PÁTEČNÍ GLOSY 17.06.2005
Miroslava Macka
Čtenář S. K. mi poslal náisledující slova::
Hlavy diskutovaly na summitu EU, zda pokračovat v ratifikaci ústavy, nebo udělat přestávku. Belgický Guy Verhofstadt byl spíše proti přestávce: "Občané pak uvidí, že EU funguje normálně i bez ústavy, a přestanou si ji přát, což by pohřbilo
projekt politické unie, který smlouva umožňuje".
Čtenář P. J. zase následeující zajímavou úvahu:
Ze způsobu práce politiků (a velmi se jim v tom podobají advokáti) lze vypozorovat zajímavé zákonitosti chování. Téměř paušálně se dá říci, že pro politiky není důležitý konečný výsledek jejich práce, nýbrž daleko důležitější je pro ně vlastní proces a průběh této práce - všechna ta jednání, dohadování, konzultace, přetřásání, tváření se důležitě, složité formulace v novořeči s dutým obsahem. To je zřejmě ráj a sen pro každého politika. Dokud se totiž problém "řeší" a projednává, má politik zajištěn chleba na neurčito a daleko nejlépe je, když jde o problém, který většinu normálních lidí nezajímá, nerozumějí mu, protože zpravidla nevědí, jaka proč by mu měli rozumět, neboť se většinou jedná o problém typu "vaše starosti na mou hlavu".
Dospěje-li problém k nějakému konečnému výsledku, je to pro politika něco jako osobní ztráta, jako by mu někdo sebral oblíbenou hračku a on už se nemá čím zabavit. Musí si tedy najít náhradní "problém". A zde mu hrozí, že se může dostat na tenký led skutečných aktuálních problémů, které občany zajímají a kterým velmi dobře rozumějí, a tudíž je zde někdo, kdo by po něm mohl chtít výsledky a velmi rychle. Proto politik bude raději dumat nad Euroústavou a nechce se mu do snižování daní (myslím skutečného, ne toho předvolebně-úplatkového pro jeho voliče), deregulace nájemného, reformy zdravotnictví či důchodové reformy. Řešení těchto problémů vnímá politik jako pohyb v minovém poli, kde sebemenší chyba znamená výbuch se zpravidla smrtelnými následky, v našem případě jde o hrozbu ztráty voličstva a následně příjemných pašalíků.
Staré české přísloví:
Netřeba se třtině báti, větrové kdy dub vyvrátí aneb Tam, kde statné dubisko vyvrátí se i s kořeny, osika se toliko ohne.
Hlavy diskutovaly na summitu EU, zda pokračovat v ratifikaci ústavy, nebo udělat přestávku. Belgický Guy Verhofstadt byl spíše proti přestávce: "Občané pak uvidí, že EU funguje normálně i bez ústavy, a přestanou si ji přát, což by pohřbilo
projekt politické unie, který smlouva umožňuje".
Čtenář P. J. zase následeující zajímavou úvahu:
Ze způsobu práce politiků (a velmi se jim v tom podobají advokáti) lze vypozorovat zajímavé zákonitosti chování. Téměř paušálně se dá říci, že pro politiky není důležitý konečný výsledek jejich práce, nýbrž daleko důležitější je pro ně vlastní proces a průběh této práce - všechna ta jednání, dohadování, konzultace, přetřásání, tváření se důležitě, složité formulace v novořeči s dutým obsahem. To je zřejmě ráj a sen pro každého politika. Dokud se totiž problém "řeší" a projednává, má politik zajištěn chleba na neurčito a daleko nejlépe je, když jde o problém, který většinu normálních lidí nezajímá, nerozumějí mu, protože zpravidla nevědí, jaka proč by mu měli rozumět, neboť se většinou jedná o problém typu "vaše starosti na mou hlavu".
Dospěje-li problém k nějakému konečnému výsledku, je to pro politika něco jako osobní ztráta, jako by mu někdo sebral oblíbenou hračku a on už se nemá čím zabavit. Musí si tedy najít náhradní "problém". A zde mu hrozí, že se může dostat na tenký led skutečných aktuálních problémů, které občany zajímají a kterým velmi dobře rozumějí, a tudíž je zde někdo, kdo by po něm mohl chtít výsledky a velmi rychle. Proto politik bude raději dumat nad Euroústavou a nechce se mu do snižování daní (myslím skutečného, ne toho předvolebně-úplatkového pro jeho voliče), deregulace nájemného, reformy zdravotnictví či důchodové reformy. Řešení těchto problémů vnímá politik jako pohyb v minovém poli, kde sebemenší chyba znamená výbuch se zpravidla smrtelnými následky, v našem případě jde o hrozbu ztráty voličstva a následně příjemných pašalíků.
Staré české přísloví:
Netřeba se třtině báti, větrové kdy dub vyvrátí aneb Tam, kde statné dubisko vyvrátí se i s kořeny, osika se toliko ohne.