ČTVRTEČNÍ GLOSY 1.09.2005

Miroslava Macka
Myslím, že je přímo povinností novinářů zjistit, kdo vytáhl podivného Doležala, vyhozeného z kulturního domu na malém městě nejprve na místo personálního šéfa ministerstva vnitra (za ministra Grosse) a pak na ředitele kabinetu premiéra (za Grosse i Paroubka). Ba dokonce i na post náměstka ministra obrany se s ním v budoucnu počítalo.
Zajímavá je pochopitelně informace, že jde o člověka, který má blízko k dnešnímu šéfovi Českých aerolinií a bývalému ministru obrany Tvrdíkovi (tomu, co si spolu s Grossem trelefonovával po nocích s bordelmamá Barkovou).
Myslím, že skupina "hochů, co spolu mluví" se začíná záhy docela rýsovat.

Jak jsem říkal: Grosse žádná z krajských organizací ČSSD nebude chtít na kandidátku, a to nejen do jejího čela. První náznaky, zatím anonymní, už z jeho mateřské středočeské organizace přicházejí.

Také jsem kdysi dávno opakovaně říkal (jednou po televizní Sedmičce, ve které jsem byl s Grossem i jemu osobně), že se chová a jedná tak, jako by měl vládnout do smrti a vůbec si nepřipouští, že by se nová vládní garnitura (zvláště ta z opozice) mohla na jeho minulé účinkování důkladně podívat.

Nejzajímavější postoj k průšvihu s privatizací Unipetrolu (a zvláště k dnešním tanečkům kolem Doležala) má náš čacký premiér: Je to pouze provokace, neboť se blíží volby." Takže si myslím, že jedinou nadějí, že se alespoň špička ledovce tohoto případu objasní, je vyšetřování v Polsku.

A Lorimer ústy velkoobchodníka Grahama radí:
Nemyslí-li hoch a děvče na peníze před svatbou, budou o nich muset až příliš mluvit po obřadu.