co se týká výletu našich policistů na Seychely - je to náhodou velmi chytrý
tah. Vzhledem k tomu, že si Krejčíř stihl založit firmu na půjčování peněz,
tito dva policisté samozřejmě mají za úkol vypůjčit si co největší sumu a
dovézt ji do České republiky. Nic jiného a ani jiným způsobem už asi z
Krejčíře nevyrazíme...
Čtenář glos a brilantní glosátor P. J. pak napsal:
Jak je možné, že mladík Lukáš Kohout, který dnes stojí před soudem za to, že se podvodně vydával
za asistenta parlamentního kohokoliv a rozhazoval parlamentní, tedy naše, peníze na lustrajzy
svoje a svých kamarádů, čímž způsobil škodu asi za 2mil. Kč, jak je tedy možné, že před tímto
soudem stojí sám???
Já bych tam totiž docela důvodně viděl i zástup parlamentních a ministerských bordelářů, kteří mu tento druh zábavy umožňovali. Vždyť nebýt hloupého opomenutí s nevyjednaným povolením přeletu nad Indií, mohl se náš mladý světoběžník prohánět po světě za naše peníze zřejmě až do dnešních dnů.
Zaráží mne i tolerantní přístup novinářské obce (naposledy dnes ráno Ivan Hoffmann v ranní poznámce Radiožurnálu), která si parlamentního a ministerského úřednického stáda v tomto tak křiklavém případě do nebe volajícího bordelu na nejvyšších státních a vládních institucí, téměř vůbec nevšímá.
Dokonce Jan Kavan se nestydí vypustit z pusy takovou nehoráznost, že "on sám na žádné kompenzaci netrvá", byť jej to "poškodilo".
Já naopak tvrdím, že by měl, namísto "kompenzace", sám značnou část škody zaplatit ze svého
za ignoranci svou a svého následovníka, že absolutně nevěděli, co se jim v rezortu děje, za idioty
na vedoucích i nevedoucích místech, kteří proplácejí faktury a netuší za co, přičemž jejich idiocie
je jistě oceněna platem, který značnou měrou přispívá k růstu celorepublikového průměru.
Celý případ má i další skrytý rozměr. Když se něco takového mohlo stát v PS parlamentu a
na Ministerstvu zahraničí, kde je psáno, že se něco takového neděje dnes a denně i na jiných
ministerstvech a úřadech strategického významu. Při této myšlence mne přímo mrazí.
Akademik Josef Charvát ve svých opravdu mimořádných vzpomínkách a zápiscích "Můj labyrint světa":
"Jestli něco nesu těžce, tak to není znárodnění podniků, ordinací, ochodů a já nevím čeho. To je mi celkem jedno, i když to zatím přináší bídu. Ale nesnáším to naprosté nerespektování svobody jednotlivce v pronášení úsudků o tom, co je správné a nesprávné podle skutečné hodnoty a kvalifikace."
A J. H. Lorimer ústy velkoobchodníka Grahama:
Osvědčené pravidlo: Co se ti nabízí, vezmi, zvláště jde-li o práci.
Big Brother televize Nova mizí z hlavního vysílacího času. Jak dokonalá ukázka toho, co je zapotřebí udělat, když se chceme něčeho v televizi zbavit: nedívat se!
K cestě dvou policistů na Seychely jsem dostal párek následujících upřesnění:
Ba ne, pane doktore, nešlo o dva policajty. Jeden z nich je tlumočník.
Co se týká výletu našich policistů na Seychely - je to náhodou velmi chytrý
tah. Vzhledem k tomu, že si Krejčíř stihl založit firmu na půjčování peněz,
tito dva policisté samozřejmě mají za úkol vypůjčit si co největší sumu a
dovézt ji do České republiky. Nic jiného a ani jiným způsobem už asi z
Krejčíře nevyrazíme...
Čtenář glos a brilantní glosátor P. J. pak napsal:
Jak je možné, že mladík Lukáš Kohout, který dnes stojí před soudem za to, že se podvodně vydával
za asistenta parlamentního kohokoliv a rozhazoval parlamentní, tedy naše, peníze na lustrajzy
svoje a svých kamarádů, čímž způsobil škodu asi za 2mil. Kč, jak je tedy možné, že před tímto
soudem stojí sám???
Já bych tam totiž docela důvodně viděl i zástup parlamentních a ministerských bordelářů, kteří mu tento druh zábavy umožňovali. Vždyť nebýt hloupého opomenutí s nevyjednaným povolením přeletu nad Indií, mohl se náš mladý světoběžník prohánět po světě za naše peníze zřejmě až do dnešních dnů.
Zaráží mne i tolerantní přístup novinářské obce (naposledy dnes ráno Ivan Hoffmann v ranní poznámce Radiožurnálu), která si parlamentního a ministerského úřednického stáda v tomto tak křiklavém případě do nebe volajícího bordelu na nejvyšších státních a vládních institucí, téměř vůbec nevšímá.
Dokonce Jan Kavan se nestydí vypustit z pusy takovou nehoráznost, že "on sám na žádné kompenzaci netrvá", byť jej to "poškodilo".
Já naopak tvrdím, že by měl, namísto "kompenzace", sám značnou část škody zaplatit ze svého
za ignoranci svou a svého následovníka, že absolutně nevěděli, co se jim v rezortu děje, za idioty
na vedoucích i nevedoucích místech, kteří proplácejí faktury a netuší za co, přičemž jejich idiocie
je jistě oceněna platem, který značnou měrou přispívá k růstu celorepublikového průměru.
Celý případ má i další skrytý rozměr. Když se něco takového mohlo stát v PS parlamentu a
na Ministerstvu zahraničí, kde je psáno, že se něco takového neděje dnes a denně i na jiných
ministerstvech a úřadech strategického významu. Při této myšlence mne přímo mrazí.
Akademik Josef Charvát ve svých opravdu mimořádných vzpomínkách a zápiscích "Můj labyrint světa":
"Jestli něco nesu těžce, tak to není znárodnění podniků, ordinací, ochodů a já nevím čeho. To je mi celkem jedno, i když to zatím přináší bídu. Ale nesnáším to naprosté nerespektování svobody jednotlivce v pronášení úsudků o tom, co je správné a nesprávné podle skutečné hodnoty a kvalifikace."
A J. H. Lorimer ústy velkoobchodníka Grahama:
Osvědčené pravidlo: Co se ti nabízí, vezmi, zvláště jde-li o práci.