ÚTERNÍ GLOSY 9.08.2005
Miroslava Macka
Za vtipálka roku lze označit Stanislava Grosse ( pokud si už nepamatujete, tak to je bývalý premiér a stále ještě předseda ČSSD) ,a to za výrok, že "nikdo nám už nemůže říci, že sociální demokracie pouze rozdává a bohatství netvoří".
Rád soudruhu Grossovi předvedu svá daňová přiznání, aby si uvědomil, kdo v tomto státě tvoří a kdo z vytvořeného (blbě) rozhazuje.
Navíc se možná začíná vyjasňovat, kde vzal Gross na byt: polské noviny Rzeczpospolita přinesly zprávu, že za prodejem českého Unipetrolu polské firmě Orlen (která Unipetrol získala, přestože konkurence nabídla vyšší cenu) stojí gigantická korupce, v níž figuruje i Andrej Babiš, dobrý známý Stanislava Grosse, který měl za to, že polská firma dostane zásluhou politických kontaktů Unipetrol, získat podle polských novin pět miliard korun.
Bude velmi zajímavé sledovat, zda i v Polsku skončí celý případ tak, jak končívají takové případy v Česku: do ztracena.
Plíživý bolševismus může mít různé podoby: třeba tu, že se pod "ušlechtilou záminkou" připraví zákon, který omezí počet osob na soukromé oslavě na 500, tak jak to navrhuje ministr vnitra Bublan. Vláda a poslanci přece musí vědět líp než my, kdy končí soukromno a začíná veřejno. Ach, jo.
Pár čtenářů mne přece jen požádalo, abych se vyjádřil k policejnímu zásahu na Czechtecu. Nabízím tedy svůj text z Lidovek z minulého úterka. Tady je.
Václav leopold, rytíř Chlumčanský kontra Jiří, chám ze Strakovky.
Václav Leopold, rytíř Chlumčanský z Chlumčan a z Přestavlk, vydal v době, kdy byl biskupem litoměřickým, přesněji 4. prosince 1807, pastýřský list, který byl čten z kazatelen všech kostelů v diecézi. Začíná tradiční větou "Vzkazujem všem milým věřícím biskupství našeho pozdravení a naše otcovské požehnání" a po patřičném mravokárném úvodu rychle přechází k jádru věci.
"Bolestno, přebolestno bylo otcovskému srdci našemu dozvěděti se, kterak mnozí z nynějších křesťanů předně: ten večer vánoční, neb tak zvaný štědrý den až do jitřní nestřídmostmi v jídle a pití, hraním, nedovolenými veselostmi, ano dokonce všelijakými jinými výstupky tráviti sobě v obyčej vzali. Za druhé: na ten způsob jen plni roztržitosti, beze vší přípravy a slušného se k službám Božím přihotovení do kostela na jitřní přicházejí, tady rozprávkami se obírají, a tudy jen pobožnosti jiných horlivých křesťanů na překážku jsou. Za třetí: již někteří při dotčených službách Božích tak nenábožně se zachovali, že jednání jejich svatost chrámu Páně porušilo, a nejen pravověřících, ale i těch, jenž našeho Sv. náboženství nejsou, pohoršili."
Zasáhnout proti takové bezbožnosti a rušení klidu bylo pochopitelně nezbytné a biskup se také se svými razantními úmysly v pastýřském listu nijak netají: "Mocí nám od samého BOha propůjčeného pastýřského ouřadu zavázáni jsme, abychom všecky prostředky, jenž v rukou našich jsou, vynaložili, kterými bychom doufati mohli, že všech od těch vlažných křesťanů při té půlnoční pobožnosti páchaných výstupků odstraníme, nábožným pak duším, by ony bez překážek pobožnost svou konati mohli, příležitost zjednáme, a tak přítrž učiníce všelikým pohoršením tu radostnou vánoční slavnost v takový způsob uvedeme, kterýž by tak veliké slavnosti přiměřen byl."
A teď, poučeni dneškem a hlavně Jiřím, vhámem Paroubkem ze Strakovky, bychom měli očekávat "zjednání pořádku všemi prostředky", tedy nejméně s povoláním vojska s jízdou i artilerií, obklíčení kostelů, vytěsnění rušitelů šavlemi a dýmem a jejich rozptýlení do širokého dalekého okolí - čímž by se celá věc za nadšených ovací negramotných poddaných přesně na jeden jediný rok vyřešila.
Václav Leopold byl však člověk znalý, který nebyl svou funkcí odkázán na vrtošivou přízeň davu a nemusel tedy dnes a denně s velkým humbukem a tyátrem zametat věci pod koberec. Rozhodl proto tak, jak rozhodl:
"Dle pilného rozvážení a našeho srdečného otcovského povážení předně: v našem katedrálním kostele a ve všech děkanských, farních, lokálních neb kláštěrních kostelích našeho biskupského okrsku obyčejná zpívaná mše Svatá neb jitřní ( která jindy v 12. hodinu noční štědrého dne se konávala) teprv na Boží hod vánosční, po předcházejícím sezvánění, v 6tou hodinu ráno držána, na to pak druhá v 8. hodinu na osvitě, v 10. pak hodinu kázání a posléz hlavná zpívaná mše Svatá konaná byla. Ostatně samo od sebe se srozumívá, že od toho času našeho nařízení ve vánoční noc všecky kostely ( tedy i klášterní) zavříny státi mají, a ne dříve, než okolo 5. neb 6. hodiny ranní k nově nařízeným službám Božím otevříti se povolují."
A aby nad naučením téměř dvě stě let starého textu nemusel Jiří, chám ze Strakovky a jeho biřici moc přemýšlet, nabízím jim zkratkovité naučení: Problémy se nezametají pod koberec, ale řeší ve směru lidské přirozenosti, neboť jen tak jde o řešení dlouhodobá až trvalá. Což takhle tedy levně pronajmout technoparťákům nějaký ten zpustlý, osamělý kus státního pozemku a nechat je tam v klidu vyblbnout namísto utrácení milionů z našich kapes na nabubřelé předvolebjí demonstrace rozhodnosti a pevné ruky?
Ještě k tomu textu aktuálně, aby nebylo mýlky, dodávám: za výše zmíněných podmínek bych pak velmi tleskal tomu, kdyby policie razantně zasáhla při každém porušení zákona (a to zvláště při zřejmém ničení soukromého majetku) mimo určený prostor.
Rád soudruhu Grossovi předvedu svá daňová přiznání, aby si uvědomil, kdo v tomto státě tvoří a kdo z vytvořeného (blbě) rozhazuje.
Navíc se možná začíná vyjasňovat, kde vzal Gross na byt: polské noviny Rzeczpospolita přinesly zprávu, že za prodejem českého Unipetrolu polské firmě Orlen (která Unipetrol získala, přestože konkurence nabídla vyšší cenu) stojí gigantická korupce, v níž figuruje i Andrej Babiš, dobrý známý Stanislava Grosse, který měl za to, že polská firma dostane zásluhou politických kontaktů Unipetrol, získat podle polských novin pět miliard korun.
Bude velmi zajímavé sledovat, zda i v Polsku skončí celý případ tak, jak končívají takové případy v Česku: do ztracena.
Plíživý bolševismus může mít různé podoby: třeba tu, že se pod "ušlechtilou záminkou" připraví zákon, který omezí počet osob na soukromé oslavě na 500, tak jak to navrhuje ministr vnitra Bublan. Vláda a poslanci přece musí vědět líp než my, kdy končí soukromno a začíná veřejno. Ach, jo.
Pár čtenářů mne přece jen požádalo, abych se vyjádřil k policejnímu zásahu na Czechtecu. Nabízím tedy svůj text z Lidovek z minulého úterka. Tady je.
Václav leopold, rytíř Chlumčanský kontra Jiří, chám ze Strakovky.
Václav Leopold, rytíř Chlumčanský z Chlumčan a z Přestavlk, vydal v době, kdy byl biskupem litoměřickým, přesněji 4. prosince 1807, pastýřský list, který byl čten z kazatelen všech kostelů v diecézi. Začíná tradiční větou "Vzkazujem všem milým věřícím biskupství našeho pozdravení a naše otcovské požehnání" a po patřičném mravokárném úvodu rychle přechází k jádru věci.
"Bolestno, přebolestno bylo otcovskému srdci našemu dozvěděti se, kterak mnozí z nynějších křesťanů předně: ten večer vánoční, neb tak zvaný štědrý den až do jitřní nestřídmostmi v jídle a pití, hraním, nedovolenými veselostmi, ano dokonce všelijakými jinými výstupky tráviti sobě v obyčej vzali. Za druhé: na ten způsob jen plni roztržitosti, beze vší přípravy a slušného se k službám Božím přihotovení do kostela na jitřní přicházejí, tady rozprávkami se obírají, a tudy jen pobožnosti jiných horlivých křesťanů na překážku jsou. Za třetí: již někteří při dotčených službách Božích tak nenábožně se zachovali, že jednání jejich svatost chrámu Páně porušilo, a nejen pravověřících, ale i těch, jenž našeho Sv. náboženství nejsou, pohoršili."
Zasáhnout proti takové bezbožnosti a rušení klidu bylo pochopitelně nezbytné a biskup se také se svými razantními úmysly v pastýřském listu nijak netají: "Mocí nám od samého BOha propůjčeného pastýřského ouřadu zavázáni jsme, abychom všecky prostředky, jenž v rukou našich jsou, vynaložili, kterými bychom doufati mohli, že všech od těch vlažných křesťanů při té půlnoční pobožnosti páchaných výstupků odstraníme, nábožným pak duším, by ony bez překážek pobožnost svou konati mohli, příležitost zjednáme, a tak přítrž učiníce všelikým pohoršením tu radostnou vánoční slavnost v takový způsob uvedeme, kterýž by tak veliké slavnosti přiměřen byl."
A teď, poučeni dneškem a hlavně Jiřím, vhámem Paroubkem ze Strakovky, bychom měli očekávat "zjednání pořádku všemi prostředky", tedy nejméně s povoláním vojska s jízdou i artilerií, obklíčení kostelů, vytěsnění rušitelů šavlemi a dýmem a jejich rozptýlení do širokého dalekého okolí - čímž by se celá věc za nadšených ovací negramotných poddaných přesně na jeden jediný rok vyřešila.
Václav Leopold byl však člověk znalý, který nebyl svou funkcí odkázán na vrtošivou přízeň davu a nemusel tedy dnes a denně s velkým humbukem a tyátrem zametat věci pod koberec. Rozhodl proto tak, jak rozhodl:
"Dle pilného rozvážení a našeho srdečného otcovského povážení předně: v našem katedrálním kostele a ve všech děkanských, farních, lokálních neb kláštěrních kostelích našeho biskupského okrsku obyčejná zpívaná mše Svatá neb jitřní ( která jindy v 12. hodinu noční štědrého dne se konávala) teprv na Boží hod vánosční, po předcházejícím sezvánění, v 6tou hodinu ráno držána, na to pak druhá v 8. hodinu na osvitě, v 10. pak hodinu kázání a posléz hlavná zpívaná mše Svatá konaná byla. Ostatně samo od sebe se srozumívá, že od toho času našeho nařízení ve vánoční noc všecky kostely ( tedy i klášterní) zavříny státi mají, a ne dříve, než okolo 5. neb 6. hodiny ranní k nově nařízeným službám Božím otevříti se povolují."
A aby nad naučením téměř dvě stě let starého textu nemusel Jiří, chám ze Strakovky a jeho biřici moc přemýšlet, nabízím jim zkratkovité naučení: Problémy se nezametají pod koberec, ale řeší ve směru lidské přirozenosti, neboť jen tak jde o řešení dlouhodobá až trvalá. Což takhle tedy levně pronajmout technoparťákům nějaký ten zpustlý, osamělý kus státního pozemku a nechat je tam v klidu vyblbnout namísto utrácení milionů z našich kapes na nabubřelé předvolebjí demonstrace rozhodnosti a pevné ruky?
Ještě k tomu textu aktuálně, aby nebylo mýlky, dodávám: za výše zmíněných podmínek bych pak velmi tleskal tomu, kdyby policie razantně zasáhla při každém porušení zákona (a to zvláště při zřejmém ničení soukromého majetku) mimo určený prostor.