STŘEDEČNÍ GLOSY 29.06.2005
Miroslava Macka
Podle české pobočky Transparency International jsme přišli jen za loňský rok kvůli neprůhledným státním zakázkám o více než 32 miliard korun, neboť tyto peníze byly vynaloženy neefektivně. Ministr pro místní rozvoj Martínek označil tvrzení TI za "neobjektivní, zkreslené a zavádějící".
Myslím si totéž: dívám-li se totiž kolem sebe, vidím plýtvání našimi daněmi mnohem a mnohem větší.
Zlatá slova pronesl premiér Paroubek, zlatá slova: "Já nevím, jestli jste si všimli, ale já ve svém jednání nejsem vůbec ideologicky předpojatý."
Nevím jen, proč mluví tak šroubovaně, když pro něj a jemu podobné má čeština jednoslovný výraz: bezpáteřník.
Od pozítří by každý prodejce měl povinně vystavit partagon na zboží, jehož cena přesáhne 50 korun. Zešílený ministr průmyslu a obchodu na to, že automaty na nápoje a cigarety strvzenky vydávat neumějí, odpověděl: "Buď to budou muset dodržovat nebo skončit."
Navrhuji jiné řešení: ukončit činnost ministra a nesmyslný zákon promptně zrušit.
Můj včerejší text z Lidovek:
Věřte tomu nebo ne, ale v naší nenápadné, malé zemičce se potichu, pokradmu, nepozorovaně schyluje k senzačnímu zvratu v historii lidstva. Už dlouho jsme totiž byli krmeni ušlechtilými slovy o rovnosti všech lidí (alespoň před zákonem, když už ne ve fyzickém či duševním vzrůstu a nebo ve vztahu k práci) a tak jsme už docela zapomněli na historická dělení na lidi svobodné a otroky, na středověké tři stavy či na vykořisťovatele a proletariát a zůstávali u dělení obvyklého, každodenního, běžného a tedy nudného.
A tak jsme dělili a dělíme lidi na chytré (mající stejné názory jako my) a blbce (mající názory od našich zcela odlišné), na chudé (poctivé) a bohaté (lumpy), na sympatické (nepřipomínající nám - příkladem či dokonce slovně - naše chyby a vady) a nesympatické (přechytralé jedince, co znají či umí leccos mnohem lépe než my).
Také umíme dělit lidi na Sparťany a Slávisty, na ty co skáčí (a jsou tedy Češi) a na ty, co neskáčí (a proto, kupodivu, Češi nejsou).
Na silnicích pak dělíme řidiče na "piráty silnic", tedy ty, co mají dražší a rychlejší vozy než my a na "ukázněné řidiče", co nás nikdy nepředjíždějí a smrdí stejně jako my.
Také v televizi dokážeme rozdělit účinkující s přesností moderní třídící linky: co se nám líbí, neboť to vyhovuje našemu vkusu (a hlavně nevkusu), je krásný pořad s vynikajícími herci či moderátorem a je s podivem, že se vysílá tak málo a v tak divném čase, zato to, co našemu vkusu - nekusu nevyhovuje, je do nebe volající ptákovina, kterou by měli okamžitě zakázat a dotyčné umělce tak donutit živit se "poctivě".
Určitě sami najdete desítky ba stovky podobných dělících řezů, záleží jen na Vašem postavení a zkušenostech. Takže někteří dělí manželky na krásné a vlastní, některé manžele na hrozné a rovnou na zabití, také děti jsou často buď vyvrhelové nebo naše vlastní.
To všechno však je dělení drobné, často proměnlivé, ale hlavně jaksi přízemní, malodušné, lokálně nanicovaté - chybí tomu jakýsi ten mohutný náboj, patetičnost a dějinná použitelnost. Neboť uznejte, že heslo "Blbost zavazuje" nemůže nikdy dosáhnout velikosti hesla "Noblesse oblige" a "Sparťané všech zemí spojte se!" rozhodně nikdy nevyvolá takový maglajz, jaký vyvolalo heslo Spojených Proletářů.
Naštěstí se u nás našli dva vynikající jedinci, kteří si zřejmě uvědomili nezbytnost nového dějinného rozdělení lidstva ( pomalu přicházející dělení na muslimy a ostatní zřejmě neukojuje jejich nedočkavost) a tak přišli - nezávisle na sobě - s nádhernými novými návrhy.
Chronologicky první byl zřejmě exministr zdravotnictví Kubinyi, který v debatě o mírném ponížení poslaneckých výhod pronesl následující větu: "Já si skutečně nemyslím, že by představitelé státu měli jezdit do zahraničí s dietami, jaké mají běžní lidé".
Bing ho! A je to tu! Konečně dělení, na které jsme tak dlouho čekali, jasné, srozumitelné, univerzálně použitelné! Představitelé státu kontra běžní lidé. Běžní, ve smyslu ( viz Trávníčkův Slovník jazyka českého) obvyklí, častí, obyčejní, všední, na rozdíl od neběžných, neobvyklých, nečastých, neobyčejných a nevšedních představitelů státu. Jsem nadšen!
Kam se ovšem exministr Kubinyi hrabe na Stanislava Grosse ( pokud si pamatujete, kdo to, ksakru, byl), který v rozhovoru pro rozhlasovou stanici Frekvence 1 pronesl následující zlatá slova: "Jezdím poměrně hodně po celé republice a setkávám se jak s normálními lidmi, tak se sociálními demokraty."
Tady už snad žádného dalšího výkladu není zapotřebí, dokonalost a nádhera tohoto dělení lidstva vynikne sama jako diamant v hlušině a určitě se ujme celosvětově, takže sláva jeho tvůrce zastíní možná i Jágra nebo Čecha (toho fotbalisty, pochopitelně, ne praotce). Ale snad jen jednu poznámku k místnímu, domácímu použití: se shora řečeného jasně a jednoznačně vyplývá, že každý představitel státu, který je zároveň sociálním demokratem je nejen neběžný, neobvyklý, nečastý, neobyčejný a nevšední (viz Kubinyi), ale také nenormální (viz Gross).
Takže: není nejvyšší čas vrátit se po volbách zase k normálnosti?
Myslím si totéž: dívám-li se totiž kolem sebe, vidím plýtvání našimi daněmi mnohem a mnohem větší.
Zlatá slova pronesl premiér Paroubek, zlatá slova: "Já nevím, jestli jste si všimli, ale já ve svém jednání nejsem vůbec ideologicky předpojatý."
Nevím jen, proč mluví tak šroubovaně, když pro něj a jemu podobné má čeština jednoslovný výraz: bezpáteřník.
Od pozítří by každý prodejce měl povinně vystavit partagon na zboží, jehož cena přesáhne 50 korun. Zešílený ministr průmyslu a obchodu na to, že automaty na nápoje a cigarety strvzenky vydávat neumějí, odpověděl: "Buď to budou muset dodržovat nebo skončit."
Navrhuji jiné řešení: ukončit činnost ministra a nesmyslný zákon promptně zrušit.
Můj včerejší text z Lidovek:
Věřte tomu nebo ne, ale v naší nenápadné, malé zemičce se potichu, pokradmu, nepozorovaně schyluje k senzačnímu zvratu v historii lidstva. Už dlouho jsme totiž byli krmeni ušlechtilými slovy o rovnosti všech lidí (alespoň před zákonem, když už ne ve fyzickém či duševním vzrůstu a nebo ve vztahu k práci) a tak jsme už docela zapomněli na historická dělení na lidi svobodné a otroky, na středověké tři stavy či na vykořisťovatele a proletariát a zůstávali u dělení obvyklého, každodenního, běžného a tedy nudného.
A tak jsme dělili a dělíme lidi na chytré (mající stejné názory jako my) a blbce (mající názory od našich zcela odlišné), na chudé (poctivé) a bohaté (lumpy), na sympatické (nepřipomínající nám - příkladem či dokonce slovně - naše chyby a vady) a nesympatické (přechytralé jedince, co znají či umí leccos mnohem lépe než my).
Také umíme dělit lidi na Sparťany a Slávisty, na ty co skáčí (a jsou tedy Češi) a na ty, co neskáčí (a proto, kupodivu, Češi nejsou).
Na silnicích pak dělíme řidiče na "piráty silnic", tedy ty, co mají dražší a rychlejší vozy než my a na "ukázněné řidiče", co nás nikdy nepředjíždějí a smrdí stejně jako my.
Také v televizi dokážeme rozdělit účinkující s přesností moderní třídící linky: co se nám líbí, neboť to vyhovuje našemu vkusu (a hlavně nevkusu), je krásný pořad s vynikajícími herci či moderátorem a je s podivem, že se vysílá tak málo a v tak divném čase, zato to, co našemu vkusu - nekusu nevyhovuje, je do nebe volající ptákovina, kterou by měli okamžitě zakázat a dotyčné umělce tak donutit živit se "poctivě".
Určitě sami najdete desítky ba stovky podobných dělících řezů, záleží jen na Vašem postavení a zkušenostech. Takže někteří dělí manželky na krásné a vlastní, některé manžele na hrozné a rovnou na zabití, také děti jsou často buď vyvrhelové nebo naše vlastní.
To všechno však je dělení drobné, často proměnlivé, ale hlavně jaksi přízemní, malodušné, lokálně nanicovaté - chybí tomu jakýsi ten mohutný náboj, patetičnost a dějinná použitelnost. Neboť uznejte, že heslo "Blbost zavazuje" nemůže nikdy dosáhnout velikosti hesla "Noblesse oblige" a "Sparťané všech zemí spojte se!" rozhodně nikdy nevyvolá takový maglajz, jaký vyvolalo heslo Spojených Proletářů.
Naštěstí se u nás našli dva vynikající jedinci, kteří si zřejmě uvědomili nezbytnost nového dějinného rozdělení lidstva ( pomalu přicházející dělení na muslimy a ostatní zřejmě neukojuje jejich nedočkavost) a tak přišli - nezávisle na sobě - s nádhernými novými návrhy.
Chronologicky první byl zřejmě exministr zdravotnictví Kubinyi, který v debatě o mírném ponížení poslaneckých výhod pronesl následující větu: "Já si skutečně nemyslím, že by představitelé státu měli jezdit do zahraničí s dietami, jaké mají běžní lidé".
Bing ho! A je to tu! Konečně dělení, na které jsme tak dlouho čekali, jasné, srozumitelné, univerzálně použitelné! Představitelé státu kontra běžní lidé. Běžní, ve smyslu ( viz Trávníčkův Slovník jazyka českého) obvyklí, častí, obyčejní, všední, na rozdíl od neběžných, neobvyklých, nečastých, neobyčejných a nevšedních představitelů státu. Jsem nadšen!
Kam se ovšem exministr Kubinyi hrabe na Stanislava Grosse ( pokud si pamatujete, kdo to, ksakru, byl), který v rozhovoru pro rozhlasovou stanici Frekvence 1 pronesl následující zlatá slova: "Jezdím poměrně hodně po celé republice a setkávám se jak s normálními lidmi, tak se sociálními demokraty."
Tady už snad žádného dalšího výkladu není zapotřebí, dokonalost a nádhera tohoto dělení lidstva vynikne sama jako diamant v hlušině a určitě se ujme celosvětově, takže sláva jeho tvůrce zastíní možná i Jágra nebo Čecha (toho fotbalisty, pochopitelně, ne praotce). Ale snad jen jednu poznámku k místnímu, domácímu použití: se shora řečeného jasně a jednoznačně vyplývá, že každý představitel státu, který je zároveň sociálním demokratem je nejen neběžný, neobvyklý, nečastý, neobyčejný a nevšední (viz Kubinyi), ale také nenormální (viz Gross).
Takže: není nejvyšší čas vrátit se po volbách zase k normálnosti?